22 Cdo 2769/2011
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 2769/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobce P. V. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, proti žalovaným 1) E. H. M. , bytem v P., a 2) S. M., bytem v P., zastoupeným JUDr. Věrou Pleskotovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 402/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011, č. j. 55 Co 59/2011-114, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.203,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Pleskotové, advokátky se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 26 C 402/2009-84, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V daném případě žalobce nevymezil v dovolání (žádnou) hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tedy i přípustnost dovolání, přičemž z obsahu dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že žalobce uplatnil jen dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, vycházel-li odvolací soud ze (skutkového) zjištění soudu prvního stupně o tom, že Mezi účastníky byla sjednána nepojmenovaná smlouva dle ustanovení § 51 občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo, že žalobce na svém (své) náklady postaví stavbu na pozemku žalovaných pro žalované a žalované (žalovaní) umožní žalobci užívat tuto nemovitost , pak žalobcem v dovolání formulovaná právní otázka, že V daném případě měly soudy toliko posoudit, zda žalobce stavbu stavěl s úmyslem mít ji pro sebe.. předpokládá jiný skutkový základ věci, než který byl v řízení zjištěn, a již z tohoto důvodu nemohla s ohledem na § 237 odst. 3 o. s. ř. - přípustnost dovolání založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, když dovolání žalobce bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalovaným právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že v důsledku nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, došlo, a to s účinností od 7. května 2013 (kdy byl tento nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/1993 Sb., v částce 52), ke zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné s účinností od 7. května 2013 při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť její použití ve smyslu § 151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř., odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze považovat to, že vyhláška č. 484/2000 Sb. byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde (prozatím) neexistuje žádný jiný právní předpis, jímž by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a dále, že soudy jsou ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle § 137 odst. 2 o. s. ř. druhem nákladů řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejich oprávněné stanoveného zvláštními právními předpisy.
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalovaných advokátem) účelně vynaložené náklady žalovaných sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání žalobce), podle § 11 odst. 1 písm. k), a to z tarifní odměny ve smyslu § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4.000,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 903,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 5.203,- Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.203,- Kč je žalobce povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám jejich advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu