22 Cdo 2929/2011
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 2929/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Z. O. , bytem v N., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalované Mgr. L. O. , bytem v P., o určení práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 70/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. března 2011, č. j. 20 Co 77/2011-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného (v záhlaví označeného) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již o. s. ř. ).
Okresní soud v Náchodě (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 8. prosince 2010, č. j. 10 C 70/2010-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal určení, že mu svědčí právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v doživotním bezplatném užívání rozestavěného rodinného domu ve S. s příslušenstvím, dosud nezapsaným v katastru nemovitostí, nacházejícím se na pozemku 15/3 v k. ú. S. (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že v řízení vyšlo najevo, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domu bylo zrušeno soudním rozhodnutím a na základě tohoto rozhodnutí je veden výkon rozhodnutí prodejem předmětné nemovitosti. Žalobce stále předmětný dům užívá, a protože je spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, je podle soudu prvního stupně svou podstatou vyloučeno, aby vůči téže nemovitosti byl oprávněným z věcného břemene. Navíc žalobce nemohl vydržet tvrzené věcné břemeno ani z toho důvodu, že netvrdí žádný titul, ze kterého by mohl dovozovat dobrou víru v to, že mu vzniklo právo věcného břemene užívat bezplatně předmětnou nemovitost.
Krajský soud v Hradci Králové (dále odvolací soud ) k odvolání žalobce v záhlaví cit. rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, když uvedl, že pokud se žalobce stal spoluvlastníkem předmětného domu, který užíval jako spoluvlastník, nemohl se zároveň domnívat, že tento dům užívá na základě věcného břemene. Na správnosti tohoto závěru nemění nic to, že ve prospěch každého vlastníka předmětného domu bylo zřízeno věcné břemeno k pozemku, na kterém je předmětný dům postaven.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále již dovolatel ) dne 30. května 2011 dovolání, po výzvě soudu doplněné dne 1. července 2011 o vyjádření advokáta, z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní význam spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud řešil nesprávně otázku možného souběhu práva odpovídajícího věcnému břemeni a vlastnického práva k téže nemovitosti stejnou osobou a domnívá se, že tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná k podanému dovolání v písemném vyjádření uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a navrhla, aby bylo dovolání žalobce zamítnuto.
Dovolací soud konstatuje, že dovolání dovolatele není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že odvolací soud zcela přisvědčil právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, který ve svém rozsudku mj. uzavřel, že podané žalobě nemohlo být vyhověno již z toho důvodu, že žalobce netvrdí žádný titul, ze kterého by mohl dovozovat dobrou víru v to, že mu vzniklo právo věcného břemene užívat bezplatně nemovitost. Řešení této otázky v rozhodnutí odvolacího soudu ovšem nelze přiznat charakter zásadního významu, neboť primárně souvisí s procesním aspektem věci, tedy v jedinečných poměrech této věci se odvíjí od skutkových okolností, jež dovolatel v podané žalobě vymezil a jejichž skutkovým rámcem byly jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací vázány. Zabýval-li se nadto odvolací soud ještě řešením otázky, zda spoluvlastník domu může k téže nemovitosti vydržet věcné břemeno spočívající v právu bezplatného užívání domu, nemohl k této (sekundární) právní otázce v napadeném rozhodnutí přijatý právní závěr přípustnost dovolání založit.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř. v daném případě splněny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013 JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu