22 Cdo 3155/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 151o odst. 3 obč. zák.




22 Cdo 3155/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. Š., a b) D. Š., zastoupených JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti žalovaným 1) M. Š., a 2) V. Š., zastoupeným JUDr. Pavlem Horákem, advokátem se sídlem v Děčíně, Čs. armády 36, o vyklizení nemovitostí a určení práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 272/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 36 Co 190/2008-108, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í:
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř).
Okresní soud v Děčíně ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 17 C 272/2001-112, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu v té části, jíž mělo být žalovaným uloženo vyklidit parcelu č. 1367/3 (ostatní plocha, ostatní komunikace) zapsanou na listu vlastnictví č. 154 pro katastrální území a obec Heřmanov v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín, za účelem výkonu práva odpovídajícího věcnému břemenu průchodu a průjezdu, tj. práva chůze a práva jízdy osobním a nákladním vozem (automobilem) ve prospěch žalobců , výrokem pod bodem II. zamítl žalobu v části, jíž mělo být určeno, že parcela č. 1367/3 (ostatní plocha, ostatní komunikace), zapsaná na listu vlastnictví č. 154 pro katastrální území a obec Heřmanov v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín, je zatížena právy odpovídajícími věcnému břemeni právu průjezdu a průchodu ve prospěch žalobců , výrokem pod bodem III. zamítl žalobu v části, v níž měla být žalovaným uložena povinnost strpět výkon práv a povinností vyplývající z věcného břemene práva průjezdu a průchodu ve prospěch žalobců, a to přes parcelu č. 1367/3 (ostatní plocha, ostatní komunikace) zapsanou na listu vlastnictví č. 154 pro katastrální území a obec Heřmanov v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín , výrokem pod bodem IV. rozhodl, že žalovaní jsou povinni vyklidit parcely č. 867/6 (pastvinu) a č. 1367/4 (ostatní plochu, ostatní komunikaci), zapsanou na listu vlastnictví č. 246 pro katastrální území a obec Heřmanov v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem pod body V., VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 36 Co 190/2008-108, k odvolání žalobců podanému proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku pod body II., III., IV., V., a VI., rozhodl takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II., III., V. a VI. potvrzuje, ve výroku I. zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen. II. Proti výroku IV. se odvolání žalobců odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelé opírají přípustnost dovolání i o § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ačkoliv v této věci soud prvního stupně nevydal jim příznivé rozhodnutí, které by bylo později odvolacím soudem zrušeno; proto o toto ustanovení nelze přípustnost opřít. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro řešení právních otázek; nelze tedy uplatnit skutkové námitky ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339).
V dané věci nebyl předmětem řízení, vymezeným žalobci, nárok na zřízení práva nezbytné cesty, ale šlo o určení stávajícího věcného břemene a vyvození důsledků z jeho existence; tvrzení, že dovolatelé žádali zřízení dosud neexistujícího práva cesty, nemá oporu v obsahu spisu. Již proto jsou právní námitky dovolatelů, týkajících se možného zřízení věcného břemene, nevýznamné. Dovolatelé vytyčují právní otázku, která podle jejich názoru zakládá zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce tak, že jde o možnost analogického zřízení práva cesty k pozemku podle § 151o odst. 3 obč. zák. ve vztahu k § 853 obč. zák. Tato námitka se však netýká předmětu řízení a navíc tuto otázku již dovolací soud řešil.

Nejvyšší soud v usnesení z 25. února 2004, sp. zn. 22 Cdo 2186/2003, publikovaném pod č. C 2497 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále Soubor rozhodnutí ), uvedl že podle konstantní judikatury představované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 1989, sp. zn. 3 Cz 4/89, publikovaným pod č. 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcné břemeno v jiných případech, než které jsou upraveny v ustanoveních občanského zákoníku, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení. Podle § 151o odst. 3 obč. zák. lze zřídit věcné břemeno jen ve prospěch vlastníka stavby, nikoli ve prospěch vlastníka pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 22 Cdo 2317/2004, Soubor rozhodnutí č. C 3691). Řešení dané situace je možné hledat ve stavebním právu (§ 170 odst. 2 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.).

Skutkovými námitkami ani tvrzenými procesními pochybeními, zakládajícími údajné vady řízení, se dovolací soud nemohl zabývat (viz výše); ostatně návrh na zřízení nezbytné cesty k pozemku by nemohl mít naději na úspěch, takže ani případné vady řízení by neměly vliv na správnost rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Žalovaní podali k dovolání žalobců prostřednictvím advokáta stručné vyjádření, a podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. by měli mít právo na náhradu nákladu vynaloženého na toto vyjádření. Nicméně dovolací soud vychází z toho, že účastník má právo na náhradu těch nákladů řízení, které byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vyjádření však žalobci nepolemizují s argumenty uvedenými v dovolání a vůbec se nevyjadřují k otázce přípustnosti dovolání, která byla pro jeho posouzení stěžejní. Náklad vynaložený na vyjádření k dovolání tak nevedl k účelnému bránění práva; proto dovolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu