22 Cdo 3483/2013
Datum rozhodnutí: 09.04.2014
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013




22 Cdo 3483/2013
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně obce Cerekvice nad Bystřicí, IČO: 00271438, se sídlem úřadu v Cerekvici nad Bystřicí 53, zastoupené Mgr. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15/16, proti žalované České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 73/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2013, č. j. 20 Co 164/2013-188, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2013, č. j. 20 Co 164/2013-188, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. ledna 2013, č. j. 6 C 73/2010-168, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Jičíně ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, č. j. 6 C 73/2010-168, zamítl žalobu na vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že Česká republika je vlastnicí vodního díla - hrazení Třebovětického potoka, které se nachází na pozemcích parc. č. 557/2 a parc. č. 557/3 v katastrálním území T., a pozemků označených jako parc. č. 557/2 a parc. č. 557/3, které se nacházejí v k. ú. T. a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala předmětného určení se zdůvodněním, že pozemky parc. č. 557/2 a parc. č. 557/3 v k. ú. T. jsou sice evidované v katastru nemovitostí, nejsou však zapsané na žádném listu vlastnictví a jejich vlastník není znám, stejně jako není znám vlastník vodního díla hrazení Třebovětického potoka, vybudovaného ve 20. letech 20. století. Žalobkyně dále tvrdila, že vlastníkem vodního díla je stavebník, kterým byla žalovaná, a ta je rovněž vlastnicí předmětných pozemků pod tehdy nově zbudovaným korytem potoka, do nějž byl potok přemístěn, neboť k tomu účelu předmětné pozemky vyvlastnila. Vodní dílo je v havarijním stavu a žalovaná své povinnosti vlastníka podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, nevykovává. Naléhavý právní zájem na určení spatřuje v tom, že bez určení vlastníka bude její postavení nejisté, neboť na jejím území se nachází vodní dílo, které je v havarijním stavu, a bez uvedeného určení není jasné, kdo by měl provádět nezbytné opravy. Poukázala také na skutečnost, že její povinností podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, zejména o jejich majetek a bezpečnost, což s ohledem na stav vodního koryta není možné.
Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř.)]. Důvodem k podání žaloby byla snaha žalobkyně o zvrácení závěru Městského úřadu Hořice - vodoprávního úřadu, který se přidržel výkladu Ministerstva zemědělství, že vlastníkem vodního díla je žalobkyně, na kterou přešlo vlastnictví k vodnímu dílu jako k věci opuštěné podle § 135 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobkyně tak chtěla vyřešit otázku svého účastenství ve správním řízení; k tomu soud není povolán, tuto otázku musí jako předběžnou vyřešit správní orgán.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. června 2013, č. j. 20 Co 164/2013-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Ten není dán potřebou vyřešení otázky účastenství ve správním řízení nebo tím, že v budoucnu může dojít ke škodě v důsledku toho, že vodní dílo není řádným způsobem udržováno. Potom bude postaveno najisto, kdo za takovou škodu odpovídá. Případné rozhodnutí o určení vlastnického práva by bylo závazné jen pro účastníky tohoto řízení a nikoliv pro třetí osoby (§ 159a odst. 1 o. s. ř.).
Proti rozsudku odvolacího podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v otázce dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešené, zda probíhající správní řízení vylučuje občanskoprávní žalobu na určení vlastnického práva k věci, které se správní řízení týká. Závěry obecných soudů v tomto směru popřely samotný smysl občanskoprávní žaloby. Dovolání je přípustné i proto, že se odvolací soud odchýlil při posuzování otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na předmětném určení od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Žalobkyně odkazuje na závěry uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1049/2005 a sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, které lze podle jejího názoru použít i pro danou situaci, i když se poněkud liší v tom, že zde neexistuje žádný zápis vlastníka v katastru nemovitostí.
Obecné soudy při zjišťování naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví k vodnímu dílu hrazení Třebovětického potoka a k předmětným pozemkům - nedůvodně věc posuzovaly jako snahu žalobkyně vyřešit touto žalobou otázku účastenství ve správním řízení a zvrátit závěr správního orgánu ohledně vlastníka předmětných věcí; přitom zcela opomněly přesah určení vlastnictví soudem do soukromoprávní sféry, a to, že rozhodnutí soudu by odstranilo současný stav právní nejistoty, že by bylo titulem pro zápis vlastnického práva k pozemkům do katastru nemovitostí a že by odstranilo nejistotu ohledně vlastníka vodního díla. Žalovaná poukazuje na současnou situaci, kdy žádná ze státních institucí není ochotná (ani snad nemůže za daného stavu, kdy vodní dílo nemá v evidenci svého majetku) provést nutné rekonstrukční a udržovací práce na vodním díle. Obec Cerekvice nad Bystřicí (žalobkyně) objektivně nemá prostředky na uvedené práce, a pokud nebude jasně dáno vlastnictví k uvedenému vodnímu dílu, nemá ani naději na získání dotací. Obec, která ze zákona má povinnost pečovat o rozvoj svého území a o potřeby občanů, na sebe nemůže převzít riziko odpovědnosti za vysoké závazky ať už za rekonstrukci, či z titulu odpovědnosti za škodu, která může vzniknout, nebude-li rozhodnuto o určení vlastnictví.
Na základě rozhodnutí správního orgánu nelze provést zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nad to lze považovat právní názory správních orgánů ohledně vlastnického práva žalobkyně za vadné, neboť právní úprava, že věci opuštěné připadají do vlastnictví obce, platí až od 1. 10. 2005. Z hlediska odpovědnosti za škodu, která za situace, kdy vodní dílo nikdo neudržuje, v budoucnu vznikne, je podstatné určení vlastnictví k vodnímu dílu a s tím související otázka, zda jde o součást pozemku či samostatnou věc ve smyslu právním. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Poukazuje na to, že za situace, kdy soudy neshledaly naléhavý právní zájem žalobkyně na předmětném určení, nemohly se zabývat otázkami, které žalobkyně nastolila až v dovolání, se kterými žalovaná nesouhlasí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka naléhavého právního zájmu obce na určení vlastnického práva k vodnímu dílu, které leží na jejím území.
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř.].
Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem [§ 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení)]. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku (§ 35 odst. 2, věta druhá zákona o obcích). Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku (§ 38 odst. 1 zákona o obcích); z posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že obec by neměla v zásadě (nestanoví-li zákon jinak) vynaložit prostředky na údržbu věci, jejíž vlastnictví je sporné.
Celou řadu povinností stanoví jak obcím, tak vlastníkům vodních děl ve vztahu k obcím též vodní zákon č. 254/2001 Sb. [viz např. § 84 odst. 1 písm. a), e) a j)].
Již z těchto ustanovení se podává, že je-li vlastnictví vodního díla sporné, má obec, na jejímž území (§ 18 odst. 1 zákona o obcích) leží, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k tomuto dílu. Bez takového určení, stavícího najisto vlastnictví vodního díla, by totiž obec nemohla plnit své zákonné povinnosti ve vztahu k tomuto vodnímu dílu. Na tom nic nemění ani to, že ohledně vodního díla probíhá správní řízení, ve kterém je významné, zda tato obec není vlastníkem vodního díla.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243e odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu