22 Cdo 33/2002
Datum rozhodnutí: 24.01.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 33/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V. O., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1/ J. K. a 2/ J. K., zastoupeným advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 863/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2001, čj. 5 Co 3294/2001-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. ledna 2001, čj. 5 Co 3294/2001-87, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Písku (dále soud prvního stupně ) ze dne 13. září 2000, čj. 8 C 863/98-67, kterým bylo rozhodnuto, že odpůrci jsou povinni na vlastní náklad odstranit stavbu plotu na pozemku navrhovatelky parc. č. 10/1 zapsaného na LV č. 182 pro katastrální území a obec V. u Katastrálního úřadu v P., a to v rozsahu, jak je tento plot zakreslen v příloze 3 a 6 znaleckého posudku Ing. Z. K. ze dne 1. 6. 2000 č. 1968-98/2000, které se stávají nedílnou součástí tohoto rozsudku, to vše ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku , a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 13. 9. 2000, a proto odvolací soud v odvolacím řízení rozhodoval podle části dvanácté, hlavy I, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy podle občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) ve znění účinném před 1. 1. 2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní podáním označeným datem 24. 4. 2001, adresovaným Nejvyššímu soudu, osobně u soudu prvního stupně 4. 5. 2001, dovolání.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.

Podle § 240 odst. 1 OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 7. 3. 2001. Ve smyslu § 57 odst. 2 OSŘ bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 9. 4. 2001. Dovolání podané až 4. 5. 2001 je tedy zjevně opožděné.

Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) OSŘ, neboť neúspěšní žalovaní nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24.ledna 2002



JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu