22 Cdo 2917/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 2917/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovaným: 1) J. R. a 2) P. M. , oběma zastoupeným Mgr. Zdeňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, o 50 535 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 76/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 9. prosince 2014, č. j. 69 Co 378/2014-500, ve znění opravného usnesení ze dne 15. ledna 2015, č. j. 69 Co 378/2014-506, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Mezi účastníky byl spor o poskytnutí náhrady za tvrzené vyloučení žalobce z užívání společné věci traktoru a za to, že žalovaní užívali věc v jeho výlučném vlastnictví nástavbu na traktor bez právního důvodu.

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. března 2014, č. j. 24 C 76/2008-419, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. dubna 2014, č. j. 24 C 76/2008-441, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku 50 535 Kč s příslušenstvím, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.). Doplňujícím usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení státu.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 9. prosince 2014, č. j. 69 Co 378/2014-500, ve znění opravného usnesení ze dne 15. ledna 2015, č. j. 69 Co 378/2014-506, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. ve věci samé, změnil ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání; uvádějí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které specifikují.

Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Jelikož nárok žalobce na zaplacení žalované částky měl vzniknout před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) viz § 3028 odst. 1, 2 obč. zák.

Dovolání není přípustné.

Dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění k 1. 1. 2014 (dále o. s. ř. ) není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

V dané věci šlo o objektivní kumulaci dvou nároků, a to nároku za vyloučení žalobce z užívání společné věci traktoru a nároku na náhradu za užívání věci ve výlučném vlastnictví žalobce nástavby na traktor bez právního důvodu. To ostatně uvedl i soud prvního stupně na str. 14 rozsudku, kde konstatoval odlišný právní režim obou nároků správně měl rozhodnout o každém zvlášť, nicméně společný výrok na tom, že jde o dva nároky, nic nemění. Každý z těchto nároků by bylo možno uplatnit v samostatném řízení. Protože v žalobě uplatněné kumulované nároky přesahují částku 50 000 Kč jen o 535 Kč, mohla by být přípustnost dovolání založena jen, pokud by některý z těchto nároků byl vyčíslen částkou nižší než 535 Kč. Tak tomu však zjevně není (srov. závěry znaleckého posudku na str. 7 a násl.). Proto dovolání nemůže být přípustné.

Nad rámec uvedeného se poznamenává: Neopodstatněná je námitka dovolatelů, že odvolací soud se odchýlil od právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 725/2008 (navíc již zčásti překonaného rozsudkem velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, Rc 17/2013). Toto rozhodnutí se řešilo otázku vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. spoluvlastníkovi, který nemohl užívat společnou věc, aniž o tom rozhodla většina spoluvlastníků. V daném případě však pokud šlo o traktor - odvolací soud rozhodoval o náhradě za neužívání společné věci podle § 137 obč. zák. Dovolatel sice zpochybňuje skutková zjištění ústící v závěr, že většinoví spoluvlastníci žalobce rozhodnutím z užívání vyloučili, skutkové námitky však nejsou v dovolacím řízení přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu