22 Cdo 3147/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 3147/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Káraný , identifikační číslo osoby 00510530, se sídlem v Káraném, Václavská 19, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/21, proti žalovaným 1) V. M. , 2) V. N. a 3) Mgr. V. N. , všem zastoupeným JUDr. Miladou Kačerovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o vyklizení a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 99/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. 21 Co 216/2015-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 C 99/2013-126, zamítl žalobu o vyklizení části pozemku par. č. 398 o výměře 436 m 2 , v obci a katastrálním území K., označené v Zaměření skutečného stavu oplocení a výpočtu neoprávněně užívaných ploch na pozemku par. č. 398 v obci a katastrálním území K., vyhotovené Ing. V., o výměře 60 m 2 (výrok I.). Výrokem II. určil, že žalované jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku par. č. 398/5 o výměře 60 m 2 v obci a katastrálním území K., odděleného z pozemku par. č. 398 geometrickým plánem ze dne 14. 1. 2013, č. 1140-094/2012, který je nedílnou součástí rozsudku, a to žalovaná 2) ve výši id. 1/2 a žalované 1) a 3) ve výši každá id. 1/4. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 96 332,80 Kč.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. 10. 2015, č. j. 21 Co 216/2015-152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 27 442,80 Kč.

Žalobkyně (dále také dovolatelka ) podává dovolání proti rozsudku krajského soudu, přičemž přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Tvrdí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolací soud nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti při posouzení otázky, zda žalované mohly být v dobré víře, že jim pozemek náleží.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy; proto na ně dovolací soud, v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř., odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Ačkoli dovolatelka tvrdí dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, z obsahu dovolání je patrné, že rozporuje výhradně skutková zjištění nalézacích soudů, když odvolacímu soudu vytýká, že nevzal za prokázaná její skutková tvrzení (zejména že žalované věděly o neoprávněnosti držby, dále že cementové sloupky byly vystavěny k vytyčení hranic sousedního pozemku a také že cesta ve sporné části pozemku existovala již v minulosti). Podstatou dovolání tak není tvrzení, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, nýbrž to, že nevzal za zjištěná skutková tvrzení dovolatelky. Soud prvního stupně vysvětlil, proč důkaz Sbírkou listin neprovedl (str. 4 rozsudku uprostřed), a dovolatelka s důvody tam uvedenými nepolemizuje; pokud jde o cementové soudky, vyšel z hodnocení více provedených důkazů, jak mu to ukládá § 132 o. s. ř; provedené hodnocení se nevymyká z mezí, daných soudu zákonem a právem na spravedlivý proces.

Dovolací soud je ostatně zjištěným skutkovým stavem vázán. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).

Protože dovolání není přípustné, dovolací soud ho podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu