22 Cdo 2815/2004
Datum rozhodnutí: 05.01.2005
Dotčené předpisy: § 228 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

22 Cdo 2815/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátkou, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 16/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. května 2004, č. j. 13 C 16/2004-42, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 11. května 2004, č. j. 13 C 16/2004-42, zamítl návrh žalobce (v původním řízení žalovaného) na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu l pod sp. zn. 17 C 32/95 vztahující se k rozsudku uvedeného soudu ze dne 18. června 2002, č. j. 17 C 32/95-114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 477/2002-455 ; dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM ) vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 17 C 32/95 přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného tři obrazy uvedené v seznamu pod položkami 115, 116 a 117 v hodnotách 1.500.000,- Kč, 4,800.000,- Kč a 2,700.000,-Kč a že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů účastníků částku 4,929.270,-Kč. Po nabytí právní moci rozhodnutí žalovaný ze znaleckého posudku vyhotoveného na svoje náklady zjistil, že ve všech třech případech jde o falzifikáty obrazů a že jejich cena je minimální. Soud prvního stupně zkoumal, zda skutečnosti týkající se ceny zmíněných obrazů jsou novými skutečnostmi či důkazy, které žalovaný nemohl bez své viny v původním řízení použít. Uzavřel, že mu nic nebránilo, aby již v původním řízení navrhl důkaz znaleckým posudkem k určení ceny obrazů, zejména když v podání z 1. 7. 1997 uváděl, že je rozdíl mezi uměleckou hodnotou obrazů a hodnotou tržní. Žalovaný se takového důkazu nedožadoval, a proto se nemůže domáhat obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řízení (dále OSŘ ); nebylo tomu tak, že by důkaz o skutečné ceně obrazů nemohl bez své viny v původním řízení navrhnout. Pokud by navrhl provedení znaleckého posudku o ceně obrazů, zkoumal by znalec při zjišťování ceny i jejich pravost.

Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaného, usnesením ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se s poukazem na okolnosti týkající se zjišťování cen předmětných obrazů v původním řízení a na tehdejší postoje žalovaného k cenám obrazů ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Uzavřel, že ze současných tvrzení žalovaného nelze dovozovat, že by šlo o nové skutečnosti a nové důkazy. Nejedná se rovněž o důkazy, které nebylo možno dříve provést, když žalovaný možnost navrhnout provedení důkazů měl. Pokud tak neučinil, nemůže se domáhat obnovy řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Uvádí, že tři obrazy, které byly v rámci vypořádání BSM přikázány do jeho vlastnictví, jsou falzifikáty; to zjistil až po právní moci rozsudku. Za otázku zásadního právního významu pokládá, zda v případě, že po právní moci rozsudku kterým bylo vypořádáno BSM vyjde najevo, že majetek připadnuvší jednomu z manželů má jinou hodnotu, než jak byla v původním řízení určena na základě později zpochybněného znaleckého posudku, s tím, že umělecká díla obrazy původně pokládané za originály - jsou padělky, je dán důvod k obnově řízení. K dovolacímu důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ uvádí, že soud neprovedl v původním řízení navržený důkaz znaleckým posudkem ke kvalitě obrazů, který by vypracovala Národní galerie v Praze, a dále důkazy výslechem jím navržených svědků. K dovolacímu důvodu upravenému v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ namítá, že odvolací soud, ale i soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 228 odst. 1 OSŘ. K tomu namítá, že o předmětných obrazech existovaly při vypořádání BSM znalecké posudky a žalovaný je jako veřejné listiny neměl důvod zpochybňovat a navrhovat vypracování nových posudků. To by bylo důvodné pouze v případě, že by již v této fázi řízení měl o pravosti obrazů důvodné pochybnosti. Že jde o padělky v té době nevěděl. Uzavírá, že soud měl při obnově řízení zkoumat, proč v původním řízení žalovaný nesplnil důkazní povinnost a zda ji vůbec splnit mohl. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně podrobně analyzuje námitky dovolatele v konfrontaci se skutkovými zjištěními soudu, na jehož právní i skutkové závěry odkazuje, neboť je hodnotí jako správné. Dovolání považuje za nepřípustné a nedůvodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. zamítl a rovněž zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 OSŘ je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení (odstavec 1 písm. a/). Ustanovení § 237 OSŘ platí obdobně (odstavec 2). § 238 OSŘ tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 OSŘ (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 OSŘ). V dané věci připadá do úvahy přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 228 odst. 1 OSŘ žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Dovolací soud dosud neřešil otázku, za jakých okolností jde o novou skutečnost ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ v případě, že po skončení řízení vyjde najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, je padělkem. Pro řešení této otázky je proto dovolání přípustné a je i důvodné.

Je třeba rozlišovat mezi důkazy a mezi skutečnostmi, které účastník v nalézacím řízení mohl uplatnit, ale svou vinou je neuplatnil. V prvním případě jde o povinnost důkazní, ve druhém o povinnost tvrzení. Ke skutečnosti, že jde o padělek, bylo možno navrhnout důkazy jen v případě, že by tato skutečnost musela být známa. V nalézacím řízení účastníci i soud vycházeli z toho, že oceňované obrazy jsou pravé, tedy že pocházejí od autorů kterým jsou připisovány a z doby, ve které měly podle svého provedení vzniknout. Takto určené obrazy pak byly předmětem ocenění. Jejich pravost nebyla sporná a dosud nebylo prokázáno, že by dovolatel měl rozumný důvod pravost zpochybňovat a navrhovat provedení znaleckých posudků k této pravosti, zejména když byly na základě znaleckých posudků přijaty jako zástava finančními institucemi. Neobstojí ani názor, že dovolatel měl možnost zpochybnit jejich cenu (to ostatně do určité míry činil) a navrhnout k ní znalecký posudek, při kterém by jejich nepravost vyšla najevo, stejně jako názor, že dovolatel, který má zkušenost s obchodem ze starožitnostmi, měl falza rozpoznat. Je totiž obecně známo, že v případě kvalifikovaných padělků může být o jejich pravost spor i mezi renomovanými odborníky. Pokud je pravdivé dovolatelovo tvrzení, kterým se soud nezabýval, že se o možnosti, že jde o padělky, dověděl až po skončení řízení o vypořádání BSM od zmíněných finančních institucí, příp. jejich nástupců (k tomuto tvrzení navrhoval důkazy, které nebyly provedeny), pak jde o skutečnost, kterou bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, a tato skutečnost může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Dovolatel měl tedy možnost navrhovat důkazy k ceně obrazů pokládaných za pravé, nebylo však po něm možno požadovat, aby navrhoval i důkazy k ověření pravosti obrazů, nabyla-li o této pravosti pochybnost. Jinak řečeno, je rozdíl mezi možností navrhnout důkazy k ceně obrazu považovaného za pravý a mezi možností tvrdit skutečnost, že jde o padělek resp. kopii a nabízet k tomu důkazy.

Lze uzavřít, že vyjde-li po skončení řízení najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, o jehož pravosti nebylo důvodu pochybovat, je padělkem, jde o novou skutečnost ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ. Pokud účastník nemusel mít již v nalézacím řízení objektivní podezření, že šlo o padělek, jde o novou skutečnost, kterou nemohl uplatnit bez své viny.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5.ledna 2005

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu