22 Cdo 3022/2010
Datum rozhodnutí: 27.06.2011
Dotčené předpisy: § 151o odst. 3 obč. zák.






22 Cdo 3022/2010-674

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně UNICA TECHNOLOGIES akciová společnost, IČO 41695381, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 82/803, zastoupené JUDr. Milanem Chlupatým, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 17, proti žalované M. H., zastoupené JUDr. Josefem Hlouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 53, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 805/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 21. ledna 2010, č. j. 28 Co 459/2009-627, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně
JUDr. Milana Chlupatého.
O d ů v o d n ě n í :
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud v Nymburce ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 6 C 805/2003-530, rozhodl výrokem I. o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků:


pod bodem I. a) staveb - bez č. p./ č. e., občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 1531/1, bez č. p./ č. e., jiná stavba na pozemku parc. č. st. 1531/2, bez č. p./ č. e., jiná stavba na pozemku parc. č. st. 1532, bez č. p./ č. e., jiná stavba na pozemku parc. č. st. 1698,
bez č. p./ č. e., výroba na pozemku parc. č. st. 1699/1 a č. p. 1798 jiná stavba na pozemku parc. č. st. 2905. Výrokem pod bodem I. b) zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníků pozemků, na kterých se nacházejí stavby uvedené pod bodem I. a). Výrokem pod bodem I. c) zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníků pozemků parc. č. st. 579/3, 579/5, 579/6, 579/18, 579/19, 581/1, 581/10, 581/12, 581/13, 588/5, 3472/6 s tím, že všechny výše uvedené nemovitosti jsou zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu, katastrální pracoviště N., na LV č. 2505 pro katastrální území a obec L.
Věcné břemeno spočívá v právu cesty přes nově vytvořené pozemky parc. č. 579/1 o výměře 3965 m2 a parc. č. 579/29 o výměře 80 m2 v k. ú L., vymezené geometrickým plánem, označené jako pozemky ve zjednodušené evidenci, a dále v právu cesty přes pozemek parc. č. 3726 o výměře 76 m2, zapsané na LV č. 1319 pro katastrální území a obec L. Rozsah a způsob věcného břemene soud vymezil průchodem a průjezdem v obou směrech pro pěší a pro tam vyjmenované dopravní prostředky, a to po dobu 24 hodin denně po celý rok včetně sobot, nedělí a svátků. Dále věcné břemeno váznoucí na shora uvedených pozemcích spočívá v právu k nepravidelnému odstavování (parkování) vozidel ve výroku vyjmenovaných. Výrokem pod bodem II. žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu za zřízené věcné břemeno ve výši 304.542,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a výroky pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem
ze dne 21. ledna 2010, č. j. 28 Co 459/2009-627, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků stavby bez č. p./č. e., jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. 1532 a pozemku parc. č. 1532 v k. ú L. spočívající v právu cesty přes nově vytvořené pozemky parc. č. 579/1 a 579/29 a přes pozemek parc. č. 3726 v k. ú. L. a v tomto rozsahu řízení zastavil. Výrokem pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a), b) a c) tak, že zamítl žalobu, aby bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch vlastníků staveb: bez č. p./ č. e. jiná stavba na pozemku parc. č. 1698, bez č. p./ č. e. jiná stavba na pozemku parc. č. 1699/1, č. p. 1798 jiná stavba na pozemku parc. č. st. 2905 a dále ve prospěch vlastníků pozemků, na kterých jsou stavby, a to parc. č. st. 1531/1, 1531/2, 1698, 1699/1, 2905 a ve prospěch vlastníků pozemků parc. č. st. 579/3,579/5, 579/6, 579/18, 579/19, 581/1, 581/10, 581/12, 581/13, 588/5 a parc. č. 3472/6, spočívající v právu cesty přes nově vytvořené pozemky parc. č. 579/1 a parc. č. 579/29, vymezené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku a přes pozemek parc. č. 3726 vše v k. ú. L. Výrokem pod bodem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. a) tak, že zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků staveb - bez č. p./č. e. občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 1531/1 a jiná stavba na pozemku parc. č. st. 1531/2, spočívajícím v právu nepravidelného odstavování (parkování) vozidel v rozsudku soudu prvního stupně vyjmenovaných na nově vytvořených pozemcích parc. č. 579/1 a parc. č. 579/29, vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku a přes pozemek parc. č. 3726 vše v k. ú. L. Výrokem pod bodem IV. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu výroku I. a ve výroku II. s tím, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán. Výroky po body IV. až VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek soudu prvního stupně tak byl potvrzen, pokud jde o zřízení práva cesty ve prospěch vlastníků stavby bez č. p./ č. e., občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 1531/1 a stavby bez č. p./ č. e., jiná stavba na pozemku parc. č. st. 1531/2.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku IV. a proti výroku VI. v části,
ve které je žalované uložena povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 21.018,- Kč, podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.].


Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podle výslovného ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 o. s. ř.).
Odvolací soud podle dovolatelky nezohlednil, že žalobkyně si může zajistit přístup po pozemcích ve svém vlastnictví, přičemž skutečnost, že přístup po cizích pozemcích by byl pro ni pohodlnější, není pro posouzení věci rozhodný. Odvolací soud i soud prvního stupně se vůbec nezabývaly možností přístupu žalobkyně ke svým stavbám z jižní strany od hlavní vrátnice přes pozemky parc. č. 588/8 a 581/1 vlastnicky jí patřící a tím, že na druhé straně haly umístěné na pozemku parc. č. 1531/1 se nacházejí vjezdová vrata, umožňující vjezd kamionů. Žalobkyně tak má možnost zajistit si přístup ke svým stavbám jinak, byť by musela vynaložit určité náklady na případné stavební úpravy.
Odvolací soud však založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že žalobkyně nemá k dotčeným stavbám zajištěn přístup z veřejné komunikace (viz str.7 rozsudku dole). Tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán a pokud s ním dovolatelka polemizuje, uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému nelze přihlédnout. Nemá-li pak žalobkyně k uvedeným stavbám jiný přístup, je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Až v dovolacím řízení přichází dovolatelka s tvrzením, že žalobkyně má možnost si vybudovat příjezd jinak. Ani v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ani v závěrečném návrhu však takové tvrzení neuplatnila. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou,
o jejíž posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7484). Proto je toto tvrzení pro dovolací přezkum nevýznamné.
Podle ustálené judikatury proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, které bylo uveřejněno jako R 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; týž právní závěr učinil Nejvyšší soud například i v usnesení ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, §151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady představují odměnu advokáta za zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání při dvojím krácení odměny a činí podle § 1 odst. 1, § 7 písm. f), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. 1 875,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb., za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobkyně k dovolání žalované
(§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.); náklady tak činí celkem 2 175,- Kč. Náklady žalobkyně jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 435,- Kč. Celkové náklady dovolacího řízení tak na straně žalobkyně činí 2.610,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalované, aby nahradila tuto částku žalobkyni do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 167 odst.2o.s.ř.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu