22 Cdo 3421/2006
Datum rozhodnutí: 30.10.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 3421/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 317/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. března 2006, č. j. 13 Co 806/2005-76, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Chebu (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 28. července 2005, č. j. 13 C 317/2004-46, vypořádal společné jmění manželů tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch., na LV pro obec P. a kat. území Š., a to rodinný dům, stavební pozemek parc. č. 93 a pozemek parc. č. 83/4, a blíže označené věci movité. Pod bodem II. žalobkyni přikázal zůstatek závazku z hypotečního úvěru GE M. B., a. s., k 24. 9. 2004 ve výši 994 625,36 Kč. Pod bodem III. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 94 637,68 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.


Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků uzavřené 14. 12. 2002 zaniklo rozvodem 24. 9. 2004. Předmětem vypořádání společného jmění manželů účastníci učinili věci, uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, na jejichž cenách se dohodli. Nesporným rovněž učinili, že žalobkyně za trvání manželství vnesla do společného jmění manželů částku 200 000,- Kč z prodeje členského podílu v bytovém družstvu. Nesplacený zůstatek hypotečního úvěru činil ke dni zániku společného jmění manželů 994 625,36 Kč. Soud prvního stupně ve shodě s návrhy účastníků přikázal všechny věci do výlučného vlastnictví žalobkyně a přikázal jí i závazek z hypotečního úvěru s tím, že se vztahuje k předmětným nemovitostem. Bez bližšího odůvodnění zohlednil ve prospěch žalobkyně její vnos do společného jmění manželů ve výši 200 000,- Kč.


Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. března 2006, č. j. 13 Co 806/2005-76, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve věci samé ve výroku pod bodem III. tak, že žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila částku 5 362,50 Kč. Ve výroku pod bodem V. ohledně soudního poplatku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se neztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně , pokud ten částku 200 000,- Kč zhodnotil jako vnos žalobkyně do společného jmění manželů . K tomu odvolací soud uvedl, že jako vnos z odděleného majetku manžela do společného jmění manželů nelze považovat to, co manžel ze svého majetku vynaložil na péči o rodinu podle zásad zákona o rodině. Zpravidla lze nahradit investice, které se ve společném majetku ještě projevují, pokud před zánikem společného jmění manželů nebylo z toho už vše jinak utraceno . Protože žalobkyně žádným způsobem nespecifikovala, které konkrétní věci movité či nemovité byly pořízeny z jejích prostředků, odvolací soud nepovažoval částku 200 000,- Kč za vnos žalobkyně do společného jmění manželů.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle názoru žalobkyně nebylo nutné, aby specifikovala konkrétní věci, které byly pořízeny výlučně z prostředků žalobkyně, jestliže její vnos v částce 200 000,- Kč do společného jmění manželů nebyl žalovaným rozporován . Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný se zcela ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl zamítnutí dovolání.


Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a jde o dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.


Podle § 149 odst. 2 věty prvé a druhé občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.


Podle § 143 odst 1 ObčZ společné jmění mimo jiné netvoří majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela.


Dovolatelka neuplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), t. j. že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Soudy obou stupňů vycházely ze skutkového zjištění učiněného ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 OSŘ), že žalobkyně za trvání manželství disponovala částkou 200 000,- Kč z prodeje členského podílu v bytovém družstvu a že tato částka byla za soužití účastníků spotřebována. Odvolací soud pak toto skutkové zjištění upřesnil dále tak, že tato částka byla za trvání manželství spotřebována, ale nepromítá se v žádné z vypořádávaných věcí jinými slovy nebyla vynaložena na pořízení některé z věcí, jež byly soudem vypořádávány. Za daného stavu věci pak dovolacímu soudu nezbylo než vycházet ze zjištění, že dovolatelka neprokázala, že by uvedený obnos investovala do některé z věcí, resp. majetku, který jí byl v dané věci přikázán. Podle dovolací námitky žalobkyně mělo být podle citovaného § 149 odst. 2 ObčZ postupováno, i když předmětná částka byla v průběhu manželství účastníků spotřebována.


Soudy obou stupňů se liší se v právním posouzení, zda spotřebu uvedené částky za trvání manželství účastníků lze podřadit pod tzv. vnos do společného majetku, za který by měla investujícímu manželovi (manželce) ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé ObčZ náležet náhrada. Dovolací soud považuje za správný názor odvolacího soudu. Podle jednotné soudní praxe i podle jasného znění zákona věci pořízené za peníze výlučně náležející jednomu manželovi, jsou ve výlučném vlastnictví tohoto manžela, nepatří do společného jmění manželů a v řízení o vypořádání tohoto jmění se nestávají předmětem vypořádání. Jsou-li takové prostředky vynaloženy na běžnou spotřebu (např. potraviny, dovolenou apod.), nelze za to požadovat náhradu. Náhrada za prostředky vnesené do společného jmění manželů tak přichází v úvahu skutečně jen v těch případech, kdy jsou použity současně se společnými prostředky manželů na pořízení určité věci, a to za předpokladu, že taková věc ke dni zániku společného jmění manželů existuje, resp. nebyla spotřebována či neztratila hodnotu.


Jestliže žalobkyně neprokázala, že by svých 200 000,- Kč investovala do některé ze společných věcí, dovolacímu soudu, vázanému žalobkyní uplatněným dovolacím důvodem a rozsahem jejich dovolacích námitek, nezbylo, než aby rozhodnutí odvolacího soudu považoval za správné. Proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 OSŘ zamítl.


V dovolacím řízení žalobkyně nebyla úspěšná a žalovanému vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem. Dovolací soud však podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 150 OSŘ žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, dovolací soud spatřuje v tom, že žalovaný, který nepopíral, že žalobkyně vnesla do společného majetku částku 200 000,- Kč, se nepochybně podílel na spotřebování této částky, která žalobkyni s ohledem na výsledek dovolacího řízení nahrazena nebude, nehledě na to, že za této situace žalovaný zaplatí žalobkyni na vypořádání podstatně nižší částku, než jak stanovil soud prvního stupně. Dovolací soud také přihlédl k obsahu vyjádření žalovaného k dovolání, v němž žalovaný nic podstatného neuvedl, a náklady spojené s jeho podáním se tak jeví na hranici jejich účelnosti.


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. října 2007


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu