22 Cdo 3549/2014
Datum rozhodnutí: 24.02.2015
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 150 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 3549/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. P., P., zastoupené Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem Stará Boleslav, Komenského náměstí 56/10, pracoviště v Praze 3, Nitranská 19, proti žalovanému J. M., P., zastoupenému JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 3/224, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 367/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2014, č. j. 51 Co 536/2013-172, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2014, č. j. 51 Co 536/2013-172, se v části výroku I., ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. července 2013, č. j. 67 C 367/2010-109, ve výroku pod bodem VI., a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 16. července 2013, č. j. 67 C 367/2010-109, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k domu na pozemku parc. č. 55 a k pozemku parc. č. 55, vše v k. ú. H., obec P. Výrokem pod bodem II. přikázal uvedené nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 5.500.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Výroky pod body IV. a V. soud uložil účastníkům zaplatit na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů státu každému ve výši 520,- Kč. Výrokem pod bodem VI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení uvedený pod bodem VI. tak, že vztah mezi účastníky posoudil jako iudicium duplex ; to znamená, že v daném případě mohl návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat kterýkoliv z účastníků řízení, a proto s odkazem na ustanovení § 150 občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, každý si své náklady ponese sám.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného a žalobkyně (žalobkyně se odvolala pouze do nákladového výroku pod bodem VI.) rozsudkem ze dne 7. března 2014, č. j. 51 Co 536/2013-172, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výrokem pod bodem II. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 74.052,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.
Odvolací soud výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil s tou výhradou, že soud prvního stupně nesprávně odůvodnil výrok odkazem na § 150 o. s. ř., ačkoliv měl správně aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci se jednalo o vzájemné právo účastníků, které mohl každý z nich uplatnit, a každému se muselo dostat ať v naturálním nebo ve finančním plnění tolik, kolik mu v době zahájení řízení náleželo. Za takové situace nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci; proto odvolací soud výrok soudu prvního stupně považoval za správný. Dovodil, že na tento případ není možné použít ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, a to pouze do potvrzujícího výroku v části týkající se nároku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (jde o výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem VI.) . Přípustnost dovolání opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně má za to, že dovolání je přípustné, neboť otázka nároku na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a v rozhodovací praxi Ústavního soudu byla tato otázka řešena odchylně od napadených částí rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Napadená část výroku rozsudku odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11. Odvolací soud neřešil otázku náhrady nákladů řízení podle úspěchu účastníků ve věci. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že výrok o náhradě nákladů řízení v dané věci nelze opřít o § 142 odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na skutečnost, že v řízení před soudem prvního stupně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, která navíc byla závislá na znaleckém posudku. Návrh na vypořádání podílového spoluvlastnictví podala žalobkyně po neúspěšném pokusu se s žalovaným dohodnout v podstatě za obdobných podmínek, jaké byly uvedeny v její žalobě. Od počátku navrhovala podílové spoluvlastnictví zrušit a přikázat nemovitosti do svého výlučného vlastnictví s povinností zaplatit žalovanému vypořádací podíl 5.250.000,- Kč, který byl pouze nepatrně nižší oproti znaleckému posudku. Žalovaný v řízení měnil své návrhy na vypořádání, požadoval významně vyšší částku na vypořádací podíl, a pokud požadoval přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, nebyl schopen prokázat svou solventnost. Z uvedených důvodů se žalobkyně domnívá, že má právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, když byla úspěšná z více než 90 %. Náklady řízení vyčíslila částkou 262.182,- Kč. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části částečně změnil tak, že žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výše uvedené výši a v ostatních částech výroku ponechá rozsudek odvolacího soudu v platnosti, eventuálně, aby rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho zamítnutí. Zcela se ztotožňuje s odvolacím soudem, který s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. považuje výrok soudu I. stupně o nákladech řízení za odůvodněný tím, že po procesní stránce nebyl žádný z účastníků zcela úspěšný a zcela správně uzavřel, že postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. není namístě. Žalobkyně se sice pokoušela před podáním žaloby dohodnout na vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, ale nebyla schopna doložit, že má finanční prostředky na vyplacení spoluvlastnického podílu, přestože ji k tomu několikrát vyzýval. V tomto směru doplnila svá skutková tvrzení až na výzvu soudu v průběhu řízení dne 20. 5. 2013. Pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyni svědčí i důvody zvláštního zřetele na straně žalovaného. Žalobkyně by bez bezúročné půjčky ve výši
307.000,- Kč od žalovaného nemohla předmětné nemovitosti získat, jako nájemce nebytového prostoru v předmětném domě za dobu deseti let od roku 1993 zaplatil žalobkyni
2.000.000,- Kč a umožnil tak žalobkyni splatit zbytek kupní ceny za předmětné nemovitosti Městské části Praha 9. Žalobkyně se také dobrovolně rozhodla převést ideální jednu polovinu nemovitostí na žalovaného, protože nebyla schopna mu vrátit půjčku a po sedmi letech spoluvlastnictví začala uměle vyvolávat konflikty, aby měla právní důvod k jeho zrušení. Žalovaný považuje postup žalobkyně za postup v rozporu s dobrými mravy. Rovněž povinnost k výplatě spoluvlastnického podílu nesplnila v soudem stanovené lhůtě, ale až potom, co byl žalovaný nucen vymáhat pohledávku exekučně.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle § 142 odst. 1 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Otázkou, zda v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je při rozhodování o náhradě nákladů řízení lze podle výsledku řízení vycházet z § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř., řešil dovolací soud např. v usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, na jehož níže reprodukovaných závěrech dovolací soud setrvává.
Již Nejvyšší soud SSR v rozboru a zhodnoteniu rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva a stanovisku občianskoprávneho kolégia ze dne 8. března 1973, Cpj 8/72, uveřejněného pod č. 54/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.
K principu, podle kterého je plný procesní úspěch v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dán tam, kde soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem, se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. března 1980, sp. zn. 3 Cz 4/80, uveřejněném ve Výběru civilní judikatury, 1980, a nově např. v usnesení ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
Uvedená východiska akceptovala i judikatura Ústavního soudu České republiky v usnesení ze dne 15. července 2009, sp. zn. III. ÚS 1637/09, uveřejněném na internetových stránkách nalus.usoud.cz, závěrem, podle kterého jestliže soud k návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který žalobce navrhoval, jedná se o procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také.
V projednávané věci soud žalobě vyhověl, neboť podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádal způsobem navrhovaným žalobkyní; žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nejprve se zrušením spoluvlastnického vztahu nesouhlasil, poté zpochybňoval výši náhrady a navrhoval jiný způsob vypořádání, než jaký navrhovala žalobkyně. Lze tedy hovořit o procesním úspěchu žalobkyně a rozhodnutí odvolacího soudu, který měl za to, že o nákladech řízení nebylo možno rozhodnout podle § 142 odst. 1 (resp. podle § 142 odst. 3) o. s. ř., neboť šlo o iudicium duplex , je v tomto směru v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Problematikou možné aplikace § 150 o. s. ř. (ke které patrně směřuje vyjádření žalovaného) se dovolací soud, vázán obsahem dovolání, v této věci nemohl zabývat.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu částečně zrušit (včetně souvisícího výroku o nákladech odvolacího řízení) a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu