22 Cdo 2737/2006
Datum rozhodnutí: 12.10.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2737/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. O. N., zastoupeného advokátem, proti žalované I. Š., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 159/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2006, č. j. 29 Co 132/2006-87, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-západ (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 3 C 159/2002-65, určil, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu P. na LV pro obec H. a kat. území L., a to stavební parc. č. 697 zastavěna plocha o výměře 184 m2 s objektem bydlení č. p. 1243 a pozemková parc. č. 357/7 orná půda o výměře 882 m2, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované a že žalobce je podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny těchto nemovitostí. Dále rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně učinil tato skutková zjištění: Rozsudkem soudu prvního stupně z 13. 10. 2004, č. j. 3 C 111/2002-24, který nabyl právní moci 27. 10. 2004, bylo rozvedeno manželství účastníků, uzavřené 4. 7. 1991. Účastníci žili ve společné domácnosti do září 2002. Za trvání manželství účastníků rozsudkem téhož soudu z 19. 3. 1992, sp. zn. 5 C 62/92, který nabyl právní moci 5. 5. 1992, soud zrušil bezpodílové spoluvlastnictví účastníků z důvodu jejich oprávnění k podnikatelské činnosti. Kupní smlouvou z 13. 5. 1992 žalovaná nabyla od S. M. pozemek parc. č. 357/7 o výměře 1066 m2 v obci H. a kat. území L. za kupní cenu 105 000,- Kč. Peníze na zaplacení pozemku žalovaná obdržela darem od V. B. st. V letech 1992 až 1995 byl na označeném pozemku postaven dům č. p. 1243, jehož stavbu financoval převážně žalobce, který podle daňových přiznání dosahoval v uvedené době poměrně vysokých příjmů a dále na podkladě převodu družstevního bytu na Z. Č. obdržel částku 670 000,- Kč. Žalovaná svou podnikatelskou činností dosáhla v roce 1993 příjmu 517 278,- Kč. Od ledna 1994 podnikatelskou činnost přerušila z důvodu mateřské dovolené. Soud neuvěřil tvrzení svědka V. B. ml., otce žalované, že spolu s manželkou vložili do stavby předmětného domu jeden milion až dva miliony korun, neboť svědek své tvrzení žádným způsobem neprokázal. Pracovníkům na stavbě domu práce zadával žalobce a ten jim také za ně platil. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. Nc 27/2002 žalovaná uvedla, že dům byl postaven ze společných prostředků účastníků. Pokud v tomto řízení uvedla, že tím měla na mysli jen organizační zajištění stavby a že financování stavby bylo na ní, soud považoval její nynější tvrzení za účelové. V katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí vedena žalovaná. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemovitosti patří do podílového spoluvlastnictví účastníků s jejich stejnými podíly, neboť stavba domu byla pořízena v době, kdy účastníci spolu žili jako manželé, z jejich společných prostředků.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. 29 Co 132/2006-87, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby soud určil, že označené nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků a že žalobce je podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny těchto nemovitostí. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zjištění, které učinil na podkladě opakovaného dokazování listinami, a vzal za prokázané, že předmětné pozemky, dříve označené jako parc. č. 357/7, jsou ve výlučném vlastnictví žalované. Žalovaná tento pozemek koupila 13. 5. 1992 poté, co k 5. 5. 1992 bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví účastníků, přičemž tato skutečnost při sepisu kupní smlouvy byla vzata v úvahu. Odvolací soud shodně s rozhodnutím soudu prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná na zakoupení pozemku pro účely stavby domu obdržela částku 105 000,- Kč. Pokud jde o dům, odvolací soud zjistil, že na štítku stavba povolena značky 2973/92, který byl vydán rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu v H. z 19. 8. 1992 pro stavbu na pozemku parc. č. 357/7 v kat. území L., je jako stavebník uvedena žalovaná. Ta je také jako stavebník uvedena v kolaudačním rozhodnutí téhož úřadu ze 17. 6. 1994, jímž bylo povoleno užívání stavby rodinného domu na stavební parc. č. 697 v kat. území L., kterému bude přiděleno číslo popisné 1243. Na podkladě tohoto rozhodnutí byla žalovaná zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice označeného rodinného domu. Odvolací soud s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 uvedl, že pokud stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely výslovnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají spoluvlastníky stavby . Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, že v nově vybudované nemovitosti bude jejich společné bydlení, přičemž vlastníkem nemovitosti bude sama žalovaná. Existenci této dohody žalobce potvrdil při své účastnické výpovědi (č. l. 41 spisu), kdy výslovně uved, že se žalovanou měli takovou dohodu, že veškerý majetek bude formálně napsán na ni právě z důvodu, kdyby se náhodou dostal se svým podnikáním do těžkostí, aby nebyla ohrožena rodina . Podle odvolacího soudu se v souladu s touto dohodou žalovaná stala výlučnou vlastnicí nově postaveného rodinného domu. Nezpochybnil, že stavbu prováděli oba účastníci, avšak s ohledem na uzavřenou dohodu mezi nimi, že stavba bude pouze ve vlastnictví žalované, žalobce se nemůže po změně poměrů (rozvodu manželství) stát jejím podílovým spoluvlastníkem.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovoláním napadl všechny výroky rozhodnutí. Odkázal na ustálenou rozhodovací praxi soudů, kdy soudy v případě, že manželé mají zrušené společné jmění manželů, ale žijí ve společné domácnosti a společně uhrazují náklady na své potřeby, pohlížejí na daný stav jako kdyby ke zrušení, příp. zúžení společného jmění manželů nedošlo. Namítl, že se nedomáhal určení ničeho navíc, než toho, co je a vždy bylo skutečným stavem věci. Důvodem zrušení bezpodílového spoluvlastnictví účastníků byla ochrana rodiny pro případ jeho neúspěchu v podnikání. V tomto světle se pak jeví neskutečně iracionální, aby nemovitosti byly z formálního hlediska uvedeny jako majetek v podílovém spoluvlastnictví účastníků, když by bylo zcela jednoduché v případě odvolatelova neúspěchu v podnikání domáhat se uspokojení případných nároků případných odvolatelových věřitelů z podílu na spoluvlastněných dotčených nemovitostech. Nemovitosti byly pořízeny z prostředků sdružených účastníky a v tom případě se jedná o podílové spoluvlastnictví nemovitostí obou účastníků. Dále uvedl, že mezi sdružené prostředky vložil částku 670 000,- Kč z prodeje svého bytu a dále částku 225 000,- Kč, kterou vyhrál ve hře S. Ta byla žalobci vyplacena před uzavřením manželství, ale byla vložena do stavby domu. Žalovaná s ohledem na své příjmy nebyla schopna podílet se na financování stavby rovným dílem. Podle názoru žalobce ze žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že dohoda stavebníků účastníků tohoto řízení byla taková, že jediným vlastníkem bude žalovaná, ale naopak vyšlo najevo, že dohoda mezi účastníky byla ta, že skutečný právní stav podílového spoluvlastnictví společně zastřou stavem formálně právním . Rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v odůvodnění jeho rozhodnutí, ale naopak dává za pravdu dovolateli. Zde poukázal na tu část odůvodnění, kde odvolací soud cituje rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1174/2001. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.


Nejvyšší soud ČR (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále OSŘ ), přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.


Podle § 242 odst. 3 věta druhá OSŘ je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.


Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tuto vadu však blíže nepojmenoval, jen obecně uvedl, že odvolací soud rozhodl protiprávním způsobem v porovnání s rozhodnutím soudu prvního stupně, který neudělal jedinou procesní chybu . Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud nezjistil.


Podle § 241a odst. 3 OSŘ je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta prvá OSŘ). Dovolatel dovolací důvod podle § 241a odst. 3 OSŘ neuplatnil, proto dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění odvolacího soudu, tedy i ze zjištění, že mezi manželi byla uzavřena dohoda, že v nově vybudované nemovitosti bude společné bydlení, přičemž vlastníkem nemovitosti bude sama žalovaná .


Jestliže dovolací soud byl vázán citovaným skutkovým zjištěním, t.j. shodně projevem vůlí obou účastníků či obsahem jejich ujednání, pak nemohl zpochybnit ani právní závěr odvolacího soudu, že výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí je žalovaná, neboť ten je logickým důsledkem tohoto skutkového zjištění. Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze tak nic vytknout.


K dovolatelovým námitkám dovolací soud poznamenává:


Předmětné pozemky se v žádném případě nemohly stát podílovým spoluvlastnictvím účastníků, neboť aby se tak stalo, musela by zde existovat písemná smlouva, o převodu předmětných pozemků do jejich podílového spoluvlastnictví (§ 46 ObčZ). Tak se ale nestalo. Mělo-li být skutečnou vůlí účastníků, aby v případě podnikatelského neúspěchu žalobce nemohl být postižen majetek ve vlastnictví manželky (žalované), odpovídá této vůli logicky srozumění žalobce s tím, že sporné nemovitosti budou podle práva náležet jen žalované. Jeho investice do stavby předmětného domu jsou pak přirozeně vysvětlitelné tím, že vztahy mezi účastníky jako manžely byly v té době pevné (jejich manželství přetrvalo od zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů více jak 12 let). Žalobci ostatně zůstávala možnost po zániku manželství žádat, co ze svého vynaložil na majetek žalované, poněvadž promlčení práv mezi manžely podle § 114 ObčZ nepočíná ani neběží.


Odvolací soud správně odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, neboť v daném případě bylo zřejmé, že účastníci dohodu ohledně předmětného domu uzavřeli, a to takovou, že jejím výlučným vlastníkem bude žalovaná.


Z výše uvedených důvodů dovolací soud proto podle § 243b odst. 1 OSŘ dovolání žalobce zamítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl úspěšný a žalované náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 12. října 2007


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu