22 Cdo 2963/2000
Datum rozhodnutí: 12.12.2001
Dotčené předpisy: § 27 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 35 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 33 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 2963/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně P. P., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované J. V., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 122/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 8. 2000, č. j. 22 Co 177/2000-108, takto:

I. Dovolání se zamítá

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám J. P.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem z 31. 8. 2000, č. j. 22 Co 177/2000-108, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "soud prvního stupně") z 4. 2. 2000, č. j. 18 C 122/99-74, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 1731/2 o výměře 9704 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 7445 pro katastrální území a obec P., tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva, datovaná dnem 7. května 1999, uzavřená mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující, s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 24. 5. 1999, kterou žalobkyně prodala žalované pozemek parc. č. 1731/2 v kat. území P. za kupní cenu 10.000.000 Kč, je neplatná. Soud prvního stupně spatřoval důvod neplatnosti v tom, že "kupní smlouva byla za kupující podepsána osobou, která k tomu neměla právo." Smlouvu podepsala za kupující zmocněnkyně L. K. na základě plné moci z 1. ledna 1998, kterou soud shledal neplatnou pro nesrozumitelnost a neurčitost.

Odvolací soud doplnil dokazování spisem Katastrálního úřadu v P. sp. zn. 121-V11-2294/99, týkajícím se řízení o vkladu vlastnického práva z uvedené kupní smlouvy. Tak zjistil, že návrh na vklad z 19. 5. 1999, podepsaný příjmením K., označuje smluvní strany, a to prodávající žalobkyni zastoupenou M. Ch., jako členem představenstva, a kupující žalovanou zastoupenou L. K. Plná moc žalobkyně s datem 10. 4. 1998 podepsaná 7. 5. 1999 F. K. jako předsedou představenstva žalobkyně, zmocňuje M. Ch., který plnou moc přijal, k prodeji nemovitostí žalobkyně zapsaných na listu vlastnictví č. 7445 pro obec P. Podle plné moci z 1. 1. 1998 zmocnila J. V., K. T., K. 60, S., slečnu L. K., která plnou moc přijala, "k zastupování společnosti vůči věřitelům, včetně uzavírání smluv, k zastupování společnosti vůči smluvníkům včetně uzavírání smluv a inkasu finanční hotovosti, nebo jiných aktiv jako úhrady pohledávek, k zastupování společnosti vůči obchodním partnerům, dodavatelům a třetím osobám s právem projednání smluvních vztahů a podávání a přijímání informací a podepisování smluv". V kupní smlouvě datované dnem 7. května 1999 je jako prodávající označena žalobkyně, zastoupená členem představenstva M. Ch., žalovaná jako kupující zastoupená L. K. Smlouva je podepsána za žalobkyni ověřeně M. Ch., dále 24. 5. 1999 ověřeně J. V. a 19. 5. 1999 za kupující L. K., označenou jako manažerka společnosti J. V. U. L. a. C. Dále odvolací soud zjistil z výpovědi žalované a svědkyně L. K., že žalovaná převáděný pozemek kupovala jako fyzická osoba a L. K. také žalovanou jako fyzickou osobu na základě plné moci z 1. 1. 1998 při uzavření kupní smlouvy zastupovala. Konečně z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, oddílu B, vložky 890, odvolací soud zjistil, že předsedou představenstva žalobkyně v době od 26. 3. 1998 do 21. 5. 1999 byl F. K., v té době byl členem představenstva i M. Ch., od 24. 5. 1999 do 1. 6. 1999 byl předsedou představenstva J. V. a že jménem společnosti jednají členové představenstva, a to předseda samostatně nebo dva členové představenstva společně a podepisování se děje tak, že k napsanému nebo natištěnému obchodnímu jménu společnosti připojí podpis předseda nebo dva členové představenstva.

Po tomto doplnění odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena prostřednictvím zmocněnců, přičemž plné moci udělené jim k tomuto úkonu vyhovují požadavku § 31 odst. 4 ObčZ, tedy jsou písemné a po obsahové stránce zmocňují k tomu, aby zmocněnci za zmocnitele prodali, resp. koupili "smlouvou" převáděný majetek. Byť v žádné z plných mocí není zmínka o výši kupní ceny, z jejich obsahu vyplývá, že její stanovení ponechávají na vůli zmocněnců, jak tomu nasvědčuje i nezpochybnění kupní ceny převáděného pozemku. Plné moci tak obsahují základní náležitosti kupní smlouvy ve smyslu § 588 ObčZ, t. j. předmět kupní ceny a ujednání o výši kupní ceny. Žalovaná udělila plnou moc jako fyzická osoba. I když se označila jako majitelka firmy a uvedla, že uděluje plnou moc k zastupování společnosti, nikdy právnickou osobou a tedy žádnou společností nebyla. To, že udělila plnou moc jako osoba fyzická, vyplývá i výpovědi žalované a její zmocněnkyně před odvolacím soudem. Podle odvolacího soudu "lze formální nedostatky plné moci přičíst jen sebevědomí zpracovatele". Žalobkyní byla udělena plná moc M. Ch. předsedou jejího představenstva v době jeho funkčního období, podpisový vzor předsedy je rovněž z jeho funkčního období. Není tedy důvodu pochybovat o jejich platnosti, stejně jako o platnosti kupní smlouvy jen proto, že je v ní M. Ch. označen nikoli jako zmocněnec žalobkyně, ale jako člen představenstva žalobkyně, jestliže v době podpisu smlouvy zmocněncem žalobkyně skutečně byl. Odvolací soud dodal, že ostatně smlouvu podepsal ještě před vkladem předseda představenstva žalobkyně. Námitky žalobkyně ohledně těchto skutečností považoval odvolací soud za námitky týkající se interních vztahů žalobkyně, které si musí také sama řešit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uplatňuje dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen "OSŘ"). Považuje ze nesprávné skutkové zjištění odvolacího soudu, že v době od 2. 3. 1998 do 21. 5. 1999 byl předsedou jejího představenstva F. K. a v téže době O. Ch. členem představenstva. Ten byl totiž členem představenstva od 9. 10. 1998 do 19. 5. 1999 a byla mu proto známa skutečnost, že F. K. nebyl od 29. 4. 1998 předsedou představenstva. Téhož dne byl totiž zvolen předsedou dozorčí rady, a ta zvolila nové představenstvo ve složení K. S., V. M. a J. Š., to vše za účasti O. Ch. jako zapisovatele. K tomu žalobkyně předkládá kopie zápisů z jednání dozorčí rady z 29. 4. 1998 a 9. 10. 1998. Jestliže F. K. nebyl 7. 5. 1999 předsedou představenstva žalobkyně, nemohl toho dne udělit za žalobkyni platnou plnou moc k zastoupení O. Ch. (odvolací soud uvádí také nesprávně, že plná moc byla udělena 10. 4. 1998) a O. Ch. nemohl platně za žalobkyni uzavřít kupní smlouvu. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že platnost smlouvy nebyla dotčena ani tím, že ve smlouvě nebylo uvedeno, že ji O. Ch. uzavírá jako její zástupce, ale že byl označen jako člen jejího představenstva. Podle žalobkyně uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak jako zástupce činí, jinak je smlouva neplatná. Na neplatnosti smlouvy z těchto důvodů nemůže nic změnit ani její "dopodepsání" J. V., který je synem žalované. Jde o neplatný právní úkon a zhojení absolutně neplatných právních úkonů platné právo nepřipouští. Žalobkyně dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval "nesmyslností a neurčitostí podpisu smlouvy L. K. jako manažerkou společnosti J. V. U. L. a. C.", tedy rozporem mezi osobou kupující jak byla uvedena na str. 2 smlouvy a při jejím podpisu. Podle žalobkyně podpis L. K. jako manažerky jakési společnosti nemůže být platným jednáním za žalovanou. Za nesprávné žalobkyně považuje, pokud neurčitost plné moci udělené žalovanou L. K., odvolací soud odstraňoval jejich výslechem. Konečně není také správné zjištění odvolacího soudu, že L. K. byla žalovanou zmocněna k nabývání či pozbývání vlastnického práva k věcem, resp. k majetkovým dispozicím. Podle žalobkyně je plná moc udělená žalovanou L. K. z 1. 1. 1998 neplatná. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Považuje za správný závěr odvolacího soudu, že plné moci, které účastníci udělili zmocněncům k uzavření předmětné kupní smlouvy odpovídají zákonu. Žalovaná uzavřela kupní smlouvu jako fyzická osoba a jako taková zmocnila také L. K. k jejímu uzavření. To soud správně zjistil z obsahu plné moci, resp. jejího jazykového vyjádření a také výslechem žalované a její zmocněnkyně.

Nejvyšší soud provedl řízení podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.), t. j. podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. l OSŘ ani jiným vadám, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek žalobkyně.

Žalobkyně namítla nesprávnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že F. K. byl dne 7. 5. 1999, kdy udělil plnou moc O. Ch., předsedou jejího představenstva. Předně je třeba uvést, že pokud v dovolání nabízí důkazy, že tomu tak nebylo, dovolací soud jako soud rozhodující o mimořádném opravném prostředku vychází jen ze skutkových zjištění, které byly učiněny v nalézacím řízení před soudy obou stupňů. Kromě toho však žalobkyně přehlíží, že uvedené zjištění učinil odvolací soud z výpisu z vložky obchodního rejstříku, ve které je žalovaná zapsána, ze dne 30. 9. 1999, tedy že podle tohoto výpisu byl F. K. v obchodním rejstříku jako předseda představenstva zapsán pro dobu od 3. 4. 1998 do 21. 5. 1999.

Podle § 27 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

To znamená, že akciová společnost, která byla jako prodávající při uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitosti zastoupena zmocněncem na základě plné moci udělené předsedou jejího představenstva, který byl v době udělení plné moci v obchodním rejstříku jako předseda představenstva zapsán, nemůže vůči kupujícímu namítat, že uvedený zápis neodpovídal skutečnosti, jestliže kupující jednal v důvěře v uvedený zápis. Žalobkyně ani v dovolání netvrdí, že by žalovaná nejednala v důvěře v uvedený zápis obchodního rejstříku, tvrdí jen, že o nesprávnosti zápisu věděl O. Ch. Za této situace je správné považovat F. K. za předsedu představenstva žalobkyně ke dni ke dni 7. 5.1999, který byl oprávněn udělit platně z titulu této funkce plnou moc O. Ch. k zastoupení žalobkyně. Bezpředmětná je také námitka žalobkyně ohledně toho, že O. Ch. byl v kupní smlouvě označen jako člen představenstva žalobkyně, ačkoli uzavíral kupní smlouvu jako její zástupce. Ani žalobkyně totiž nezpochybňuje, že podle této písemné smlouvy jednal za ni právě O. Ch., a shora již bylo uvedeno, že jednal v době, kdy byl zmocněncem žalobkyně na základě platně udělené plné moci v rozsahu zmocnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavření kupní smlouvy jednala prostřednictvím tohoto zástupce, považuje dovolací soud za nadbytečné zabývat se námitkou žalobkyně ohledně významu podpisu J.V. na uvedené smlouvě.

Žalobkyně dále v dovolání vznáší výtky k závěru odvolacího soudu o platnosti plné moci udělené žalovanou L. K. 1998.

Podle § 31 odst. ObčZ při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Odvolací soud správně dovodil, že plná moc z 1. 1. 1998 je plnou mocí ve smyslu tohoto ustanovení, neboť ji udělila žalovaná jako fyzická osoba, jak jen lze označení majitelka firmy J. V. K. T. vyložit, když žalovaná nikdy právnickou osobou nebyla a tak je třeba posuzovat i slova "k zastupování společnosti" jako zastoupení žalované. Takovému výkladu této plné moci konečně odpovídá i výsledek dokazování, doplněného odvolacím soudem, neboť žalovaná i její zmocněnkyně uvedly, že žalovaná udělovala plnou moc jako fyzická osoba a jako takovou ji také zmocněnkyně přijímala. Výklad odvolacího soudu je v souladu s § 35 odst. 2 ObčZ, který stanoví, že projev vůle je třeba vykládat nejenom podle jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není- li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Rozsah zmocnění, jak byl v plné moci vymezen je také zmocněním k uzavírání smluv všeobecně, tedy i smluv týkajících se nemovitostí, resp. jejich nabývání a pozbývání.

Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že podle § 33 odst. l ObčZ překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. To znamená, že zákon pro případ překročení plné moci zmocněncem, který nebyl sice výslovně zmocnitelem schválen, ale bez zbytečného odkladu s ním nebyl vysloven nesouhlas, stanoví fikci, že jde o úkon zmocnitele. Z toho také vyplývá, že nastoupí-li tato fikce, osoba, vůči které k překročení plné moci zmocněncem došlo, se již nemůže překročení plné moci dovolat. Pro daný případ by to znamenalo, že i kdyby L. K. jako zmocněnkyně při uzavření kupní smlouvy překročila plnou moc, kterou jí žalovaná 1. 8. 1998 udělila, pak žalovaná nesouhlas s takovým překročením bez zbytečného odkladu neučinila, resp. neučinila ho vůbec, a žalobkyně nemůže úspěšně zastoupení žalované L. K. při uzavření kupní smlouvy zpochybňovat.

Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích námitek správný a dovolání bylo proto podle § 243b odst. l OSŘ zamítnuto.

Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší jí proto náhrada nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. l a § 142 odst. l OSŘ). Ty jsou dány odměnou advokáta a náhradou jeho hotových výdajů. Při jejich určení vycházel dovolací soud podle odstavce 1 hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady představují odměnu advokáta za jeden úkon - vyjádření k dovolání v částce 500 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 75 Kč (§ 7, § 9 odst. l, § 11 odst. 1 písm. g), § 12 odst. 4, § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne12. prosince 2001

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

22 Cdo 2963/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně P. P., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované J. V., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 122/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 8. 2000, č. j. 22 Co 177/2000-108, takto:

I. Dovolání se zamítá

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám J. P.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem z 31. 8. 2000, č. j. 22 Co 177/2000-108, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "soud prvního stupně") z 4. 2. 2000, č. j. 18 C 122/99-74, kterým bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 1731/2 o výměře 9704 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 7445 pro katastrální území a obec P., tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva, datovaná dnem 7. května 1999, uzavřená mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující, s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 24. 5. 1999, kterou žalobkyně prodala žalované pozemek parc. č. 1731/2 v kat. území P. za kupní cenu 10.000.000 Kč, je neplatná. Soud prvního stupně spatřoval důvod neplatnosti v tom, že "kupní smlouva byla za kupující podepsána osobou, která k tomu neměla právo." Smlouvu podepsala za kupující zmocněnkyně L. K. na základě plné moci z 1. ledna 1998, kterou soud shledal neplatnou pro nesrozumitelnost a neurčitost.

Odvolací soud doplnil dokazování spisem Katastrálního úřadu v P. sp. zn. 121-V11-2294/99, týkajícím se řízení o vkladu vlastnického práva z uvedené kupní smlouvy. Tak zjistil, že návrh na vklad z 19. 5. 1999, podepsaný příjmením K., označuje smluvní strany, a to prodávající žalobkyni zastoupenou M. Ch., jako členem představenstva, a kupující žalovanou zastoupenou L. K. Plná moc žalobkyně s datem 10. 4. 1998 podepsaná 7. 5. 1999 F. K. jako předsedou představenstva žalobkyně, zmocňuje M. Ch., který plnou moc přijal, k prodeji nemovitostí žalobkyně zapsaných na listu vlastnictví č. 7445 pro obec P. Podle plné moci z 1. 1. 1998 zmocnila J. V., K. T., K. 60, S., slečnu L. K., která plnou moc přijala, "k zastupování společnosti vůči věřitelům, včetně uzavírání smluv, k zastupování společnosti vůči smluvníkům včetně uzavírání smluv a inkasu finanční hotovosti, nebo jiných aktiv jako úhrady pohledávek, k zastupování společnosti vůči obchodním partnerům, dodavatelům a třetím osobám s právem projednání smluvních vztahů a podávání a přijímání informací a podepisování smluv". V kupní smlouvě datované dnem 7. května 1999 je jako prodávající označena žalobkyně, zastoupená členem představenstva M. Ch., žalovaná jako kupující zastoupená L. K. Smlouva je podepsána za žalobkyni ověřeně M. Ch., dále 24. 5. 1999 ověřeně J. V. a 19. 5. 1999 za kupující L. K., označenou jako manažerka společnosti J. V. U. L. a. C. Dále odvolací soud zjistil z výpovědi žalované a svědkyně L. K., že žalovaná převáděný pozemek kupovala jako fyzická osoba a L. K. také žalovanou jako fyzickou osobu na základě plné moci z 1. 1. 1998 při uzavření kupní smlouvy zastupovala. Konečně z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, oddílu B, vložky 890, odvolací soud zjistil, že předsedou představenstva žalobkyně v době od 26. 3. 1998 do 21. 5. 1999 byl F. K., v té době byl členem představenstva i M. Ch., od 24. 5. 1999 do 1. 6. 1999 byl předsedou představenstva J. V. a že jménem společnosti jednají členové představenstva, a to předseda samostatně nebo dva členové představenstva společně a podepisování se děje tak, že k napsanému nebo natištěnému obchodnímu jménu společnosti připojí podpis předseda nebo dva členové představenstva.

Po tomto doplnění odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena prostřednictvím zmocněnců, přičemž plné moci udělené jim k tomuto úkonu vyhovují požadavku § 31 odst. 4 ObčZ, tedy jsou písemné a po obsahové stránce zmocňují k tomu, aby zmocněnci za zmocnitele prodali, resp. koupili "smlouvou" převáděný majetek. Byť v žádné z plných mocí není zmínka o výši kupní ceny, z jejich obsahu vyplývá, že její stanovení ponechávají na vůli zmocněnců, jak tomu nasvědčuje i nezpochybnění kupní ceny převáděného pozemku. Plné moci tak obsahují základní náležitosti kupní smlouvy ve smyslu § 588 ObčZ, t. j. předmět kupní ceny a ujednání o výši kupní ceny. Žalovaná udělila plnou moc jako fyzická osoba. I když se označila jako majitelka firmy a uvedla, že uděluje plnou moc k zastupování společnosti, nikdy právnickou osobou a tedy žádnou společností nebyla. To, že udělila plnou moc jako osoba fyzická, vyplývá i výpovědi žalované a její zmocněnkyně před odvolacím soudem. Podle odvolacího soudu "lze formální nedostatky plné moci přičíst jen sebevědomí zpracovatele". Žalobkyní byla udělena plná moc M. Ch. předsedou jejího představenstva v době jeho funkčního období, podpisový vzor předsedy je rovněž z jeho funkčního období. Není tedy důvodu pochybovat o jejich platnosti, stejně jako o platnosti kupní smlouvy jen proto, že je v ní M. Ch. označen nikoli jako zmocněnec žalobkyně, ale jako člen představenstva žalobkyně, jestliže v době podpisu smlouvy zmocněncem žalobkyně skutečně byl. Odvolací soud dodal, že ostatně smlouvu podepsal ještě před vkladem předseda představenstva žalobkyně. Námitky žalobkyně ohledně těchto skutečností považoval odvolací soud za námitky týkající se interních vztahů žalobkyně, které si musí také sama řešit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uplatňuje dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen "OSŘ"). Považuje ze nesprávné skutkové zjištění odvolacího soudu, že v době od 2. 3. 1998 do 21. 5. 1999 byl předsedou jejího představenstva F. K. a v téže době O. Ch. členem představenstva. Ten byl totiž členem představenstva od 9. 10. 1998 do 19. 5. 1999 a byla mu proto známa skutečnost, že F. K. nebyl od 29. 4. 1998 předsedou představenstva. Téhož dne byl totiž zvolen předsedou dozorčí rady, a ta zvolila nové představenstvo ve složení K. S., V. M. a J. Š., to vše za účasti O. Ch. jako zapisovatele. K tomu žalobkyně předkládá kopie zápisů z jednání dozorčí rady z 29. 4. 1998 a 9. 10. 1998. Jestliže F. K. nebyl 7. 5. 1999 předsedou představenstva žalobkyně, nemohl toho dne udělit za žalobkyni platnou plnou moc k zastoupení O. Ch. (odvolací soud uvádí také nesprávně, že plná moc byla udělena 10. 4. 1998) a O. Ch. nemohl platně za žalobkyni uzavřít kupní smlouvu. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že platnost smlouvy nebyla dotčena ani tím, že ve smlouvě nebylo uvedeno, že ji O. Ch. uzavírá jako její zástupce, ale že byl označen jako člen jejího představenstva. Podle žalobkyně uzavírá-li smlouvu za některou smluvní stranu na základě plné moci zástupce, musí být ze smlouvy patrno, že tak jako zástupce činí, jinak je smlouva neplatná. Na neplatnosti smlouvy z těchto důvodů nemůže nic změnit ani její "dopodepsání" J. V., který je synem žalované. Jde o neplatný právní úkon a zhojení absolutně neplatných právních úkonů platné právo nepřipouští. Žalobkyně dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval "nesmyslností a neurčitostí podpisu smlouvy L. K. jako manažerkou společnosti J. V. U. L. a. C.", tedy rozporem mezi osobou kupující jak byla uvedena na str. 2 smlouvy a při jejím podpisu. Podle žalobkyně podpis L. K. jako manažerky jakési společnosti nemůže být platným jednáním za žalovanou. Za nesprávné žalobkyně považuje, pokud neurčitost plné moci udělené žalovanou L. K., odvolací soud odstraňoval jejich výslechem. Konečně není také správné zjištění odvolacího soudu, že L. K. byla žalovanou zmocněna k nabývání či pozbývání vlastnického práva k věcem, resp. k majetkovým dispozicím. Podle žalobkyně je plná moc udělená žalovanou L. K. z 1. 1. 1998 neplatná. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Považuje za správný závěr odvolacího soudu, že plné moci, které účastníci udělili zmocněncům k uzavření předmětné kupní smlouvy odpovídají zákonu. Žalovaná uzavřela kupní smlouvu jako fyzická osoba a jako taková zmocnila také L. K. k jejímu uzavření. To soud správně zjistil z obsahu plné moci, resp. jejího jazykového vyjádření a také výslechem žalované a její zmocněnkyně.

Nejvyšší soud provedl řízení podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.), t. j. podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. l OSŘ ani jiným vadám, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek žalobkyně.

Žalobkyně namítla nesprávnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že F. K. byl dne 7. 5. 1999, kdy udělil plnou moc O. Ch., předsedou jejího představenstva. Předně je třeba uvést, že pokud v dovolání nabízí důkazy, že tomu tak nebylo, dovolací soud jako soud rozhodující o mimořádném opravném prostředku vychází jen ze skutkových zjištění, které byly učiněny v nalézacím řízení před soudy obou stupňů. Kromě toho však žalobkyně přehlíží, že uvedené zjištění učinil odvolací soud z výpisu z vložky obchodního rejstříku, ve které je žalovaná zapsána, ze dne 30. 9. 1999, tedy že podle tohoto výpisu byl F. K. v obchodním rejstříku jako předseda představenstva zapsán pro dobu od 3. 4. 1998 do 21. 5. 1999.

Podle § 27 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.

To znamená, že akciová společnost, která byla jako prodávající při uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitosti zastoupena zmocněncem na základě plné moci udělené předsedou jejího představenstva, který byl v době udělení plné moci v obchodním rejstříku jako předseda představenstva zapsán, nemůže vůči kupujícímu namítat, že uvedený zápis neodpovídal skutečnosti, jestliže kupující jednal v důvěře v uvedený zápis. Žalobkyně ani v dovolání netvrdí, že by žalovaná nejednala v důvěře v uvedený zápis obchodního rejstříku, tvrdí jen, že o nesprávnosti zápisu věděl O. Ch. Za této situace je správné považovat F. K. za předsedu představenstva žalobkyně ke dni ke dni 7. 5.1999, který byl oprávněn udělit platně z titulu této funkce plnou moc O. Ch. k zastoupení žalobkyně. Bezpředmětná je také námitka žalobkyně ohledně toho, že O. Ch. byl v kupní smlouvě označen jako člen představenstva žalobkyně, ačkoli uzavíral kupní smlouvu jako její zástupce. Ani žalobkyně totiž nezpochybňuje, že podle této písemné smlouvy jednal za ni právě O. Ch., a shora již bylo uvedeno, že jednal v době, kdy byl zmocněncem žalobkyně na základě platně udělené plné moci v rozsahu zmocnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavření kupní smlouvy jednala prostřednictvím tohoto zástupce, považuje dovolací soud za nadbytečné zabývat se námitkou žalobkyně ohledně významu podpisu J.V. na uvedené smlouvě.

Žalobkyně dále v dovolání vznáší výtky k závěru odvolacího soudu o platnosti plné moci udělené žalovanou L. K. 1998.

Podle § 31 odst. ObčZ při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Odvolací soud správně dovodil, že plná moc z 1. 1. 1998 je plnou mocí ve smyslu tohoto ustanovení, neboť ji udělila žalovaná jako fyzická osoba, jak jen lze označení majitelka firmy J. V. K. T. vyložit, když žalovaná nikdy právnickou osobou nebyla a tak je třeba posuzovat i slova "k zastupování společnosti" jako zastoupení žalované. Takovému výkladu této plné moci konečně odpovídá i výsledek dokazování, doplněného odvolacím soudem, neboť žalovaná i její zmocněnkyně uvedly, že žalovaná udělovala plnou moc jako fyzická osoba a jako takovou ji také zmocněnkyně přijímala. Výklad odvolacího soudu je v souladu s § 35 odst. 2 ObčZ, který stanoví, že projev vůle je třeba vykládat nejenom podle jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není- li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Rozsah zmocnění, jak byl v plné moci vymezen je také zmocněním k uzavírání smluv všeobecně, tedy i smluv týkajících se nemovitostí, resp. jejich nabývání a pozbývání.

Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že podle § 33 odst. l ObčZ překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. To znamená, že zákon pro případ překročení plné moci zmocněncem, který nebyl sice výslovně zmocnitelem schválen, ale bez zbytečného odkladu s ním nebyl vysloven nesouhlas, stanoví fikci, že jde o úkon zmocnitele. Z toho také vyplývá, že nastoupí-li tato fikce, osoba, vůči které k překročení plné moci zmocněncem došlo, se již nemůže překročení plné moci dovolat. Pro daný případ by to znamenalo, že i kdyby L. K. jako zmocněnkyně při uzavření kupní smlouvy překročila plnou moc, kterou jí žalovaná 1. 8. 1998 udělila, pak žalovaná nesouhlas s takovým překročením bez zbytečného odkladu neučinila, resp. neučinila ho vůbec, a žalobkyně nemůže úspěšně zastoupení žalované L. K. při uzavření kupní smlouvy zpochybňovat.

Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích námitek správný a dovolání bylo proto podle § 243b odst. l OSŘ zamítnuto.

Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší jí proto náhrada nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. l a § 142 odst. l OSŘ). Ty jsou dány odměnou advokáta a náhradou jeho hotových výdajů. Při jejich určení vycházel dovolací soud podle odstavce 1 hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady představují odměnu advokáta za jeden úkon - vyjádření k dovolání v částce 500 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 75 Kč (§ 7, § 9 odst. l, § 11 odst. 1 písm. g), § 12 odst. 4, § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne12. prosince 2001

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu