22 Cdo 2994/2015
Datum rozhodnutí: 27.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 2994/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. Š. , zastoupeného JUDr. Blankou Hostinskou, advokátkou se sídlem v Brně, Husova 16, proti žalované O. Š. , zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 37, o vypořádání členského podílu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 90/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2015, č. j. 37 Co 92/2014-133, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 120 Kč, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Blanky Hostinské.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč na vypořádání členského podílu ve stavebním bytovém družstvu MÍR, jehož byl členem spolu s žalobkyní jako svou bývalou manželkou. Městský soud v Brně (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č. j. 45 C 90/2010-98, uložil žalované uhradit žalobci na vypořádání členského podílu částku 875 000 Kč (výrok I.), řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastavil co do částky 125 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. 3. 2015, č. j. 37 Co 92/2014-133, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a ve výrocích o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II.).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. Dovolatelka zpochybňuje svoji pasivní legitimaci v řízení, kdy předmětný podíl byl v průběhu řízení převeden na společného syna účastníků, i závěry odvolacího soudu ohledně uplynutí promlčecí doby a polemizuje s některými skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se s rozhodnutími soudů obou stupňů zcela ztotožňuje .

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka odkazuje co do přípustnosti dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. . Přehlíží tak novelu zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), provedenou s účinností k 1. 1. 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., v důsledku níž předpoklady přípustnosti dovolání a možný důvod dovolání doznaly podstatných změn.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála, odvozuje-li přípustnost dovolání ze znění ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež bylo účinné do 31. 12. 2012 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013). Dovolání tedy trpí vadami, které brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nadto dovolací soud dodává, že odvolací soud ve svém rozhodnutí nepochybil, kdy vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4994/2007, ve kterém je uvedeno: Připadnou-li podle dohody nebo rozhodnutí soudu dosud společná členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu jednomu z rozvedených manželů, vznikne mu tím současně povinnost vypořádat s rozvedeným manželem hodnotu těchto členských práv a povinností. Již tím, že se stal "výlučným členem" bytového družstva a že mu tím připadla (veškerá) členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu, má vůči svému rozvedenému manželu z důvodu vypořádání hodnoty (dosud společných) členských práv a povinností dluh, který je třeba zohlednit při vypořádání jejich společného jmění manželů, nebyl-li dobrovolně splněn dříve. Z vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených se zaniklým společným členstvím v družstvu tedy vzniká rozvedenému manželu pohledávka již na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o tom, že se druhý z nich stává jako člen družstva nájemcem družstevního bytu, a nikoliv teprve na základě vypořádání jejich společného jmění manželů, při němž bylo k této pohledávce, výlučným členem družstva dosud neuspokojené, přihlédnuto. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl k závěru, že promlčecí doba pro uplatnění nároku žalobce počala běžet den následující po dni nabytí právní moci smíru, schváleného usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2010, č. j. 55 C 222/2009-28, tedy 28. 6. 2010, neboť na základě tohoto usnesení se dovolatelka stala "výlučnou nájemkyní bytu a výlučnou členkou Mír, stavebního bytového družstva". Jestliže se dovolatelka následně (29. 9. 2010) rozhodla převést členská práva a povinnosti na společného syna účastníků, nemohlo mít takové jednání vliv na její povinnost vyplatit hodnotu členského podílu žalobci.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2017 Mgr. David Havlík předseda senátu