22 Cdo 2801/2008
Datum rozhodnutí: 01.06.2010
Dotčené předpisy: § 142 obč. zák.




22 Cdo 2801/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. Š. , zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jeronýmova 814, proti žalované M. D. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 7, Bubenská 47/113, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 200/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2008, č. j. 25 Co 456/2007-228, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Mariana Pavlova.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Hradci Králové ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. 10 C 200/2005-181, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic řízení k domu čp. 1016 se st. parcelou č. 1693, k st. parcele č. 3601, a k parcelám č. 1042/3 a 1047/2, vše v obci Hradec Králové, část obce a katastrální území Pražské předměstí, zapsané na LV č. 4288 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové a uvedené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Výrokem pod bodem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu vypořádacího podílu částku 2.215.000,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí . Výrokem pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 25 Co 456/2007-228, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání; jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 o. s. ř.). Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3339). Nevymezil-li žalobce v dovolání (jehož přípustnost by se mohla opírat jen o uvedené ustanovení) právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2463).

Dovolatelka právní otázku, která by z napadeného rozsudku činila rozhodnutí zásadního právního významu, nevymezila. Námitka, že cena nemovitostí měla být vyšší, neboť od podání znaleckého posudku do rozhodnutí odvolacího soudu uplynula jistá doba (posudek předložený soudu prvního stupně je datován 20. 11. 2006, rozsudek odvolacího soudu byl vynesen 23. 1. 2008, šlo tedy o rozdíl 14 měsíců), je podle obsahu námitkou skutkovou, naplňující dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., která nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 3 o. s. ř.; stejně je to s námitkou zpochybňující zjištění, že reálné rozdělení nemovitosti nebylo dobře možné.

Ustanovení § 142 odst. 2 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní nekonkrétní) hypotézou ( důvody zvláštního zřetele hodné ), tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Takové okolnosti totiž nejsou součástí hypotézy právní normy, kterou soud v souladu se zákonem stanovil a z níž při právním posouzení věci vychází. Pouze v případě, kdyby hypotéza právní normy (§ 142 odst. 2 obč. zák.) nebyla soudem vymezena správně či úplně, mohl by být naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť by soud při aplikaci práva vycházel z nesprávně vymezené, resp. použité právní normy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 2288/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2419). Zamítnutí návrhu podle § 142 odst. 2 obč. zák. přichází v úvahu jen v mimořádných případech, jsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné . Za důvody hodné zvláštního zřetele, jimiž soudy odůvodňují zamítnutí návrhu, považují zejména vysoký věk odpůrců spojený zpravidla s jejich nepříznivým zdravotním stavem a skutečností, že v nemovitosti prožili většinu svého času; nelze však vyloučit ani přihlédnutí k bytové potřebě rodinných příslušníků (srov. R 1/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nicméně k námitce, že v domě bydlí matka žalované, se připomíná, že odvolací soud učinil skutkové zjištění, kterým je dovolací soud vázán, že užívá nemovitost nepravidelně a zdržuje se u svého partnera.

Soudy obou stupňů věc posoudily v souladu s výše uvedeným výkladem a neshledaly důvody uváděné žalovanou důvody hodnými zvláštního zřetele , pro které by nebylo možno podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 5 jeho rozsudku je možné pro stručnost odkázat. Úvahu o tom, zda byly dány mimořádné podmínky pro zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, může dovolací soud zpochybnit, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou; o to v dané věci nešlo.

Dovolatelka dále tvrdí, že soud nepopřál sluchu jejím argumentům . Tato skutečnost by mohla vést k uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nemůže však založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že úspěšné žalobkyni vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle § 4 odst. 2 písm. a) a § 3 odst. 1 bodu pátého, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 10.000,-Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 1. června 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu