22 Cdo 3465/2009
Datum rozhodnutí: 25.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 135c obč. zák.




22 Cdo 3465/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. D. a b) M. D. , zastoupených JUDr. Janem Jasou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, proti žalovaným: 1) A. P. a 2) H. P. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 489/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. ledna 2009, č. j. 14 Co 205/2008-200, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.230,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Jasy.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Lounech (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 21. 12. 2007, č. j. 7 C 489/2001-165, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 6. 2008, č. j. 7 C 489/2001-182, žalovaným uložil, aby na vlastní náklady odstranili plot z parcely č. 504/5 v kat. území K. . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, č. j. 14 Co 205/2008-200, potvrdil s tím, že výrok I. správně zní tak, že žalovaní jsou povinni na vlastní náklady odstranit plot na parcele č. 504/5 v k. ú. K. ohraničený body 5 a 9 v příloze č. 2 znaleckého posudku ze dne 30. 7. 2007, č. 143-7/2007, vyhotoveného znalcem Ing. Petrem Vyskočilem, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku . Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.].
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 13. 1. 2009.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud vyšel z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, [viz C 6550 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha (dále jen Soubor rozhodnutí)], vyslovil právní názor, že nenapadá-li dovolatel nesprávnost právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím rozhodnutí, jímž bylo prvé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, a vedl-li tento právní názor soud prvního soudu k tomu, aby v novém rozhodnutí rozhodl jinak než v předchozím zrušeném rozhodnutí, může být o přípustnosti dovolání proti tentokrát potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu uvažováno jen z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Soud prvního stupně rozhodl v souladu se svou povinností vázanosti zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu v otázce promlčení. Dovolatelé právní názor o tom, že uplatněný nárok žalobců není promlčen, akceptovali a žádnou výhradu vůči němu neuplatnili. Přípustnost dovolání proto nelze opřít o § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. I když odvolatelé uvedli, že jsou přesvědčení, že rozsudek odvolacího soudu řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, a zejména pak, že tento rozsudek řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem , nevymezili takovou právní otázku ani nekonkretizovali rozhodnutí soudů, jejichž judikatura související s danou problematikou by byla rozdílná. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i judikaturou Nejvyššího soudu jak v otázce vydržení, tak v otázce odstranění stavby ve smyslu § 135c obč. zák. Hmotněprávní posouzení věci zcela odpovídá nezpochybnitelnému skutkovému zjištění, že se nejpozději v roce 2001 dozvěděli z jimi vyžádaného geometrického zakreslení, že sporná část pozemku je ve vlastnictví žalobců. Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, v dovolání nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Pokud jde o otázku zachování či odstranění stavby, dovolací soud jen poznamenává, že i v případě přípustného dovolání se dovolací soud blíže zaobírá správností právního posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jen v případě, že by bylo zjevně nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem případu ( k tomu srov. např. C 1068 , C 1373 a C 2012 Souboru rozhodnutí a zejména pak usnesení ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5357/2007).
Dovolací soud neshledal, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v tomto směru bylo zjevně nepřiměřené zjištěnému skutkovému stavu věci.
Protože předpoklady přípustnosti dovolání nebyly naplněny, dovolací soud dovolání žalovaných jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných 1) a 2) bylo odmítnuto a žalobcům a) a b) vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobcům a) a b) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2. 925,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 4.230,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2010 JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu