22 Cdo 337/2013
Datum rozhodnutí: 12.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



22 Cdo 337/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) LARUS Vlašská 5, s. r. o., IČO: 62409182, se sídlem Odborů 289/10, Praha 2, b) New Saint, s. r. o., IČO: 26739950, se sídlem v Praze 2, Odborů 289/10, c) D. R., všech zastoupených Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, proti žalované B. P., zastoupené JUDr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28, o povinnosti provést stavební úpravy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 144/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2012, č. j. 64 Co 62/2012-103, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a), b) a c) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Jana Špačka. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í: (§ 243c odst. 2 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 64 Co 62/2012-103, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. října 2011, č. j. 19 C 144/2010-82, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo provést v bytě (v jednotce) tam konkretizované úpravy v žalobě uvedené. Tvrzenými stavebními úpravami měla žalovaná, která byt užívá z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, zasáhnout do práv žalobců jako vlastníků domu; soudy však existenci takových neoprávněných zásahů neshledaly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále též jen "o.s.ř.").
Rozhodnutí odvolacího soudu lze v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.
Dovolatelé spatřují otázku zásadního právního významu v tom, zda protiprávní zásah může být zhojen uplynutím doby . O takový právní závěr však soudy napadené rozhodnutí neopřely; vyšly z toho, že předmětná bytová jednotka je po celou dobu užívána ve stavu tak, jak byla kolaudována dne 9. 2. 1976, aniž bylo zjištěno, že žalovaná se dopustila neoprávněného zásahu do vlastnictví žalobců, který by vyžadoval soudní ochranu . Proto by odpověď na uvedenou otázku nemohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Jen na okraj se poznamenává, že podobná věc byla řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 735/2001. Odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 26 Cdo 2536/2005, neobstojí již proto, že šlo o jinou právní situaci (tam šlo o nájemní byt) a zejména o jiný skutkový stav.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl nález publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Je představována odměnou ve výši 1.500,- Kč, podle § 6, § 9 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378,- Kč, celkem tedy 2.178,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. listopadu 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu