22 Cdo 3356/2008
Datum rozhodnutí: 06.04.2010
Dotčené předpisy: § 143 obč. zák.




22 Cdo 3356/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. K. , zastoupené JUDr. Evou Kobrleovou, advokátkou se sídlem ve Zruči nad Sázavou, Zámecká 421, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Jankou Šárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 957/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2008, č. j. 27 Co 591/2007-225, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v od n ě n í:
Okresní soud Praha-západ (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 11. září 2007, č. j. 5 C 957/2002-188, rozhodl výrokem pod bodem I., že ze SJM účastníků se žalobkyni přikazuje: a) doplatit dluh P. P., ve výši 22.806,- Kč, b) doplatit dluh J. H., ve výši 450.000,- Kč , výrokem pod bodem II., že ze SJM účastníků se žalovanému přikazuje: a) doplatit dluh GE Capital Bank, a. s., ve výši 10.189,57 Kč, b) doplatit dluh Provident Financial, s. r. o., ve výši 20.200,- Kč, c) doplatit dluh GE Money Bank, a. s., ve výši 55.989,43 Kč , výrokem pod bodem III., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 321.195,- Kč do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem pod body IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, o jejich povinnosti nahradit státu znalečné a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 28. února 2008, č. j. 27 Co 591/2007-225, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Změnil jej ve výroku pod body V. a VI. tak, že se nepřiznává státu náhrada nákladů řízení a žalovanému se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání, resp. pokud by šlo o vadu, které by z napadeného rozsudku činila po právní stránce zásadní rozhodnutí ve smyslu uvedeném shora.
K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezila-li žalovaná v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463). Tak je tomu i v tomto případě, neboť dovolání žalobkyně se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.

K námitce nesprávného zjištění výše investic do domu žalovaného: Jde o tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K tomu však nelze v dovolacím řízení, jehož přípustnost by byla opřena o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnout. Jinak k otázce investic viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 875/2005, Soubor civilních rozhodnutí nejvyššího soudu (dále jen Soubor ) č. C 3416: Pokud byla nějaká věc získána za trvání bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jde o náhradu nákladu, který byl vynaložen v době minulé a jeho výše ke dni zániku manželství ani ke dni vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není nijak modifikována (tj. např. pohybem cen nebo zhodnocením nemovitosti; tento závěr platí i pro SJM). Skutečnost, že půjčky sloužily k investicím do domu žalovaného se promítla do rozhodování o náhradě prostředků vynaložených na jeho výlučný majetek.

K závazku vůči Provident Financial, s. r. o.: K tomu, aby tento závazek nebylo možno zahrnout do společného jmění, bylo zapotřebí současné splnění dvou podmínek, a to že závazek převzal jeden z nich bez souhlasu druhého a jeho rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by byla splněna druhá z těchto podmínek. K dluhu u bankovního ústavu se poznamenává, že i dluh vzniklý přečerpáním účtu je dluhem, který opět za podmínek § 143 obč. zák. patří do SJM.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. dubna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu