22 Cdo 2908/2015
Datum rozhodnutí: 19.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 1147 o. z. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 2908/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) D. J., b) L. J. , c) K. N., všech zastoupených Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, proti žalované OL INVEST, spol. s r. o. se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661/37, identifikační číslo osoby 64789098, zastoupené JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 81/2012, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2015, č. j. 24 Co 6/2015-201, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Marie Starečkové.
III. Ve vztahu žalobce c) a žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. dubna 2014, č. j. 19 C 81/2012-145, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobců a žalované k nemovitostem - stavební parcele č. 506 včetně na ní stojící budově č. p. 161 a parcele č. 1295/1 zapsané na listu vlastnictví 718 pro katastrální území a obec Ch. n. C. u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen předmětné nemovitosti ). Výrokem II. přikázal nemovitosti do podílového spoluvlastnictví žalobce a) ve výši spoluvlastnického podílu ideálních 5/16 celku, žalobci b) ve výši spoluvlastnického podílu ideálních 5/16 celku a žalobci c) ve výši spoluvlastnického podílu ideální 3/8 celku. Ve výroku III. soud uložil žalobci a) a žalobci b) povinnost zaplatit žalované každý částku 162 750,- Kč jako náhradu za vypořádání spoluvlastnických podílů. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. února 2015, č. j. 24 Co 6/2015-201, potvrdil výroky I. a II. napadeného rozhodnutí a změnil výrok III. tak, že žalobcům a) a b) uložil každému povinnost zaplatit žalované částku 232 500,- Kč. Rozhodl o náhradě nákladů řízení. V rozhodnutí vyšel z judikatury dovolacího soudu, podle které soud určí náhradu za přikázaný podíl odpovídajícím podílem z ceny celé věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) a b) dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Jde o řešení otázky, zda se při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v soudním řízení vychází při určení náhrady za podíl z ceny celé věci, nebo z ceny spoluvlastnického podílu.

V rozsudku ze dne 23. října 2012, sp. zn. 22 Cdo 976/2011, o který dovolatelé opírají svoji argumentaci, dovolací soud jasně formuluje obecné východisko, vycházející z předchozí judikatury (viz např. rozsudek ze dne 30. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96, publikovaný pod č. 15/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého základem pro stanovení přiměřené náhrady při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je její obecná cena obvyklá v daném místě v době rozhodování. Náhrada představuje příslušný podíl ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv cenu, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl. Nicméně pro případ, že předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů je spoluvlastnický podíl za situace, že dalšími spoluvlastníky jsou třetí osoby, dovodil, že (jen a pouze) v takovém případě a o něj v dané věci nešlo - je třeba vcházet z ceny podílu, a vysvětlil, proč tomu tak je. V nyní projednávané věci šlo o standardní vypořádání podílového spoluvlastnictví, pro které platí pravidlo uvedené ve zmíněném R 15/1997. Krajský soud se tak při posuzování výše náhrady za přikázaný podíl neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolání je v této části nepřípustné.

K námitce dovolatelů týkající se posouzení věci z hlediska dobrých mravů: Dovolací soud již dříve uvedl, že podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. korektivu dobrých mravů podléhá i konstitutivní rozhodnutí soudu, v tomto případě rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví a přikázání spoluvlastnického podílu za náhradu (srov. usnesení ze dne 10. prosince 2014, č. j. 22 Cdo 2371/2014-238, dostupné na www.nsoud.cz ). Z toho důvodu se nejedná o otázku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nevyřešenou. Odvolací soud se v rozhodnutí s námitkou dobrých mravů vypořádal a jeho rozsudek není s uvedenou judikaturou v rozporu. Jak navíc plyne z rozhodovací praxe dovolacího soudu, k přezkumu úvah odvolacího soudu v tomto směru by měl dovolací soud přistoupit jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 28 Cdo 1094/2004, dostupné na www.nsoud.cz ). Tuto judikaturu nemá dovolací soud důvod měnit ani v souvislosti s občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., neboť pro správnost úvahy o dobrých mravech není možné z důvodu neurčitosti tohoto právního pojmu stanovit zcela striktní kritéria. Proto dovolací soud přezkoumá úvahu o dobrých mravech jen tehdy, jeví-li se zjevně nepřiměřená okolnostem případu.

Je třeba vzít v úvahu, že přikázání spoluvlastnického podílu představuje nucené odejmutí vlastnického práva, jež musí splňovat ústavní podmínky stanovené článkem 11 odst. 4 Listiny, čímž je mimo jiné poskytnutí přiměřené náhrady, za kterou se považuje hodnotový ekvivalent vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. prosince 1994, sp. zn. III ÚS 102/94, dostupný na www.nalus.usoud.cz ). Snížení přiměřené náhrady za přikázaný spoluvlastnický podíl s odkazem na § 2 odst. 3 o. z. proto přichází do úvahy jen ve výjimečných případech zásadního rozporu jednání účastníků řízení s dobrými mravy. K tomu však v tomto případě nedošlo. Pomine-li se pokus žalované zatížit spoluvlastnický podíl zástavním právem, před nímž byla dovolatelům poskytnuta ochrana předběžným opatřením, nelze mít jednání žalované v celkové souvislosti za rozporné s dobrými mravy, aby to odůvodnilo snížení náhrady za přikázaný podíl. Koupí podílu na předmětných nemovitostech realizovala žalovaná svoje právo nabývat majetek. Právě zrušením spoluvlastnictví soudem s přikázáním podílu za náhradu představuje institut, který chrání jak práva dovolatelů, tak práva žalované a zajišťuje spravedlivé vypořádání vztahů ke společné věci. Konečně pak pro rozhodnutí není možné zohlednit, že žalovaná nabyla svůj podíl v exekuční dražbě za nižší cenu, než jaká jí byla následně přiznána rozhodnutím soudu jako náhrada za přikázaný podíl; což je podstata dovolání žalobců. Skutečnost, že se v dražbě nenašel zájemce, který by nabídl vyšší cenu než žalovaná, jí nelze v žádném případě klást k tíži. V případě, že měli dovolatelé námitky proti exekučnímu řízení či samotné exekuční dražbě, měli možnost využít opravné prostředky podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle ustanovení
§ 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci a) a b) povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 19. listopadu 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu