22 Cdo 3389/2008
Datum rozhodnutí: 15.06.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 3389/2008-164


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. D. , zastoupeného JUDr. Dobromilou Alexovou, advokátkou se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí 60, proti žalovanému A. D. , o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 125/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2007, č. j. 13 Co 354/2006-89, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. června 2007, č. j. 3 C 125/2005-62, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem k jedné polovině rekreační chaty na pozemku st. parc. č. 345, zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Jihlava, na LV č. 487 pro obec a kat. území P. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. října 2007, č. j. 13 Co 354/2006-89, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Podle § 243c odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu.

Dovolatel však žádnou takovou otázku nevymezil. V podstatě jen namítá nesprávné zjištění obsahu dohody mezi žalobcem a jeho otcem, tedy nesprávné skutkové nikoli právní posouzení věci. Nad to dovolací soud ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo judikaturou dovolacího soudu.

Dovolací soud navíc poznamenává, že vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5780). V dané věci tomu tak nebylo.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2010

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu