22 Cdo 2749/2006
Datum rozhodnutí: 15.10.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2749/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému obecnou zmocněnkyní, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 306/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. července 2006, č. j. 17 Co 8/2004-88, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení


Odůvodnění:


Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zdržet se nadměrného obtěžování žalobce včelami, chovanými žalovaným v sousedství.


Okresní soud ve Znojmě ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. října 2003, č. j. 4 C 306/2001-64, ve znění usnesení ze dne 5. prosince 2003, č. j. 4 C 306/2001-72, zamítl návrh, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se nadměrného obtěžování žalobce chovem včel na pozemcích parc. č. st. 73/1, parc. č. 93 nacházejících se v k. ú. V., okr. Z. zapsaných na LV pro obec a katastrální území V. . Dále rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že i když žalovaný v žalobcově sousedství chová včelstva, nemohou žalobce obtěžovat ve smyslu § 127 odst. 1 občanského zákoníku ( ObčZ ) nad míru přiměřenou poměrům. Včely jsou umístěny na okraji obce, pozemek žalovaného s včelami se nachází o 4,5 metru výše nad pozemkem žalobce, výlet včel je na hranici pozemků účastníků usměrňován přírodními bariérami a podle znalců je počet dvaceti včelstev, o něž se v daném případě jedná, přiměřený místním poměrům.


Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. července 2006, č. j. 17 Co 8/2004-88, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně shledal správným. K aplikaci § 127 odst. 1 ObčZ konstatoval, že žalovanému není možné ukládat povinnost spočívající v učinění konkrétních opatření; lze mu uložit pouze to, aby se zdržel v petitu žaloby přesně vymezeného rušení. V této souvislosti vyslovil pochybnost o správnosti žalobního petitu, avšak uzavřel, že z obsahu žaloby i z řízení samého vyplývá, v čem žalobce spatřuje rušení svého práva.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( OSŘ ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 OSŘ. Obšírně se zabývá odůvodněními rozsudků soudů obou stupňů a jejich skutkovými závěry. Připomíná výsledek předchozího řízení, vedeného u tamního okresního soudu pod sp. zn. 4 C 886/93, kdy bylo žalovanému uloženo omezit počet včelstev na 15, přičemž v odvolacím řízení byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pouze z formálních důvodů. Výhrady vyslovuje k závěrům znaleckých posudků, zejména pokud jde o tolerování množství včel; počet 20 žalovaným chovaných včelstev znamená podle jeho názoru ve vesnici s řadovou zástavbou nadměrné obtěžování okolí. Provedení revizního znaleckého posudku, které žalobce navrhoval, soudy odmítly. Pokud jde o právní hodnocení, cituje § 127 odst. 1 a § 126 ObčZ a toliko shrnuje, že se soudy dopustily pochybení, když žalobci neposkytly podle těchto zákonných ustanovení ochranu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních § 237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 OSŘ).


Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a nezahrnuje posouzení takové právní otázky, která by rozhodnutí odvolacího soudu takovým rozhodnutím činila.


K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá, jen obecně odkazuje na příslušná zákonná ustanovení. Navíc rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (viz R 14/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ nebo § 241a odst. 3 OSŘ nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, publikované v časopise Právní rozhledy č. 12/2005).


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. října 2007


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu