22 Cdo 3319/2010
Datum rozhodnutí: 20.06.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 127 odst. 1 obč. zák., § 417 obč. zák.




22 Cdo 3319/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. H. , a b) R. H., zastoupených JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti žalovaným: 1) H. M., a 2) K. M., zastoupeným JUDr. Robertem Lososem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 3, o uložení povinnosti žalovaným odstranit stromky, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 59/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2010, č. j. 13 Co 464/2009-123, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).

Okresní soud v Tachově ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. května 2009, č. j. 7 C 59/2007-98, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaní odstranili stromky umístěné na parcele č. 3398/8 v těsné blízkosti garáže žalobce postavené na stavební parcele č. 713 v k. ú. a obci Ch. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. února 2010, č. j. 13 Co 464/2009-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a v němž , uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázky zásadního právního významu považují jednak, zda vysázení řady stromků v těsné blízkosti stavby je porušením povinnosti zdržet se nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat jiného nebo vážným ohrožením jeho práv podle § 127 odst.1 obč. zák. a zda soustavné poškozování fasády a stěny garáže větvemi vysázených stromků a nadměrnou vlhkostí je vážnou hrozbou vzniku škody, respektive vážným ohrožením stavby garáže. Kladou též otázku, zda uložení povinnosti odstranit stromky je vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící čí existující škody, tj. zda se ohrožení stavby garáže jejich odstraněním zmírní. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.

V průběhu řízení žalobci opírali nárok na odstranění stromků o § 127 odst. 1 obč. zák.; žalobě nebylo možno vyhovět proto, že podle zmíněného ustanovení se lze úspěšně domáhat, aby soud uložil vlastníkovi povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení, nikoliv však již povinnost něco pozitivního konat (viz R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházející ze stejného právního názoru). Takovou žalobu lze opřít o § 417 odst. 2 obč. zák., podle kterého platí, že jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.

Žalobě opřené o § 417 obč. zák. nelze vyhovět, pokud žalobce neprokáže, že mu hrozí vážná škoda; nestačí tedy prokázat ohrožení škodou nikoliv vážnou (viz též R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Musí jít též o ohrožení vážné, aktuální a skutečně hrozící. Otázku, zda jde o vážné ohrožení, posoudí soud v nalézacím řízení na základě volné úvahy, kterou by dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009); tak tomu v daném případě nebylo. Dovolání částečně (a vzhledem k možnému důvodu přípustnosti irelevantně) polemizuje se skutkovým zjištěním, že vážná škoda žalobcům nehrozí; dovolatelé přitom předkládají vlastní verzi hodnocení znaleckých posudků, resp. výpovědí znalců. Zpochybňují tak výsledek hodnocení důkazů, a tím (podle obsahu) uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému v tomto řízení nelze přihlédnout. To, že vzhledem k porostům dochází k zavlhnutí zastíněné stěny garáže, ještě neznamená, že by tu byla hrozící vážná škoda; negatorní nárok na zdržení se zastínění nad míru přiměřenou poměrům (v dovolacím řízení ovšem nelze zjišťovat, zda o takové zastínění šlo) pak nebyl v řízení uplatněn, takže samotné zastínění, nehrozící vážnou škodou, je v tomto řízení nevýznamné.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným nevznikly v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2012 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu