22 Cdo 2688/99
Datum rozhodnutí: 26.03.2001
Dotčené předpisy:




22 Cdo 2688/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Mgr. S. Š. proti žalovanému Českému státu - Katastrálnímu úřadu v Sokolově se sídlem v Sokolově, U divadla 20, o stanovení povinnosti respektovat vlastnické právo žalobce a zaevidovat kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 95/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 1999, č. j. 12 Co 353/99-36, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby žalovanému katastrálnímu úřadu bylo rozsudkem uloženo respektovat vlastnické právo žalobce a vyznačit v evidenci nemovitostí koupi nemovitostí registrovanou pod čj. Reg 1-229/89 Státním notářstvím v S.". Žalobu opřel o ustanovení § 3 a § 126 ObčZ s tím, že žalovaný postupuje v rozporu s těmito ustanoveními, když oprávnění, která pro něho vyplývají z katastrálního zákona, uplatňuje v rozporu s dobrými mravy, přehlíží, že listiny potřebné k doložení vlastnictví byly předloženy při registraci smlouvy ze dne 6. dubna 1989, popřípadě ještě dříve v dědickém řízení, a ponechává bez povšimnutí své povinnosti vyplývající ze zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Není jeho chybou, že příslušný záznam v katastru nemovitostí nebyl řádně a včas proveden.

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 30. dubna 1998, č. j. 8 C 95/97-15, řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu podle § 104 odst. 1 OSŘ s tím, že k vyznačení vlastnického práva k nemovitosti je příslušný Katastrální úřad v Sokolově, u kterého se k návrhu žalobce řízení o vyznačení vlastnického práva již vede.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. dubna 1999, č. j. 12 Co 353/99-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že podle § 3 zákona č. 265/1992 Sb. se na řízení o povolení vkladu vztahuje zákon o správním řízení, není-li stanoveno jinak, a že jde o věc, která nespadá do pravomoci soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ]. V dovolání namítá, že odvolací soud přehlédl, že požadoval určení povinnosti Katastrálnímu úřadu v Sokolově, aby respektoval dobré mravy a vyznačil vlastnické právo a nikoliv rozhodoval o vkladu vlastnického práva podle zákona č. 265/1992 Sb. Vyznačení jeho vlastnického práva mělo být provedeno podle § 16 odst. 2 tohoto zákona z úřední povinnosti již jeho účinností. V tomto řízení se domáhá ochrany podle § 126 ObčZ proti tomu, kdo v rozporu s dobrými mravy na něm požaduje, aby v souvislosti se svým vlastnictvím pro katastrální úřad zabezpečoval doklady, které podle § 16 zákona č. 265/1992 Sb. měl z úřední povinnosti zajistit tento úřad sám. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. dubna 1999, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Dovolací soud se proto zabýval dovoláním žalobce odkazujícím na nesprávné právní posouzení věci v tom rozsahu, jak jej obsahově vymezil.

Podle § 7 odst. 1 OSŘ v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle § 5 písm. a) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, vykonávají státní správu katastru nemovitostí České republiky katastrální úřady.

Nabývání vlastnictví k věcem je upraveno především občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (§ 132 a násl.). Rozhodování ve sporných záležitostech týkajících se nabytí vlastnictví tedy přísluší soudu, pokud zákon nestanoví jinak (viz již citovaný § 7 odst. 1 OSŘ). Vyznačováním nabytí vlastnictví v evidenci nemovitostí", jehož se žalobce domáhá se však za daného právního stavu nemůže rozumět nic jiného, než provedení zápisu do katastru buď ve formě vkladu (§ 2 a následující zákona č. 265/1992 Sb.) nebo ve formě záznamu (§ 7 a 8 téhož zákona). Provádění zápisů do katastru nemovitostí tak zákonodárce v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 in fine svěřil nikoli soudům, ale katastrálním úřadům ( viz již citovaný § 5 písm. a) zákona č. 359/1992 Sb.) Obecnému soudu také nepřísluší , aby orgánu jiné státní (výkonné) moci bez zákonného zmocnění nařizoval či ukládal, aby určitým způsobem postupoval či jednal.

Na základě uvedených důvodů dospívá dovolací soud k závěru, že u soudu nelze úspěšně uplatňovat, aby katastrálnímu úřadu bylo uloženo provedení zápisu do katastru. dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je tedy správné a proto muselo být dovolání podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.

Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť úspěšnému žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2001

JUDr. František B a l á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková