22 Cdo 2881/2006
Datum rozhodnutí: 15.11.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2881/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. V., zastoupenému advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 201/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2006, č. j. 21 Co 232/2006-248, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:





Okresní soud v Hradci Králové (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. září 2003, č. j. 11 C 110/2003-29, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 22 500,- Kč. Soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené 18. 3. 1977, zaniklo rozvodem 5. 3. 2003. K dohodě o vypořádání jediného majetku patřícího podle žalobkyně do zaniklého společného jmění manželů, a to 15 % obchodního podílu žalovaného v obchodní společnosti V. a S., spol. s r. o., nedošlo. Na získání tohoto podílu žalovaný vynaložil ze společného jmění manželů celkem částku 45 000,- Kč. Částka přisouzená žalobkyni představovala polovinu částky vynaložené žalovaným ze společného jmění manželů na získání jeho podílu v označené společnosti.


Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. ledna 2004, č. j. 19 Co 679/2003-47, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.


Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. července 2004, č. j. 22 Cdo 700/2004-69, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2004 i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2003 a věc vrátil Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Na rozdíl od soudů obou stupňů, které dospěly k právnímu závěru, že obchodní podíl žalovaného v dané obchodní společnosti je jeho výlučným majetkem a že přichází v úvahu jen postup podle § 149 odst. 2 občanského zákoníku, tedy že žalovaný je povinen do společného majetku nahradit jen to, co se společného jmění účastníků bylo vynaloženo na jeho obchodní podíl, dovolací soud zaujal právní názor, že jestliže jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů .


Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 28. února 2006, č. j. 11 C 201/2004-230, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 2 337 500,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ze znaleckého posudku Č. z., a. s., z 31. 12. 2004, vyjádření znalce z 1. 4. 2005 a výpovědi znalce soud zjistil, že obchodní podíl žalovaného v označené společnosti měl k 5. 2. 2003 tržní cenu 3 633 000,- Kč. Žalovaný celý svůj obchodní podíl 12. 10. 2005 převedl na B. V. za částku 4 675 000,- Kč. Soud prvního stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v rozsudku z 20. 7. 2004, při rozhodování vyšel z částky, za kterou žalovaný převedl svůj obchodní podíl na B. V. S ohledem na to, že oba účastníci nesouhlasili s oceněním obchodního podílu podle znaleckého posudku s tím, že jeho tržní cena by měla být vyšší, soud považoval za rozumné a spravedlivé, aby se při vypořádání vycházelo právě z částky, za kterou byl obchodní podíl převeden a která podle názoru soudu nejlépe vystihuje pravou tržní hodnotu tohoto podílu .


Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. 21 Co 232/2006-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Nepřisvědčil námitce žalobkyně, že při určení tržní ceny obchodního podílu žalovaného v označené společnosti mělo být přihlédnuto k těm majetkovým hodnotám, které byly ze společnosti protiprávně vyvedeny. Odvolací soud k tomu uvedl, že nelze pro zjištění tržní hodnoty obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným ke dni zániku manželství posuzovat platnost a zákonnost právních úkonů týkajících se nakládání s majetkem společnosti . Do rozhodování o nakládání s majetkem společnosti s ručením omezeným mohou zasahovat jen zákonem vymezené osoby a mohou se domáhat změny rozhodnutí orgánu společnosti jen zákonem stanoveným postupem v soudním řízení jiná osoba než společník společnosti s ručením omezeným, a než zákonem stanoveným způsobem, nemůže zasahovat do zjištění a zajištění majetku společnosti. Nemůže tak tedy činit ani manželka společníka společnosti s ručením omezeným v rámci vypořádání společného jmění manželů, jehož předmětem je obchodní podíl manžela .


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spatřuje v tom, že i když ke znaleckému posudku o ceně obchodního podílu vznesli oba účastníci námitky, odvolací soud nepovažoval za nutné vyžádat revizní znalecký posudek. Žalobkyně je přesvědčena, že tržní cena obchodního podílu ke dni rozvodu manželství byla podstatně vyšší, než jak byla určena znaleckým posudkem, a byla podhodnocena i při jeho prodeji, úmyslně oběma účastníky smlouvy o převodu obchodního podílu . Jde o výklad § 127 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) a § 114 odst. 1, § 122 odst. 1, § 127, § 130, § 131 a § 131a obchodního zákoníku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že v daném případě přicházelo v úvahu uplatnění dovolacího důvodu jen podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který žalobkyně neuplatnila. Jako jediný dovolací důvod uvedla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K věcnému obsahu dovolání namítl, že v průběhu řízení před oběma soudy se žalobkyni nepodařilo zpochybnit správnost soudem vyžádaného znaleckého posudku, proto oba soudy vypracování nového znaleckého posudku označily jako nadbytečné.


Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a řádně zastoupenou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.


Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Pokud dovolatel v dovolání, jehož přípustnost se opírá o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, hmotněprávní otázku, jejíž řešení by zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání mohlo navodit, nevymezí, dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B. (dále jen Soubor )]. Dovolatelka takovou právní otázku v dovolání neformulovala. K založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, je možné uplatnit pouze důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ, nikoli dovolací důvod, jak činí dovolatelka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Je-li takový dovolací důvod uplatněn, nemůže být k němu při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikované pod C 3078 Souboru). Takovým důvodem by se dovolací soud mohl zabývat pouze v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 OSŘ).


S ohledem na skutečnost, že předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ v daném případě nejsou naplněny, dovolací soud podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) OSŘ dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením v dovolacím řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a contrario).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. listopadu 2007


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu