22 Cdo 3136/2008
Datum rozhodnutí: 06.10.2010
Dotčené předpisy: § 140 obč. zák.




22 Cdo 3136/2008

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. V. , zastoupené JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Malvazinky 24, proti žalovaným: 1) J. K., a 2) R. P. , oběma zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, o plnění závazných nabídek na úplatný převod spoluvlastnických podílů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 57/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2007, č. j. 29 Co 446/2007-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.620,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných JUDr. Jana Pavloka.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 4 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 20. června 2007, č. j. 25 C 57/2007-23, zamítl žalobu na určení, že žalovaní jsou povinni od žalobkyně přijmout, a to 1. žalovaný částku 15.000.000,- Kč a 2. žalovaná částku 3.550.000,- Kč jako úhrady za úplatný převod ideálních 4/6 a ideální 1/6 nemovitosti, a to domu čp. 600 v Praze 4 Podolí, Podolská 1, na pozemku č. p. 1142 zastavěná plocha a nádvoří, zastavěného pozemku č. p. 1142 zastavěná plocha a nádvoří a pozemku č. p. 1143 ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. P., kat. pracoviště P., na LV 1058 pro k. ú. P., jakmile splní svou povinnost podepsat potřebné převodní podklady k realizaci těchto spoluvlastnických podílů a poskytnout žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku potřebnou součinnost k realizaci předmětných převodů . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 29 Co 446/2007-41, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Nevymezil-li žalobce v dovolání (jehož přípustnost by se mohla opírat jen o uvedené ustanovení) právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463). V dané věci dovolatelka takovou otázku nevymezila; odkaz na předchozí podání nemůže nahradit obsah dovolání a vymezení otázky uvedené výše.

Lze dodat, že podle judikatury k přijetí nabídky na odkoupení spoluvlastnického podílu dochází vyplacením tohoto podílu oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě; pouhé prohlášení o přijetí nabídky bez vyplacení podílu v této lhůtě nelze za účinné přijetí nabídky považovat ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5214). Jestliže spoluvlastník, který učinil řádnou nabídku na odkoupení podílu, odmítá přijmout řádně nabízenou kupní cenu, přichází do úvahy postup podle § 568 obč. zák., nikoliv žaloba na uložení povinnosti kupní cenu přijmout.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věta první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že úspěšným žalovaným vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání, která činí podle § 5 písm. d), § 10 odst. 3, § 19a, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 3.250,- Kč a dále 2x paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění ve znění pozdějších předpisů, a 20 % náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 770,- Kč, celkem tedy 4.620,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 6. října 2010


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu