22 Cdo 3385/2012
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1 obč. zák., § 144 obč. zák., § 145 odst. 1 obč. zák., § 149 obč. zák., § 150 odst. 3 obč. zák.



22 Cdo 3385/2012 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. S., P., zastoupené Mgr. Romanou Semeckou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Dolinách 17, proti žalovanému M. S., P., zastoupenému JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 143/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č. j. 17 Co 547/2011-207, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 12.826,- Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Romany Semecké.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 12. srpna 2011, č. j. 14 C 143/2009-175, pod bodem I. výroku určil, že z hodnot spadajících do společného jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek na účtu u České spořitelny, a. s., č. 643007193/0800, ve výši 50.800,68 Kč a pod bodem II. výroku určil, že z hodnot spadajících do společného jmění manželů připadá do výlučného vlastnictví žalovaného zůstatek na účtu u Československé obchodní banky, a. s., č. 198949018/0300, ve výši 22.962,95 Kč, zůstatek na penzijním připojištění u Penzijního fondu České pojišťovny, a. s., č. smlouvy 0058181219, ve výši 45.011,76 Kč, zůstatek na účtu u stavebního spoření u Raiffeisen stavební spořitelny, a. s., č. 280731704/7950, ve výši 86.771,69 Kč, zůstatek na životním pojištění Maximal Invest u ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, č. smlouvy 7970004514, ve výši 244.037,51 Kč a zůstatek na životním pojištění Maximal Invest u ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, č. smlouvy 7970004515, ve výši 273.125,66 Kč, tj. hodnoty v celkové výši 671.909,57 Kč. Pod bodem III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na vyrovnání jejího podílu částku 310.554,45 Kč a bodem IV. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. ledna 2012, č. j. 17 Co 547/2011-207, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a v němž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. ustanovení přechodných a závěrečných dílu 1 přechodných ustanovení oddílu 1 všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k rozvodu manželství a zániku společného jmění účastníků došlo před 1. lednem 2014 a před tímto datem bylo také o vypořádání společného jmění účastníků pravomocně rozhodnuto, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., a Čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.
Přestože dovolatel tvrdí, že dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti namítá pouze vady řízení, kterých se měl dopustit soud prvního stupně tím, že měl-li pochybnosti o tvrzení žalovaného, jak naložil s darem od své matky ve výši 500.000,- Kč, měl žalovaného poučit o povinnosti tvrzení, a dále odvolací soud tím, že ani on žalovaného náležitě nepoučil, přitom uzavřel, že žalovaný neprokázal, že darovanou částku ve výši 500.000,- Kč použil ve dvou splátkách po 250.000,- Kč na úhradu životního pojištění Maximal Invest.
Dovolatel navíc ani nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání je především polemika s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními nalézacích soudů, ke kterým podává svou verzi skutkového stavu. Jeho námitky ústí především ve zpochybnění závěru, že finanční prostředky uložené na účtech životního pojištění Maximal Invest jsou součástí společného jmění manželů.
Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady za její zastoupení advokátkou (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 10.300,- Kč, stanovenou podle § 6, § 8 odst. 6, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 10.600,- Kč. Rovněž jí náleží částka 2.226,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 12.826,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 29. října 2014 Mgr. David Havlík předseda senátu