22 Cdo 3514/2006
Datum rozhodnutí: 07.11.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 3514/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) F. H., a b) M. H., zastoupených advokátkou, proti žalovanému R. T., zastoupenému advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 2/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2006, č. j. 11 Co 964/2005-153, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. dubna 2006, č. j. 11 Co 964/2005-153, se zrušuje ve výroku pod bodem I., kterým byla žalovanému uložena povinnost odstranit na vlastní náklady dlažbu z pozemkové parcely č. 210/1 v katastrálním území D., obec K. V. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro K. k. pracoviště K. V. na LV , do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku , a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Žalobci se domáhali, aby soud žalovanému uložil odstranit níže specifikované stavby, jimiž zasáhl do pozemku v jejich vlastnictví.





Okresní soud v Karlových Varech ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 11. října 2005, č. j. 11 C 2/2003-132, věc posoudil podle § 126 odst. 1 a § 135c občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) a výrokem pod bodem I. zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému na vlastní náklady odstranit přístavbu dílny a nástavbu balkonu postavené na pozemkové parcele č. 210/4 a části pozemkové parcely č. 210/1 v hranicích s pozemkovými parcelami č. 210/2 a 227/16 spolu s vydlážděnou zastavěnou plochou o celkové výměře 37 metrů čtverečních v k. ú. D., obec K. V. . Výrokem pod bodem II. zřídil věcné břemeno užívání parcely č. 210/4 o výměře 3 metry čtvereční a části parcely č. 210/1 o výměře 6 metrů čtverečních zapsaných v katastru nemovitostí pro obec K. V., k. ú. D., na LV, a to ve prospěch vlastníka rodinného domu na parcele 210/2 zapsaných v katastru nemovitostí pro obec K. V., k. ú. D., na LV, spočívající v nerušeném užívání balkonu jako nedílné součásti rodinného domu, jako stavby spojené se zemí a zasahující svým průmětem do pozemků ve vlastnictví žalobců, to vše v rozsahu přílohy č. 6 znaleckého posudku Ing. V. K. z oboru geodesie a kartografie . Výrokem pod bodem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům za zřízení a užívání věcného břemene specifikovaného ve výrokové části tohoto rozsudku pod bodem II shora, částku 10.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku . Výroky pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení. Pokud šlo o žalobu na odstranění zámkové dlažby žalovaného nacházející se na jejich pozemku, soud prvního stupně ji zamítl proto, že nebylo prokázáno, že by dlažba do žalobců pozemku zasahovala, a pokud by se tak stalo, stala by se součástí jejich pozemku.


Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č. j. 11 Co 964/2005-153, rozsudek soudu prvního stupně jednak změnil, a to ve výroku pod bodem I. tak, že žalovaný je povinen odstranit na vlastní náklady dlažbu z pozemkové parcely č. 210/1 v katastrálním území D., obec K. V. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro K. k. pracoviště K. V. na LV, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku ; ve zbývající části napadený rozsudek potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil o fotodokumentaci. Zatímco se s výroky soudu prvního stupně ve věci samé ztotožnil a ve správném znění je potvrdil, vyhověl odvolání žalobců ohledně dlažby. Žalovanému uložil povinnost ji z pozemku žalobců odstranit. V tomto směru se neztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně, jež shledal nepřípadným.


Proti rozsudku odvolacího soudu v části týkající se odstranění dlažby podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( OSŘ ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2, 3 OSŘ. Namítá, že odvolací soud nespecifikoval, která dlažba má být odstraněna, zda pouze sporná nebo i dlažba žalobců; v tom spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku. Takto odvolací soud přisoudil více, než čeho se strany domáhaly . Dovolatel dále postrádá údaj, o který důkaz soud opírá vlastnictví dlažby žalovaným, případně její zhotovení žalovaným. Má výhrady k posouzení účelnosti odstranění stavby a v tomto směru uvádí, že mělo být přihlédnuto k důvodům, proč žalobci nezakročili proti neoprávněné stavbě v době její realizace. V tomto smyslu bylo na místě posoudit, zda rozhodnutí o odstranění stavby není v rozporu s dobrými mravy. Míní, že po uplynutí více než 10 let od vzniku neoprávněné stavby, nelze žalobu o její odstranění úspěšně uplatnit. Uzavírá, že se nejednalo o stavbu vzniklou bez souhlasu vlastníka; navíc žalobci kupovali nemovitost v době, kdy se na ní již stavba nacházela. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalobci ve vyjádření k dovolání žalovaného připomínají, že dlažbu na pozemku žalobců má pouze žalovaný . Žalobci mají svoji dlažbu na svém pozemku a její odstranění soud žalovanému neukládá. Argumentaci žalovaného pokládají za přímo urážející a jeho přístup ke sporu považují za šikanu a porušování dobrých mravů. Jde o obtěžování soudu a navrhují odmítnutí dovolání.


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn způsobilý dovolací důvod a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.


Žalobci v průběhu řízení měnili a upřesňovali žalobní návrh; naposledy podáním ze dne 6. října 2003 (č. l. 33) upřesnili žalobní návrh tak, že žádali, aby soud uložil žalovanému povinnost odstranit na vlastní náklady přístavbu své dílny s přístavbou balkonu postavenou na p. p. č. 210/1 v hranicích s p. p. č. st. 210/2 a p. č. st. 227/16 s vydlážděním ve výměře zastavěné plochy u dílny 3 m2, balkon o výměře 6 m2, a dlažbu o výměře 28 m2, v katastru nemovitostí Kat. úřadu v K. V. k.ú. D., obec K. V., do 30 dnů od právní moci rozsudku . Toto upřesnění vzal soud prvního stupně na vědomí (č. l. 34 v.), vzhledem k tomu, že nešlo o změnu žaloby podle § 95 OSŘ, nebylo třeba o upřesnění rozhodovat. Soudu prvního stupně nelze vytknout, že takto zformulovaný žalobní návrh nepřejal do výroku rozsudku, neboť jde o formulace přinejmenším neobratné (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, Soubor rozhodnutí NS č. C 2375); zamítl však žalobu na odstranění staveb spolu s vydlážděním zastavěné plochy v celkové výměře 37 m2 ; odvolací soud, který v části týkající se odstranění dlažby z pozemkové parcely č. 210/1 změnil tak, že žalobě vyhověl, nijak výměru dlažby která má být odstraněna neuvedl ani tuto dlažbu jinak neupřesnil. V této části jde o procesní vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí a je tak dán dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ.


Návrh na odstranění sporné dlažby zamítl soud prvního stupně proto, že nebylo prokázáno, že by žalovaný takto zasahoval do práva žalobců. Navíc položením by se dlažba stala součástí pozemku; odvolací soud však jeho rozsudek změnil a žalobě vyhověl s odkazem na § 126 odst. 1 ObčZ s tím, že skutečnost, že dlažba se stala součástí pozemku, neodnímá žalobcům možnost požadovat ochranu vlastnického práva k pozemku a její odstranění. Tento názor je v zásadě správný, odvolací soud se též řádně vypořádal se zjištěním soudu prvního stupně, že neoprávněný zásah do práva žalobců formou zřízení dlažby nebyl údajně prokázán a podrobně uvedl, o jaká skutková zjištění rozhodnutí v této části opřel (viz str. 4 rozsudku). Dovolatel však namítá, že odvolací soud nezvážil, zda návrh na odstranění dlažby není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ) a tvrdí, že předchozí vlastník město K. V. s vydlážděním souhlasil; obdobné tvrzení uplatnil již v řízení před soudy obou stupňů (č. l. 131, 151v).


Podle § 126 odst. 1 ObčZ platí: Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje . Provedení změn cizího pozemku jiným způsobem než zřízením stavby včetně jeho vydláždění je neoprávněným zásahem do vlastnického práva a přísluší proti němu ochrana podle zmíněného ustanovení, jen je-li realizováno bez souhlasu vlastníka; přitom jednou daný souhlas vlastníka, na jehož základě byl zásah proveden, nelze dodatečně odvolat a nemůže jej odvolat ani právní nástupce vlastníka.


Proto bylo namístě vypořádat se s tvrzením žalovaného, že předchozí vlastník s vybudováním stavby (patrně včetně vydláždění) souhlasil; pokud tak odvolací soud neučinil, je dán dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Naproti tomu ani v závěrečném návrhu před soudem prvního stupně, ani před odvolacím soudem neuplatnil žalovaný námitku rozporu výkonu práva s dobrými mravy, a proto se touto otázkou nemusel odvolací soud zabývat.


Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu, v rozsahu uvedeném shora, zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ)


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 7. listopadu 2007








JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu