22 Cdo 3168/2006
Datum rozhodnutí: 23.11.2006
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.





22 Cdo 3168/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. J. H., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 516/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 31 Co 547/2005-104, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2006, č. j. 31 Co 547/2005-121, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 31 Co 547/2005-104, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2006, č. j. 31 Co 547/2005-121, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově (dále soud prvního stupně ) ze dne 3. května 2005, č. j. 6 C 516/2003-79, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. července 2005, č. j. 6 C 516/2003-84, který výrokem pod bodem I. rozhodl, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemkům st. p. č. 2131 a č. parc. 2277/120, oba v k. ú. V., zapsaných u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště B. na LV č. 937 vedeného pro obec a k. ú. V. , výrokem pod bodem II. rozhodl, že se uvedené pozemky přikazují do vlastnictví žalované Mgr. J. H., výrokem pod bodem III. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 151 620,- Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, zatímco do částky 137 130,- Kč se návrh žalobce na vypořádání spoluvlastnického podílu zamítá a který dalšími výroky rozhodl o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalované doručen 28. 2. 2006 a který obsahoval řádné poučení o opravném prostředku, podává žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce neodůvodněné (blanketní) dovolání s datem 27. 4. 2006, které bylo k poštovní přepravě podáno 28. 4. 2006. Dovolání bylo odůvodněno až podáním, označeným sice datem 27. 4. 2006, ale k poštovní přepravě předaným až 11. 5. 2006. Žalovaná se dovoláním domáhá zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního stupně.


Podle § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) účastník řízení může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, kterým došlo k obsahové změně výroku rozhodnutí, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odst. 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle § 240 odst. 3 OSŘ je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. Podle § 241b odst. 3 OSŘ věta prvá, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 241b odst. 1 a § 208 odst. 1 OSŘ opožděně podané dovolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.


Nejvyšší soud s přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl k závěru, že dovolání podané ve dvouměsíční lhůtě neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Jde proto o vadné podání, které mohla dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení § 241b odst. 3 OSŘ totiž zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Lhůta určená v § 241b odst. 3 OSŘ je lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání proto nemohl z úřední povinnosti přihlížet. Dovolání takto nezpůsobilé k zahájení dovolacího řízení proto podle § 243c odst. 1 OSŘ za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věta první OSŘ odmítl.


Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelka nebyla úspěšná a žalobci takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 23. listopadu 2006


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu