22 Cdo 2744/2008
Datum rozhodnutí: 29.06.2010
Dotčené předpisy: § 238 odst. 2 o. s. ř.




22 Cdo 2744/2008

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K ., zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 8, proti žalovaným: 1) ing. F. K . a 2) MUDr. B. K ., zastoupeným Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, o žalobě žalovaných na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 1/2003, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 162/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. ledna 2008, č. j. 13 Co 539/2007-119, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaných usnesením ze dne 24. ledna 2008, č. j. 13 Co 539/2007-119, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever (dále soud prvního stupně ) ze dne 13. srpna 2007, č. j. 5 C 162/2006-80, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 5 C 1/2003. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, podle jeho obsahu z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu uvedeným v § 238 odst. 1 o. s. ř. je omezena aplikací ustanovení § 238 odst. 2 o. s. ř., podle kterého ustanovení § 237 platí obdobně . Z uvedených ustanovení pro daný případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, plyne, že dovolání může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Tyto předpoklady však splněny nejsou.

Dovolatelé především nevymezili právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního právního významu. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen Soubor rozhodnutí ) pod č. C 5042, podle kterého p řípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným.

Dovolací soud navíc ani neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu upravujícími obnovu řízení nebo judikaturou dovolacího soudu.

Namítanou vadou řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5780. V tomto případě tomu tak není.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovaným právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2010


JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu