22 Cdo 356/2004
Datum rozhodnutí: 16.11.2004
Dotčené předpisy: § 37 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 356/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) M. C., zastoupeného advokátkou, B) P. C., C) J. R., zastoupeného advokátkou a D) H. R., proti žalovaným: 1) J. M. a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 913/2000, o dovolání žalobců A) a C) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky níže uvedených pozemků, které v roce 1991 koupili od Z. H. Pozemky byly odděleny od původních parcel geometrickým plánem, kupní smlouvu registrovalo státní notářství, ale změna právních vztahů nebyla vyznačena v evidenci nemovitostí. Právní nástupkyně prodávajícího, A. H., poté v roce 2000 tytéž pozemkové parcely pod původním označením a v původních výměrách prodala kupní smlouvou žalovaným, v jejichž prospěch katastrální úřad povolil vklad vlastnictví do katastru nemovitostí. Šlo však o převod již prodaných parcel, tedy o nabytí od nevlastníka a tato kupní smlouva je neplatná.



Okresní soud v Třebíči (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. 5 C 913/2000-49, výrokem pod bodem I. určil, že manželé M. a P. C. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/5 zahrada o výměře 470 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T., ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J. . Výrokem pod bodem II. určil, že manželé J. a H. R. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/4 zahrada o výměře 109 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T. ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J. . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství Z. a J. H., kteří měli v bezpodílovém spoluvlastnictví dům čp. 26 se stavební plochou parcelní č. 34 a pozemky parcelní č. 79/1 a 79/3 v J., bylo v roce 1983 rozvedeno a v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, k němuž došlo v roce 1984, oba posléze uvedené pozemky získal do svého vlastnictví Z. H. Ten pak kupní smlouvou, uzavřenou 24. 10. 1991, prodal pozemky parcelní č. 79/4 a 79/5, oddělené geometrickým plánem z pozemků parcelní č. 79/1 a 79/3, do společného jmění manželům J. a H. R. a manželům M. a P. C. Kupní smlouvu registrovalo 31. 10. 1991 Státní notářství v Třebíči a poté ji doručilo Středisku geodézie v T., které ji však vrátilo státnímu notářství 18. 2. 1992 zpět k vyjasnění skutečnosti, že v evidenci nemovitostí byli jako vlastníci předmětných pozemků vedeni manželé Z. a J. H., zatímco prodávajícím byl jen Z. H.; na tento přípis státní notářství nereagovalo (rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví manželů H. bylo k zápisu do evidence nemovitostí předloženo až 19. 10. 1992). Z. H. 5. 6. 1998 zemřel a nemovitosti z jeho vlastnictví nabyla pozůstalá manželka A. H., která je 15. 9. 2000 včetně již prodaných pozemků prodala žalovaným. Soud s odkazem na § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále ObčZ ) konstatoval, že převáděla-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývalo se její vlastnictví dnem účinností smlouvy, k níž došlo registrací smlouvy státním notářstvím. Samotný zápis v evidenci nemovitostí měl pouze evidenční charakter a nevyvolával vznik, změnu či zánik právního vztahu. Pro rozhodnutí soudu ohledně vlastnictví sporných pozemků nebyl proto rozhodující stávající zápis v katastru nemovitostí, ale pouze listina o nabytí vlastnictví. Kupní smlouva uzavřená mezi A. H. a žalovanými je v části týkající se sporných pozemků absolutně neplatná, neboť jmenovaná převedla na kupující více práv, než měla sama. Nepřisvědčil ani námitce žalovaných, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost jejího předmětu; jeho vymezení soud shledal s odkazem na čl. I. a II. kupní smlouvy dostatečně určitým.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaných, rozsudkem ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval ale, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85 publikované pod R 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které klade požadavek, aby v případě, že předmětem dispozice není pozemek, který je vyznačen na pozemkové mapě a opatřen parcelním číslem, ale pouze jeho část uvedené požadavky nesplňující, bylo oddělení části dosavadního pozemku a vytvoření samostatné parcely provedeno geometrickým plánem, který musí být součásti listiny obsahující úkon týkající se převodu reálného dílu dosavadního pozemku jako samostatné věci. Tuto zásadu odvolací soud dále podrobně analyzuje a uvádí, že v posuzované věci je předmět převodu odkazem na geometrický plán specifikován, ve smlouvě ale není vyjádřena vůle účastníků tento geometrický plán učinit součástí právního úkonu. Rovněž není naplněn požadavek, aby byl geometrický plán s listinou právní úkon obsahující pevně a neoddělitelně spojen. V této okolnosti odvolací soud spatřuje neurčitost vymezení předmětu převodu v kupní smlouvě. Předmětná kupní smlouva je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 37 ObčZ. Uzavírá, že posouzení určitosti kupní smlouvy na základě zmíněných principů představuje výkladový problém, který nebyl v tomto konkrétním smyslu dosavadní judikaturou dovolacího soudu řešen.



Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci A) a C) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále OSŘ ) a uplatňují dovolací důvod s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť napadené rozhodnutí podle jejich názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Především obecně namítají, že přístup odvolacího soudu k řešení otázky platnosti předmětné kupní smlouvy nemá oporu v obsahu spisu, je přehnaně formální a odporující zásadě spravedlnosti. V podrobnostech upozorňují, že v registračním spise bývalého Státního notářství v Třebíči sp. zn. RI 3063/91 se nachází kupní smlouva z 24. 10. 1991 s pevně a neoddělitelně připojeným geometrickým plánem včetně průvodního dopisu příslušnému územnímu orgánu geodézie v T. Plán byl vyhotoven před podpisem smlouvy, účastníci jej měli k dispozici při podpisu smlouvy, byl předložen v řízení o registraci a každý z účastníků smlouvy jej spolu s registrovanou smlouvou obdržel. Závěr odvolacího soudu, že v kupní smlouvě není dána vůle účastníků učinit předmětný geometrický plán součástí právního úkonu, je nepřiměřeně formální. V článku I. kupní smlouvy je učiněn odkaz na geometrický plán s tím, že byl vypracován pouze a jedině za účelem prodeje a že jím dochází k oddělení sporných pozemků. V čl. II. je učiněn odkaz na znalecký posudek, k jehož zpracování byl jedním z podkladů předmětný geometrický plán. Ačkoliv v kupní smlouvě není výslovně uvedeno, že geometrický plán tvoří její nedílnou a neoddělitelnou součást a není výslovně uvedeno, že účastníci činí tento plán součástí právního úkonu, není žádný důvod výkladem smlouvy (§ 35 odst. 2 ObčZ, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 222/2000) dospět k jinému závěru, než že byla dána vůle účastníků učinit geometrický plán součástí právního úkonu. Ze žádného ustanovení ObčZ o smlouvách, či z jiného právního předpisu nevyplývá, že ve smlouvě o převodu geometricky oddělených nemovitostí musí být uvedena písemná formulace ohledně projevu vůle učinit geometrický plán její součásti (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 81/98 uveřejněný v publikaci Katastrální judikatura č. 86 JUDr. Pavel Vrcha Linde Praha, a. s. 2001). V kontrastu s judikaturou, na niž odvolací soud v souvislosti se závěry o neplatnosti a neurčitosti kupní smlouvy poukazoval, dovolatelé připomínají § 134 odst. 2 ObčZ, dále úpravu registračního řízení podle § 63 notářského řádu (zákon č. 95/1963 Sb.) a vyhlášku Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se prováděl zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a která v § 6 upravovala podmínky pro zápisy právních vztahů o nemovitostech včetně převádění reálně oddělených částí nemovitostí. Podle tohoto ustanovení musel být předložen geometrický plán a pouze pokud se listinou zřizovalo věcné břemeno, vyznačovala se tato část na geometrickém plánu, který byl k listině připojen jako její neoddělitelná část. Na danou problematiku tedy nelze použít výklad uvedený v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ca 162/1999, založený na § 19 odst. 1 katastrálního zákona účinného od 1. 1. 1993. Podobné zákonné ustanovení v rozhodné době, kromě zřizování věcných břemen, neplatilo. Dovolatelé nezpochybňují stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85 publikované pod Rc 28/1986, podle něhož geometrický plán musí být součástí podle dovolatelů nikoliv ale neoddělitelnou - listiny, a připomínají usnesení pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Pls 1/1967. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalování se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.). Projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům socialistického (rozuměj: občanského) soužití (§ 35 odst. 2 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.).

Občanský zákoník konkrétní požadavky na určitost smlouvy o převodu nemovitosti nestanoví. Náležitostmi smlouvy o převodu nemovitostí z hlediska její určitosti se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1900/96. Způsobem označení pozemků, které jsou předmětem právních úkonů, se zabývá i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, publikované pod č. 53/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle tohoto rozhodnutí Z hlediska určitosti ( jako předpokladu platnosti právního úkonu) proto musí být pozemek náležitě individualizován. Všechny nemovitosti musí být uvedeny v listině podle obcí, katastrálních území a parcelních čísel uvedených v evidenci nemovitostí. Náležitostmi smlouvy předložené státnímu notářství k registraci se zabývá stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSR, publikované pod č. 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zákon požaduje, aby smlouva o převodu nemovitosti byla určitá, tedy aby z ní bylo zřejmé, jaká nemovitost je jejím předmětem. Pokud je nemovitost ve smlouvě označena podle vypracovaného geometrického plánu a na tento plán smlouva odkazuje, je třeba učinit závěr, že účastníci hodlali tento geometrický plán učinit částí smlouvy. Z rozhodnutí publikovaného pod č. č. 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se podává závěr: Má-li být předmětem převodu pozemek jako samostatná věc (nikoliv jde-li jen o spoluvlastnický podíl, který není právně reálně oddělen), je třeba, aby šlo o takový pozemek, který je vyznačen na pozemkové mapě a opatřen parcelním číslem, anebo aby oddělení reálné části pozemku bylo vyznačeno na geometrickém plánu potvrzeném střediskem geodézie; v takovém případě je totiž oddělení části dosavadního pozemku a vytvoření samostatné parcely přípustné a vyznačený díl pozemku lze považovat za samostatnou věc, která je způsobilá být předmětem právního jednání (úkonu). V tomto případě je geometrický plán nezbytnou součástí listiny obsahující jednání týkající se převodu reálného dílu dosavadního pozemku jako samostatné věci, neboť zakreslení uvedené části na tomto plánu, potvrzeném střediskem geodézie, umožňuje též identifikovat pozemek jako samostatnou věc, která je předmětem právního úkonu. Geometrický plán musí být vždy součástí listiny o smlouvě týkající se převodu nemovitostí. Je tedy zřejmé, že součástí smlouvy o převodu nemovitosti, týkající se části parcely dosud v evidenci nemovitostí neoddělené, měl být geometrický plán, kterým byla převáděná část oddělena. Jestliže však byl geometrický plán přiložen jen jako příloha ke smlouvě a přesto smlouva byla registrována a z obsahu k ní připojeného a státnímu notářství předloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost se převádí, není smlouva o jejím převodu neplatná pro neurčitost.

V dané věci účastníci ve smlouvě označili pozemky podle geometrického plánu ze dne 17. 9. 1991, na tento plán ve smlouvě odkázali a předložili jej se smlouvou státnímu notářství. Odkazuje na něj i znalecký posudek, obsažený v notářském spisu. K zápisu nově vzniklých právních vztahů nedošlo jen proto, že Středisko geodézie T., kterému nebyl znám výsledek vypořádání BSM převodce a jeho bývalé manželky, vrátil registrovanou kupní smlouvu státnímu notářství k přešetření skutečnosti, že jako prodávající není uvedena i bývalá manželka převodce, a státní notářství na tento přípis nijak nereagovalo. Za těchto okolností nelze učinit závěr o neplatnosti registrované smlouvy pro neurčitost.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit, a to i ve vztahu k žalobkyním B) a D), které dovolání nepodaly

[§ 242 odst. 2 písm. c) OSŘ] a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2004

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu