22 Cdo 307/2011
Datum rozhodnutí: 10.03.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 307/2011


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Suchánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 11, proti žalované Z. H., zastoupené JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 37/24, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 9 C 351/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č. j. 35 Co 314/2010-68, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vojtěcha Suchánka.
O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. března 2010, č. j. 9 C 351/2008-37, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 9 v P., Na Topolce 1519/15 s tím, že byt bude dále jako člen družstva a nájemce užívat žalovaná. Na vypořádání společného jmění manželů uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1,429.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 31. srpna 2010, č. j. 35 Co 314/2010-68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil jen tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl do 28. února 2011, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud České republiky ( Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V dané věci opírá dovolatelka přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v části výroku, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, o § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Oproti přesvědčení dovolatelky nemůže být založena přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé poprvé a nemohl být vázán právním názorem odvolacího soudu. Přicházela proto v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odst. 3.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále Soubor rozhodnutí ) pod č. C 5042.

V daném případě dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, jejíž řešení by odstraňovalo nejednotnost soudů v jejich judikatuře nebo přinášelo nové úsudky dovolacího soudu stran dosud neposuzované právní otázky či jiného posouzení již vyřešené právní otázky, a zakládalo tak přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu. Případná existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Tvrzený rozpor s hmotným právem po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. sám o sobě přípustnost dovolání nezakládá. Dovolání žalované je převážně polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu. Dovolatelka tak uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; skutková zjištění v případě dovolání přípustného podle uvedeného zákonného ustanovení přezkumu dovolacím soudem nepodléhají.

Taktéž dovolatelkou namítaná vada řízení, že nebyly provedeny jí navržené důkazy, představuje okolnost uplatněnou dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k němuž z hlediska posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolací soud přihlédnout nemůže (§ 237 odst. 3 o. s. ř. část věty za středníkem).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 3 odst. 1, bodu 5 (z částky 1,429.500,- Kč), § 4 odst. 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a celkem činí částku 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 10. března 2011

JUDr. František B a l á k, v. r.
předseda senátu