22 Cdo 343/2012
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 126 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 343/2012
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, adresa pro doručování Ostrava Moravská Ostrava, Plynární 2748/6, proti žalované M. T. , bytem v O., o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 134/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2011, č. j. 71 Co 143/2011-34, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2011, č. j. 71 Co 143/2011-34, a rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově ze dne 7. února 2011, č. j. 107 C 134/2010-13, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné pobočce v Havířově k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově shora označeným rozsudkem jako soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná vydala žalobkyni za účasti jí pověřeného zástupce označené měřící zařízení (plynoměr). Soud zjistil, že odběrné místo žalované bylo osazeno plynoměrem, jehož vlastníkem je žalobkyně. Žalovaná neumožnila jeho demontáž po té, co jí žalobkyně oznámila, že zanikla smlouva o distribuci plynu mezi obchodníkem a žalovanou v předmětném odběrném místě a že od 27. 6. 2009 jde o neoprávněný odběr plynu. Měl však za to, že žalobkyni podle § 71 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) svědčí pouze právo na přístup k plynoměru za účelem jeho odebrání, nikoliv právo na jeho vydání podle § 126 odst. 1 obč. zák. Tento názor soud opřel o zákaz disponovat s plynoměrem bez souhlasu žalobkyně, vyplývající z § 71 odst. 7 energetického zákona.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem shora označeným potvrdil. Se soudem prvního stupně se ztotožnil ohledně skutkových zjištění i právního posouzení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda se vlastník plynoměru jakožto věci sui generis může domáhat jejího vydání podle obecné právní úpravy, jestliže zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to, že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění plynoměru), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání plynoměru). Pokud odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat jej) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaná si souhlas může obstarat, a poté sama nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat. Navíc lze její souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Je-li o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán tím, že žalobkyní předestřená otázka byla již dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně oproti tomu, jak ji řešil odvolací soud. Dovolání je tak podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) přípustné a zároveň podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, vydaným v typově totožné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalované byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaná žalobkyni vydala plynoměr, a to ať už s dovětkem za účasti pověřeného zástupce nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaná vydání plynoměru uskutečnila, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnila přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalované plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaná buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sama (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinna (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinna jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z § 567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaná není povinna ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. § 345 a § 351 o. s. ř.).
Jestliže soudy obou nižších stupňů, vedeny jiným právním názorem, žalobě nevyhověly, jsou jejich rozhodnutí nesprávná. Proto je dovolací soud podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu