22 Cdo 2666/2009
Datum rozhodnutí: 20.12.2011
Dotčené předpisy: § 879c odst. 1 obč. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
22 Cdo 2666/2009
ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Jednoty, spotřebního družstva v Jindřichově Hradci , se sídlem v Jindřichově Hradci, Nežárecká 64/IV, identifikační číslo osoby: 00031879, zastoupeného JUDr. Radoslavem Přikrylem, advokátem se sídlem ve Studené, Družstevní 498, proti žalované České republice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, adresa pro doručování: Územní pracoviště České Budějovice, České Budějovice, Prokišova 1202/5, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 214/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2009, č. j. 7 Co 43/2009-131, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2009, č. j. 7 Co 43/2009-131, pokud jím byl změněn výrok I. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 6 C 214/2008-95, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 6 C 214/2008-95, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků všechny zastavěná plocha a nádvoří, všechny ostatní plocha, nacházejících se v obci a kat. území J. H. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že hospodářskou smlouvou ze dne 25. března 1969, č. Fin. 179 správ. 3950/69, uzavřenou mezi Finančním odborem ONV v J. H. jako odevzdávající organizací a Jednotou, lidovým spotřebním družstvem v Jindřichově Hradci (nyní Jednota, spotřební družstvo v J. H.) jako trvalým uživatelem, byl žalobci počínaje dnem 1. dubna 1969 předán do trvalého užívání pozemek - ostatní plocha v kat. území J. H. za účelem výstavby družstevního areálu. Tento pozemek byl následně postupně v návaznosti na realizovanou výstavbu dělen na samostatné parcely. Předmětné pozemky mají původ v původní parc. Pozemek je zastavěn průmyslovým objektem, pozemky jsou zastavěny stavbami bez čísel popisných či evidenčních. Všechny tyto stavby jsou ve vlastnictví žalobce. Geometrickým plánem ze dne 5. května 2004, č. 2825-5/2004, a geometrickým plánem ze dne 21. června 2006, č. 3404-109/2006, byly z pozemku dále odděleny pozemky o výměře 1465 m2, 3960/41 o výměře 1860 m2 a 3960/44 o výměře 3457 m2. V katastru nemovitostí změna podle těchto geometrických plánů nebyla provedena a pozemek zůstává ve svém zbytku nedotčen a tvoří jednotný nedělený pozemek. Část pozemku, uvedenými geometrickými plány označená jako parc., není k provozu areálu využívána, nacházejí se na ní náletové dřeviny a neudržované prostory. Budovy žalobce a předmětné pozemky tvoří ucelený areál, celkově oplocený. Právo trvalého užívání pozemku (pozemků) trvalo i ke dni 1. červenci 2000. Dne 3. července 2000 žalobce pořádal žalovanou o změnu práva trvalého užívání na vlastnické právo. Této žádosti nebylo vyhověno a v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných pozemků vedena Česká republika. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že podle § 879c občanského zákoníku (dále obč. zák.) dnem 1. července 2000 se trvalé užívání předmětných pozemků žalobcem změnilo na jeho vlastnické právo. Uvedl, že všechny pozemky mají povahu pozemků navazujících na pozemky zastavěné budovami a stavbami ve vlastnictví žalobce, tvoří jejich obslužná prostranství, na čemž nic nemění ani zjevné nevyužívání západní a východní části areálu s náletovými dřevinami a neudržovanými plochami, neboť tyto plochy jsou neoddělenou součástí pozemku, kterou je třeba považovat jako celek.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. března 2009, č. j. 7 Co 43/2009-131, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že zamítl žalobu ohledně nově vzniklé parc. vytvořené geometrickým plánem ze dne 21. června 2006, č. 3404-109/2006, oddělením z parc. v hranici dílu b odděleného z parc. PK č. 1784/0/2 a dílu a odděleného z parc., nově vzniklé parc., vytvořené geometrickým plánem ze dne 5. května 2004, č. 2825-5/2004, oddělením z parc. v hranicích parc. PK díl 1, a nově vzniklé parc., vytvořené tímtéž geometrickým plánem oddělením z parc. v hranicích dílu a , odděleného z parc., a dílu c , odděleného z parc. díl 1, všech v kat. území J. H., s tím, že označené geometrické plány jsou nedílnou součástí rozsudku. Ve zbývající části ve věci samé rozsudek soudu prvního potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud doplnil dokazování místním šetřením a zjistil, že na pozemcích, vytvořené geometrickými plány ze dne 21. června 2006 a 5. května 2004, se nacházejí náletové dřeviny a jsou neudržované. Žalobcem nejsou využívány. Napříč pozemkem vedou přípojky vody a kanalizace pro stavby, které nebyly realizovány. Na parc. je oplocení, vymezující hranici mezi tímto pozemkem a restituovaným pozemkem. Na pozemku je složena ornice, shrnutá z areálu. Všechny tyto tři pozemkové parcely navazují na průmyslový areál žalobce, podle odvolacího soudu nejde o pozemky, které souvisejí s provozem budov nebo staveb v areálu postavených, které jsou ve vlastnictví žalobce. Na základě doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že části pozemku, oddělené geometrickými plány č. 3404-108/2006 a č. 2825-5/2004 a označené, nesplňují předpoklady § 879c odst. 1 obč. zák. a ohledně těchto pozemků nedošlo ke změně práva trvalého užívání na právo vlastnické. K tomu uvedl, že skutečnost, že tyto pozemky na areál navazují, sama o sobě pro závěr o transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické nepostačuje . Není zde splněn další zákonný předpoklad, a to souvislost s provozem budov a staveb ve vlastnictví žalobce. Sporné části pozemku s provozem nijak nesouvisí. Z hlediska § 879c odst. 1 obč. zák. není významné, že z pozemku byly odděleny tři označené pozemky, které nebyly v katastru nemovitostí zapsány. I pozemek, který je částí parcely, je samostatnou věcí v právním smyslu podle § 118 a § 119 obč. zák. Závěr soudu prvního stupně o tom, že pozemek včetně žalobcem nevyužívaných částí s náletovými dřevinami je třeba považovat za jeden celek, není podle odvolacího soudu správný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že v daném případě nejde o jeden pozemek, ale o ucelený soubor pozemků tvořící jeden funkčně propojený a poměrně rozlehlý areál. Závěr odvolacího soudu, že sporné části pozemku nejdou žalobcem využívány, není v souladu se skutečností ani provedeným dokazováním. Poukázal na to, že na pozemku parc. se nacházejí přípojky vody a kanalizace k zamýšleným stavbám a na parc. se nachází vnitřní oplocení , navíc je na ní zpevněná asfaltová objezdní komunikace užívaná žalobcem. Na pozemku žalobce skutečně uložil shrnutou ornici při výstavbě areálu. Protože se na tomto pozemku neplánovala výstavba budov ani zpevněných ploch, nechal žalobce na něm vyrůst náletové dřeviny, které v současné době plní funkci přírodní - přirozené sadové úpravy a současně přírodně funkční oddělení sousedícího podnikatelského areálu. Větší část tohoto pozemku tvoří ochranné pásmo vysokého napětí, což brání v jeho využití k bezprostřední výrobní či jiné podnikatelské činnosti. Na všechny pozemky, které byly předmětem žaloby, je třeba pohlížet jako na skutečně ucelený soubor, jeden logicky a funkčně propojený areál, který je celý po obvodu oplocený, je zpracován projekt na jeho využití a není žádný právní ani ekonomický důvod z něho vytrhávat nějaké části. Sporné oddělené pozemky nemají vhodný, resp. žádný přístup pro vlastníka odlišného od žalobce, jejich umístění a tvar téměř vylučují smysluplné využití třetí osobou a i kdyby je jiný vlastník nějakým způsobem hodlal využít, docházelo by nutně k možnosti střetu zájmů žalobce jako vlastníka okolního areálu a narušování či omezení jeho vlastnického práva k okolním pozemkům. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle § 879c odst. 1 obč. zák. právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno.
Z ustanovení § 879c obč. zák. ve znění po novele provedené zákonem č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), vyplývá, že předpokladem transformace práva trvalého užívání pozemku navazujícího na pozemek zastavěný budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby - trvalého uživatele zastavěného pozemku, na právo vlastnické, bylo, aby takový pozemek souvisel s provozem uvedené budovy nebo stavby (dále související pozemek ). Podle názoru dovolacího soudu, jestliže určitý pozemek byl využíván v souvislosti s provozem budovy nebo stavby, nebylo z hlediska uvedené transformace podstatné, je-li využívána celá jeho plocha nebo zda je využíván jen z části. Byl-li využíván k uvedenému účelu jen z části, nelze dobře říci, že nebyl využíván vůbec. Jestliže zákon v ustanovení § 879a odst. 1 obč. zák. nestanovil nic o rozsahu užívání souvisejícího pozemku, který byl jako celek jednou nemovitou věcí, pak v případě splnění všech předpokladů nastala transformace práva trvalého užívání na právo vlastnické celého pozemku v rozsahu, v jakém byl předán do trvalého užívání, byť z části nebyl trvalým uživatelem užíván vůbec. Rozhodnou dobou pro posuzování, který pozemek byl souvisejícím pozemkem, je doba, kdy nabyl účinnosti zákon č. 103/2000 Sb., t. j. den 1. července 2000.
V tomto dovolacím řízení se spor mezi účastníky soustředil jen na otázku, zda tři pozemky označené ve výroku rozsudku odvolacího soudu souvisely s provozem komplexu budov a staveb žalobce postavených na jiných pozemcích, které byly rovněž předmětem sporu mezi účastníky v této věci. Jestliže tyto pozemky byly vytvořeny geometrickými plány až v letech 2004 a 2006, a to oddělením od pozemku parc. č. 3960/2, který jako takový nepřestal existovat a jeho vlastnictví žalobcem již není sporné, pak s ohledem na výše uvedené lze mít právem za to, že celý pozemek ve výměře, kterou měl ke dni 1. července 2000, se stal v souladu s § 879c obč. zák. vlastnictvím žalobce. Dodatečné oddělování neužívaných částí pozemků od využívaných pozemků bez souhlasu osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, nelze považovat za přijatelné. Stane-li se tak, jako se stalo v daném případě, jde o neúčinný a neopodstatněný úkon směřující proti oprávněným zájmům vlastníka pozemku.
Z důvodů shora uvedených lze tedy uzavřít, že právní posouzení věci odvolací soudem není správné a dovolacímu soudu nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu