22 Cdo 3490/2006
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 3490/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. C., zastoupeného advokátem, proti žalované I. B. zastoupené avokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 31/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 4. května 2006, č. j. 35 Co 533/2005-95, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 4. května 2006, č. j. 35 Co 533/2005-95, a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. dubna 2005, č. j. 9 C 31/2002-68, s výjimkou výroku po bodem I. o zastavení řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 1. dubna 2005, č. j. 9 C 31/2002-68, výrokem pod bodem I. zastavil řízení do části žaloby týkající se vypořádání společného jmění manželů ve věcech movitých a týkající se nemovitosti čp. 605 se stp. č. 1752 a pozemkovou parcelou č. 1754, vše zapsaného na LV v k. ú. R. u J. n. N. u Katastrálního úřadu pro liberecký kraj, katastrální pracoviště J. n. N. , výrokem pod II. vypořádal společné jmění účastníků jako bývalých manželů k výlepovým tabulím v J. n. N. v ulicích specifikovaných pod body 1) 22) tak, že je přikázal do výlučného vlastnictví žalované, výrokem pod bodem III. uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vyrovnání podílů 60 714,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a výroky pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené 8. 7. 1971, zaniklo rozvodem podle rozsudku soudu prvního stupně z 20. 11. 1998, č. j. 9 C 714/98-11, který nabyl právní moci 5. 1. 1999. Tím zaniklo i jejich společné jmění manželů. Na základě zpětvzetí žaloby bylo řízení ohledně vypořádání domu čp. 605 a přilehlých nemovitostí , které účastníci darovali dceři A. C., a movitých věcí, o kterých účastníci 11. 6. 2003 uvedli, že nikdo neví, kde se v současné době nacházejí , zastaveno. K vypořádání společného jmění soudem podle § 150 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (dále ObčZ ), zůstaly výlepové tabule v J. n. N. Soud prvního stupně zjistil, že rozsudkem téhož soudu z 19. 5. 1999, č. j. 9 C 851/98-57, ve znění doplňujícího rozsudku z 27. 9. 1999, č. j. 9 C 851/98-74, byla žaloba žalované (v uvedeném řízení žalobkyně), kterou se domáhala zdržení se zásahů do vlastnického práva žalobkyně k vyjmenovaným výlepovým tabulím vůči žalobci (v uvedeném řízení žalovanému) zamítnuta, vůči J. R. bylo této žalobě vyhověno. Dále soud prvního stupně rozhodl, že užívání výlepových tabulí ve společném jmění bývalých manželů I. B. a A. C. se upravuje tak, že tabule je oprávněna užívat žalobkyně, zamítl žalobu žalovaného (spojenou ke společnému projednání) na určení, že výlučným vlastníkem výlepových tabulí je žalovaný, a také žalobu, kterou se žalovaný aj. R. domáhali, aby jim žalobkyně zaplatila částku 25 000,- Kč měsíčně od 1. 8. 1998 jako ušlý zisk, vzniklý tím, že jim bránila v užívání výlepových tabulí. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 8. 2. 2000, č. j. 29 Co 605/99-106, potvrdil předmětný rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku v napadené části ve výroku, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně (nyní v tomto dalším řízení žalované), aby žalovanému (v tomto dalším řízení žalobci) bylo uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva k výlepovým tabulím umístěným v J. n. N. v místech ve výroku soudu prvního stupně uvedených. Ve výroku o úpravě užívání výlepových tabulí mezi účastníky, ve výroku, jímž byl zamítnuta spojená žaloba A. C. vůči I. B. o náhradu škody 12 500,- Kč měsíčně od 1. 8. 1998, a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi těmito účastníky byl rozsudek soudu prvního zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. V uvedeném řízení dospěly soudy obou stupňů k závěru, že výlepové tabule byly zakoupeny za trvání manželství účastníků a jsou tak předmětem jejich nevypořádaného společného jmění manželů. Z tohoto závěru vycházel soud prvního stupně i v tomto řízení o vypořádání společného jmění. Výlepové tabule přikázal soud prvního stupně do výlučného vlastnictví žalované po zjištění, že od rozvodu manželství tabule výlučně užívala žalovaná a že znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady Ing. Z. M. považoval za ekonomicky výhodnější ponechat výlepové tabule jako celek v rámci jedné firmy a mezi účastníky je nerozdělovat. Ze znaleckého posudku tohoto znalce zjistil soud prvního stupně cenu výlepových tabulí k 5. 1. 1999 ve výši 121 429,- Kč a při rovných podílech účastníků uložil žalované, aby na vyrovnání podílu zaplatila žalobci částku 60 714,50 Kč.


K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. 35 Co 533/2005-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části (nedotčen zůstal výrok o zastavení řízení) tak, že z majetku tvořícího ke dni zániku manželství účastníků společné jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobce výlepové tabule v J. n. N. v ulicích vyjmenovaných pod písmeny A) K) a do výlučného vlastnictví žalované výlepové tabule v ulicích vyjmenovaných pod písmeny L) U), žalované uložil, aby zaplatila žalobci na vypořádací podíl částku 2 238,- Kč a rozhodl o soudních poplatcích a nákladech řízení. Odvolací soud přezval zjištění soudu prvního stupně a ze shodného sdělení účastníků dále zjistil, že výlepové tabule označené pod č. 5 a 12 přílohy znaleckého posudku Ing. Z. M. byly odcizeny. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud zbývající výlepové tabule mezi účastníky rozdělil, a to s poukazem na to, že bývalým manželům se podle § 149 odst. 2 ObčZ musí dostat zásadně stejného vypořádání a že není třeba brát zřetel na účelné využití věci, jestliže oba účastníci podnikají v oblasti reklamní činnosti. Odvolací soud uvedl, že vzal v úvahu i to ,,že to byla žalovaná, která vynakládala finanční prostředky na údržbu a opravu výlepových tabulí a že prvním jmenovaným rozsudkem okresního soudu bylo rozhodnuto o užívání výlepových tabulí tak, že všechny tabule je oprávněna užívat výlučně žalovaná. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že znalec Ing. Z. M. ve svém posudku označil kriteria pro případné rozdělení tabulí mezi účastníky, a to atraktivnost místa každé z tabulí, náklady na vylepování plakátů při používaných trasách a náklady, které na obnovu, rekonstrukci a opravu výlepových ploch vynaložila žalovaná. Odvolací soud sám za rozhodující faktor považoval plochu výlepových tabulí v m2. Při úvaze komu z účastníků má připadnout tabule na atraktivnějším místě, dal přednost žalované, vzhledem k tomu, že se převážně zasloužila o udržení tohoto společného majetku. Dalším hlediskem, ke kterému odvolací soud přihlížel, byl počet míst, na kterých jsou jednotlivé tabule rozmístěny s tím, že počet míst by měl být pro každého z účastníků v zásadě stejný, a konečně posledním kriteriem byla cena jednotlivých tabulí vyplývající ze znaleckého posudku. Odvolací soud tak nejprve rozdělil mezi účastníky tabule o stejných rozměrech a dále ještě pět lokalit s tabulemi rozdílné plochy, po jejichž rozdělení mezi účastníky byly v souhrnu do výlučného vlastnictví žalované přikázány tabule o výměře 92,27 m2, zatímco žalobci 91,96 m2, žalované 21 kusů tabulí na jedenácti místech v ceně ke dni zániku společného jmění manželů 62 952,- Kč a žalobci 20 kusů na jedenácti místech v ceně 58 476,- Kč. Žalované bylo uloženo, aby na úplné vypořádání účastníků zaplatila žalobci částku 2 238,- Kč.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle obsahu však neuplatňuje vadu řízení, ale namítá, že skutkové zjištění soudů obou stupňů o tom, že všechny výlepové tabule byly pořízeny za trvání manželství účastníků, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Soudy totiž nerozlišily, které tabule patří do společného jmění manželů a které pořídila sama až po rozvodu manželství. Příkazem stavebního úřadu města J. n. N. z 1. 10. 2001, který předkládá, jí bylo uloženo, aby vybudovala nové vylepovací plochy, které příkaz specifikuje, což učinila. Šlo celkem o jedenáct tabulí. Žalovaná předkládá faktury z let roku 2001 a 2002 a dále uvádí, že pak ještě tabule P. J. byla odcizena J. R. a žalovanou nahrazena v roce 2004. Dále J. R. odcizil tabule v ulicích P. V. a R..- R., která byla přesto žalované přikázána. Zbylé tabule byly pořízeny už v roce 1975 T. s. m. J. n. N. a žalovaná proto nesouhlasí s cenou, kterou stanovil znalec. Tyto své připomínky rovněž sdělovala svojí právní zástupkyni, které předala také předmětný zápis z 1. 10. 2001. Znalec pochybil i v tom, že počítal se dvěma tabulemi v ulicích K. T., ačkoliv jde o tabuli jednu. Odvolací soud nevzal v úvahu zásluhy žalované o vybudování a údržbu tabulí. Žalovaná uzavírá, že do zaniklého společného jmění náleželo jen devět tabulí, které specifikuje, a rozvádí důvody, ze kterých nebyla jejich cena znalcem správně určena. Namítá také, tentokrát bez dalšího odůvodnění, že jí byly přikázány tabule na místech méně lukrativních než žalobci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobce se k dovolání nevyjádřil.


Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastnicí řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je odůvodněné.


Podle § 149 odst. 1 ObčZ společné jmění zaniká zánikem manželství. Neprovede-li se vypořádání společného jmění dohodou manželů, provede je na návrh některého z nich soud (§ 150 odst. 3 ObčZ). Při vypořádání manželů vychází soud z toho, že podíly obou manželů jsou stejné (§ 149 odst. 2 ObčZ) a přihlíží i k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o udržení a nabytí společného majetku (§ 149 odst. 3 ObčZ). Soud vypořádá věci, které tvoří zaniklé společné jmění, podle jejich stavu ke dni zániku společného jmění, ale v cenách, které mají v době, kdy provádí vypořádání (k tomu srovnej R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek, kde byl uvedený závěr vysloven ohledně vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak je použitelný i vypořádání společného jmění manželů, které je majetkovým společenstvím manželů od 1. 7. 1998 podle novely ObčZ provedené zákonem č. 91/1998 Sb.).


Soud může podle § 150 odst. 3 ObčZ vypořádat zaniklé společné jmění manželů jen k věcem, které existují nejen ke dni zániku tohoto jmění, ale také ke dni rozhodování soudu. V dané věci soudy obou stupňů v dané věci vycházely z toho, že za trvání manželství účastníků byly ze společných prostředků pořízeny výlepové tabule, jak o nich bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 9 C 851/98, přičemž odvolací soud vzal v úvahu, že některé z těchto tabulí byly odcizeny. Oba soudy však přehlédly, že výrok rozsudku soudu prvního stupně z 19. 5. 1999, č. j. 9 C 851/98-58, ve znění doplňujícího rozsudku z 27. 9. 1999, č. j. 9 C 851/98-74, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 8. 2. 2000, č. j. 29 Co 605/99-106, jímž byla zamítnuta žaloba na zdržení se zásahu žalobcem do vlastnického práva žalované, nabyl právní moci 29. 2. 2000 a že se týkal jen tabulí existujících k tomuto datu. Znalecký posudek Ing. Z. M. ze 13. 3. 2004, jímž byl proveden důkaz při jednání soudu prvního stupně 1. 4. 2005, oceňoval výlepové tabule provozované ke dni 5. 1. 1999, jak to bylo znalci uloženo, avšak přílohou č. 1 tohoto posudku je faktura vystavená žalované 16. 12. 2001 firmou Zámečnictví P. S. z J. n. N. mimo jiné na částku 61 490,- Kč za zrušení a zhotovení nových plochých plakátovacích tabulí v dále vyjmenovaných ulicích v J. n. N. Žalovaná pak ještě ve vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně na výměnu tabulí po rozvodu poukazovala (čl. 83). Z uvedeného je zřejmé, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že jím vypořádávané výlepové tabule jako tabule ke dni jeho rozhodnutí existující byly pořízeny za trvání manželství ze společných prostředků účastníků, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud ještě podotýká, že k listinám, které žalovaná předložila v dovolacím řízení, nepřihlíží, neboť v dovolacím řízení se důkazy neprovádí.


Naproti tomu považuje dovolací soud za § 149 odst. 3 ObčZ odpovídající úvahu odvolacího soudu, že přednostně je třeba při vypořádání společného majetku věci rozdělit, zejména když jde o věci, které mohou sloužit k podnikání obou manželů, jak tomu je v daném případě.


Pokud jde o námitky žalované k ceně tabulí, dovolací soud jen opakuje, že tabule, které dosud tvoří zaniklé společné jmění účastníků, je třeba ocenit podle stavu ke dni zániku tohoto jmění, ale v obvyklých cenách ke dni rozhodování soudu. Cenu tabulí bude ostatně soud znovu zjišťovat.


Vzhledem k opodstatněnosti dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) není rozsudek odvolacího soudu správný. Proto dovolací soud, když nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v § 242 odst. 3 OSŘ, rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, bylo v napadené části zrušeno i jeho rozhodnutí a věc byla vrácena v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. srpna 2007


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu