22 Cdo 2711/2011
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 151o odst. 3 obč. zák.




22 Cdo 2711/2011


ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: a) Ing. J. J., a b) J. J. , zastoupených JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Prokopa Velikého 572, proti žalované České republice Generálnímu ředitelství cel , se sídlem v Praze 4 - Michli, Budějovická 1387/7, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 C 3/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. března 2011, č. j. 22 Co 1061/2010-170, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. března 2011, č. j. 22 Co 1061/2010-170, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Žalobci proti žalovaným 1) České republice a 2) obci Černá v Pošumaví domáhali, aby v jejich prospěch jako vlastníků rekreační chaty č. e. 46 na parcele č. 431/22 v obci a k. ú. Č. bylo za náhradu zřízeno věcné břemeno - právo cesty přes pozemek žalované 1) parc. č. 431/42 a pozemek žalované 2) parc. č. 431/1. Původně užívali k chatě cestu na pozemku parc. č. 1506/1 (spravovaný státním podnikem Povodí Vltavy) a pozemku parc. č. 429/1 (náležející společnosti Apartmán Vanessa s. r. o.). V roce 2006 jim však Povodí Vltavy sdělilo, že pronajalo část pozemku parc. č. 1506/1 této společnosti za účelem stavby pláže, takže přístup k chatě již není možný. Ke změně tohoto stanoviska nedošlo. Žalobci tak dospěli k závěru, že řešení spočívá jen ve zřízení práva cesty na pozemcích žalovaných podle § 151o odst. 3 o. s. ř.

V průběhu řízení žalovaná 2) se zřízením věcného břemene přes její pozemek souhlasila, žalobci vzali žalobu proti ní zpět a usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. října 2009, č. j. 30C 3/2009-47 bylo řízení proti žalované 2) zastaveno.

Okresní soud v Českém Krumlově (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 24. února 2010, č. j. 3 C 3/2009-86, žalobu proti žalované České republice (dále žalovaná) zamítl. Z provedených důkazů, zejména z geometrického plánu Ing. J. T., ohledání na místě samém a předložených fotografií zjistil, že mnohem snažší přístup k nemovitostem žalobců vede přes jiné sousední pozemky. Přes pozemek parc. č. 429/3 vede cesta k objektu na parc. č. 429/2 a přes pozemek parc. č. 431/38 vede od pozemku 431/40 pěšina k nádrži Lipno, která je lemována toliko keři a stromy řezanými do velikosti keřů. Vyřezáním těchto porostů do šíře 2 m by vznikl bezproblémový přístup k pozemkům žalobců. Tato cesta by byla dlouhá maximálně 50-60 m, přičemž navrhovaná cesta je minimálně dvojnásobná. Neobstojí argument, že kratší cesta postihuje pozemky více vlastníků, neboť jsou ve vlastnictví toliko manželů L. a J. S výjimkou pozemku parc. č. 431/38 přes tyto pozemky cesta již vede a zásah do vlastnických práv je, oproti navrhovanému zásahu do vlastnického práva žalované, minimální. Není také žádný důvod, aby tíži problému žalobců (zhoršení vztahů s vlastníky těchto pozemků) nesla právě žalovaná.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobců změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zřizuje ve prospěch žalobců a dalších vlastníků nemovitosti - rekreační chaty č. evidenční 46, postavené na parcele č. 431/222, když obě tyto nemovitosti jsou zapsány na LV č. 359 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov pro obec Černá v Pošumaví, katastrální území Č., věcné břemeno za účelem zajištění příchodu a příjezdu ke stavbě rekreační chaty č. evidenční 46, spočívající v právu chůze a jízdy motorovými vozidly přes parc. č. 431/42 zapsané na LV č. 1497 pro obec Černá v Pošumaví, katastrální území Č. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov, a to v rozsahu dle geometrického plánu Ing. J. T. ze dne 27. 4. 2009, č. 1604-48/2009, který je nedílnou součástí rozsudku, uložil žalobcům, aby každý z nich zaplatil žalované 15.700,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro zřízení navrhované věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. Žalobci jako vlastníci chaty nemají přístup k ní zajištěn. Soud prvního stupně však žalobu na zřízení věcného břemene přes přilehlý pozemek žalované zamítl, aniž řádně zkoumal jeho vhodnost, v tom smyslu, aby co nejméně zatěžovalo vlastníka přilehlého pozemku, patřícího žalovanému, a bylo vymezeno v nezbytném rozsahu. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2007, sp. zn. 22 Cdo 1075/2006, a uvedl: Není tedy na místě argumentace spočívající v tom, že vhodnějším řešením je zřízení práva cesty přes jiné přilehlé pozemky... které jsou ve vlastnictví dalších fyzických osob . Otázkou, zda by cesta neměla jít spíše přes pozemky ve vlastnictví jiných osob, které by oproti žalované méně zatěžovala, se proto odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nezabýval. Podle jeho názoru zřizované věcné břemeno odpovídá principu přiměřenosti zásahu do vlastnického práva žalované. Ta užívá pozemek k rekreačním účelům zejména v letních měsících. Uživatelé pěti objektů (chat) na tomto pozemku nebudou nad míru přiměřenou poměrům rušeni chůzí a jízdou žalobců, a to zejména s přihlédnutím k rozloze pozemku. Ve prospěch žalobců pak svědčí i skutečnostnost, že z navrhované cesty na pozemku žalované již zpevněná komunikace z více jak ze tří čtvrtin existuje.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále o. s. ř.), a uvádí, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud sám v závěru protokolu o místním šetření uvedl, že jeho zjištění se shodují ze zjištěními, které při ohledání na místě samém, učinil soud prvního stupně. Přesto odvolací soud shledal přístupovou cestu navrhovanou žalovanou jako nevhodnou, ačkoliv jde o cestu existující a polovinu kratší, než cesta přes pozemek žalované. Zřízení věcného břemene cesty vedoucí naprosto bezohledně napříč jejím pozemkem o výměře 3.191 m2 považoval za přiměřené. Věcné břemeno je omezením při zvýšení kapacity rekreačního zařízení v případě zvýšeného zájmu o rekreaci postavením stanů , znesnadněním modernizace rozvodu pitné vody a dalších terénních úprav a prakticky znemožňuje žalované eventuelní výstavbu nového moderního rekreačního zařízení. Velmi lukrativní pozemek žalované byl zřízením věcného břemen prakticky trvale znehodnocen. Žalovaná navrhla, aby žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že odvolací soud oproti soudu prvního stupně vzal v úvahu všechny významné skutečnosti, a to zejména skutečnost, že z navrhované cesty na pozemku žalované se již ze tři čtvrtin cesta skutečně nachází (což soud prvního stupně zřejmě přehlédl, když prováděl ohledání v zimě, kdy byl pozemek zasněžený) a že do cesty nezasahují žádné překážky s výjimkou železné konstrukce s dětskou houpačkou. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 4042012 Sb.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek (§ 151o odst. 3 obč. zák.).
V dané věci není sporu o tom, že chata žalobců postrádá spojení s veřejnou cestou; je tak splněna základní podmínka pro zřízení práva nezbytné cesty. Při zřizování nezbytné cesty je dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, publikovaný pod č. 32/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Zákon nestanoví výslovně kritéria pro posouzení toho, jaká varianta je méně zatěžující a tudíž přiměřenější. Je třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit, a míru rušení jeho vlastníka. Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem, při existenci více přibližně rovnocenných variant by však neměla být volena ta, která by umožňovala užívat cestu jen s většími obtížemi. Po zvážení těchto i dalších okolností je na úvaze soudu v nalézacím řízení, aby určil nejpřiměřenější variantu vedení cesty; jeho úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě, kdyby byla zjevně nepřiměřená.





Lze dodat, že i nový občanský zákoník vyžaduje, aby v případě, že nemovitou věc bez přístupu obklopuje několik sousedních pozemků, byla nezbytná cesta zřízena přes ten pozemek, který vyhovuje potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, přičemž musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen (§ 1033 odst. 1 a § 1029 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Toto pravidlo nevyplývá jen z konkrétní zákonné úpravy, ale je výrazem zásadních principů, na kterých je založeno soukromé právo; uplatní se proto i při zřizování nezbytné cesty podle § 153o odst. 3 obč. zák.





V dané věci soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť podle jeho názoru byla přiměřená varianta, vedoucí přes pozemky jiných vlastníků, a vysvětlil, proč. Odvolací soud se však tímto důvodem pro zamítnutí žaloby nezabýval, považoval jej za nevýznamný, a uvedl: Není tedy na místě argumentace spočívající v tom, že vhodnějším řešením je zřízení práva cesty přes jiné přilehlé pozemky... které jsou ve vlastnictví dalších fyzických osob . S tímto názorem dovolací soud nesouhlasí. Pokud by se ukázalo, že podstatně přiměřenější je vedení cesty přes pozemky jiného vlastníka (jiných vlastníků) než žalovaného, nebylo by možno žalobě vyhovět. Protože odvolací soud se touto otázkou nezabýval, je jeho rozhodnutí předčasné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.





K námitkám dovolatele, že zřízením práva cesty bude dotčeno jeho vlastnické právo k pozemku, se poznamenává, že jde o nutný důsledek zřízení práva cesty, který by měl být kompenzován poskytnutím přiměřené náhrady (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu