22 Cdo 2904/2011
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 1261 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 2904/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně SMP Net, s. r. o., sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Hornopolní 3314/38, identifikační číslo osoby 27768961, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, adresa pro doručování Ostrava-Moravská Ostrava, Plynární 2784/6, proti žalovanému Z. V. , o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 24/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2011, č. j. 57 Co 29/2011-32, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2011, č. j. 67 Co 29/2011-32, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění :
Okresní soud v Opavě rozsudkem z 10. 9. 2010, č. j. 26 C 24/2010-14, jako soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný vydal žalobkyni za účasti jí pověřeného zástupce označené měřící zařízení (plynoměr). Zjistil, že žalovaný převzal měřící zařízení 26. 9. 2007 od společnosti Severomoravská plynárenská a. s. I když v souladu s § 59a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, došlo k právnímu odloučení provozovatele distribuční soustavy (žalobkyně) od plynárenského podnikatele obchodníka s plynem (Severomoravská plynárenská a. s.), žalobkyně neprokázala, že na ni přešlo vlastnictví tohoto měřícího zařízení. Stejně tak neprokázala uzavření smlouvy o distribuci plynu se Severomoravskou plynárenskou a. s., na základě které jí měla zajišťovat distribuci plynu do odběrného místa, ani zánik této smlouvy. Přitom podle Oznámení z 23. 1. 2009, zaslaného žalovanému, žalobkyně se zánikem této smlouvy spojovala podle § 74 odst. 1 energetického zákona neoprávněný odběr plynu žalovaným a vyzvala ho také, aby jí v souladu s § 71 odst. 9 energetického zákona umožnil přístup k měřícímu zařízení za účelem jeho demontáže. I kdyby však žalobkyně prokázala vlastnické právo k měřícímu zařízení a zánik smlouvy o distribuci plynu, podle § 71 odst. 8 energetického zákona by jí svědčilo pouze právo na přístup k tomuto zařízení za účelem jeho odebrání, nikoliv však právo na jeho vydání podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku (dále obč. zák. ). Tento názor soud opřel o zákaz disponovat s měřícím zařízením bez souhlasu žalobkyně, vyplývající z § 71 odst. 7 energetického zákona.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem shora označeným potvrdil. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žádné ustanovení energetického zákona neukládá zákazníkovi odběrateli zemního plynu povinnost vydat provozovateli distribuční soustavy měřící zařízení, naopak § 71 odst. 7 tohoto zákona zakazuje jakýkoliv zásah do tohoto zařízení bez souhlasu provozovatele; odběratel nemá povinnost zařízení provozovateli vydat, ale je povinen umožnit provozovateli přístup k tomuto zařízení za účelem jeho demontáže. Nepovažoval proto za potřebné zabývat se tím, zda žalobkyně je oprávněna k demontáži předmětného měřícího zařízení, neboť posouzení této otázky by nemělo vliv na výsledek řízení a nemohlo by vést ke změně rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za přípustné považuje dovolání proto, že rozsudek řeší právní otázku, která je soudy rozhodována rozdílně. Otázkou zásadního právního významu podle žalobkyně je, zda se vlastník měřícího zařízení jakožto věci sui generis může domáhat jejího vydání podle obecné právní úpravy, jestliže zvláštní předpis vydání věci neupravuje. Sama má za to, že aplikace obecné úpravy není vyloučena, a to i s ohledem na čl. 11 Listiny základních a svobod, jenž zakotvuje stejný zákonný obsah a stejnou ochranu vlastnického práva všech vlastníků. Domnívá se, že může postupovat jak podle předpisu zvláštního (žalovat na zpřístupnění měřícího zařízení), tak podle předpisu obecného (žalovat na vydání měřícího zařízení). K tomu, že odvolací soud vycházel ze zákazu zasahovat do měřícího zařízení (demontovat je) bez jejího souhlasu, žalobkyně oponuje, že žalovaný si souhlas může obstarat a poté sám nebo za pomoci k tomu přibraného podnikatele plynoměr demontovat. Navíc lze její souhlas dovodit ze samotného žalobního návrhu. Pokud je v praxi o souhlas žádána, nabízí žadatelům, že demontáž provede její technický pracovník.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán tím, že žalobkyní předestřená otázka byla již dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně oproti tomu, jak ji řešil odvolací soud. Dovolání je tak podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) přípustné a zároveň podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné.
V rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 385/2012, vydaným v typově totožné věci, dovolací soud odůvodnil závěr, na nějž v podrobnostech odkazuje, totiž že úspěšný může být jak žalobní návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost umožnit žalobkyni přístup do prostor, v nichž se nachází plynoměr, a současně umožnit demontáž plynoměru, tak žalobní návrh, aby žalovaný žalobkyni vydal plynoměr, a to ať už s dovětkem za účasti pověřeného zástupce nebo bez tohoto dovětku. Je tomu tak proto, že chování, kterým by žalovaný vydání plynoměru uskutečnil, by bylo v dané situaci shodné s chováním, kterým by žalobkyni umožnil přístup a demontáž. Tato shoda je jednak důsledkem absence povinnosti žalovaného plynoměr demontovat a fyzicky v nejužším smyslu slova předat, jednak důsledkem právní úpravy místa plnění.
Vydat plynoměr může žalovaný buď tak, že zástupci pověřenému žalobkyní zpřístupní své prostory a nechá jej plynoměr demontovat, anebo tak, že plynoměr sám (nebo prostřednictvím někoho jiného) demontuje a předá žalobkyni. K druhé alternativě však není povinen (ani se souhlasem žalobkyně), tudíž může být povinen jen k alternativě prvé. Ta navíc vyplývá i z § 567 odst. 1 obč. zák. (upravujícího tzv. odnosný neboli výběrný dluh).
Povinnost vydat plynoměr tak v dané situaci není ničím jiným než povinností zpřístupnit jej na odběrném místě a umožnit jeho demontáž (a odnos). Žalovaný není povinen ani jej demontovat, ani někam donést. Při posuzování důvodnosti žaloby tudíž není rozhodné, zda žalobní návrh zní na zpřístupnění nebo na vydání. Vzhledem ke stávající právní úpravě výkonu rozhodnutí lze ovšem žalobní návrh znějící na vydání plynoměru považovat za vhodnější prostředek k ochraně práva žalobkyně (srov. § 345 a § 351 o. s. ř.).
Jestliže odvolací soud, veden jiným právním názorem, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, jde o rozhodnutí nesprávné. Proto je dovolací soud podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se bude dále zabývat přezkumem dalšího důvodu, který vedl soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu