22 Cdo 2645/2015
Datum rozhodnutí: 25.10.2016
Dotčené předpisy: § 153 odst. 2 o. s. ř., § 154 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 3 o. s. ř.



22 Cdo 2645/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. F. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalovaným 1) J. F. , 2) Ing. F. K. , 3) Ing. F. K. a 4) J. K. , žalovaní 2), 3) a 4) zastoupeni JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 34/2013, o dovolání žalovaných 2), 3) a 4) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015, č. j. 29 Co 183/2015, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní 2), 3) a 4) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 573 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Jaroslava Skoupého.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá nikdo z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Rakovníku (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. 2. 2015, č. j. 4 C 34/2013-221, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k rodinnému domu - objektu bydlení, s vedlejšími stavbami, venkovními úpravami a ostatním příslušenstvím na stavebním pozemku p. č. st. 159, se stavebním pozemkem p. č. st. 159 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 933 m 2 a zahradou s porosty p. č. 194/10 o výměře 1343 m 2 , a dále k pozemkům ve zjednodušené evidenci parcely původ Přídělový plán nebo jiný podklad (GP) p. č. 196, 204, 739/3, 931, 1522 a 1585 vše v k. ú. S., okr. R., jež jsou zapsány na LV č. 396 pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník (výrok I.). Žalovanému 4) přikázal spoluvlastnický podíl žalobce a žalovaným 2) a 4) přikázal každému z nich jednu polovinu spoluvlastnického podílu žalovaného 1), čímž získají žalovaný 2) spoluvlastnický podíl na nemovitostech o velikosti 47/124, žalovaný 3) spoluvlastnický podíl o velikosti 30/124 a žalovaný 4) spoluvlastnický podíl o velikosti 47/124 (výrok II.). Žalovanému 4) uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání spoluvlastnických podílů částku 154 608 Kč (výrok III.) a žalovaným 2) a 4) uložil každému z nich povinnost zaplatit žalovanému 1) na vyrovnání spoluvlastnických podílů částku 77 304 Kč, vše do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Žalovaným uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení za znalečné každému z nich částku 1 106,25 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a ve vztahu mezi účastníky nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

Krajský soud v Praze k odvolání žalovaných 2), 3) a 4) usnesením ze dne 30. 4. 2015, č. j. 29 Co 183/2015-241, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích V. a VI. potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalovaní 2), 3) a 4) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Nalézací soudy podle nich nesprávně vyložily a aplikovaly § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., jestliže nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení ani jedné straně sporu. Domnívají se, že zde byly důvody pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci, neboť soud sice vyhověl žalobě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ale pouze částečně, když spoluvlastnictví zrušil, ale vypořádal je jiným způsobem, než žalobce navrhoval. Z toho plyne úvaha dovolatelů, za jakého předpokladu lze náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit, a kdy lze vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. Současně se dovolatelé zabývají otázkou, jak se promítá postoj žalovaného do otázky rozhodování o náhradě nákladů řízení a jaký výsledek řízení lze za zmíněné situace považovat za úspěch, jestliže v dané věci nebylo sporu o tom, že obě strany spoluvlastnictví zrušit chtějí (což vyplývalo i z předžalobního jednání), nicméně spor byl veden pouze o způsob vypořádání.
V souvislosti s přípustnosti dovolání vymezují následující právní otázky:
a) jak postupovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení, vyhoví-li soud žalobě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pouze částečně, tedy že sice vyhoví návrhu na zrušení spoluvlastnictví, ale vypořádá je jiným způsobem, než žalobce navrhoval,
b) kdy lze náhradu nákladů poměrně rozdělit, a kdy lze vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, jestliže měl účastník ve věci úspěch jen částečný,
c) jakým způsobem se do rozhodování o nákladech řízení promítá procesní postoj žalovaných a jejich možnost dosáhnout úspěchu ve věci,
d) co lze v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví považovat za úspěch ve věci, a
e) zda je pro posouzení náhrady nákladů řízení rozhodujícím způsob, kterým bude o vypořádání spoluvlastnictví rozhodnuto.

Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto.
Obsah rozhodnutí obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle § 142 odst. 1 až 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013 (uveřejněném pod č. C 12 875 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck dále jen Soubor ), uvedl, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu . Obdobně v usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 245/2014 (uveřejněném pod č. C 13 824 v Souboru), dovolací soud uvedl, že jestliže soud k návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který žalobce navrhoval, je při rozhodování o náhradě nákladů řízení třeba vyjít z toho, že žalobce měl procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také [obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1340/2014 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V usnesení ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014 (uveřejněném pod č. C 14 238 a 14 239 v Souboru), dále Nejvyšší soud uvedl, že žádné ustanovení hmotného ani procesního práva v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebrání účastníku, aby v průběhu řízení změnil navržený způsob vypořádání. Soud v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhem účastníků, neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Proto také změna navrženého způsobu vypořádání v průběhu řízení nepředstavuje změnu žaloby, o níž by bylo nutno rozhodnout postupem podle § 95 o. s. ř., ale jedná se toliko o vyjádření procesního stanoviska účastníka řízení. Z hlediska rozhodování soudu je pro rozhodování soudu rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).
V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je při rozhodování o náhradě nákladů řízení třeba přihlédnout i ke konkrétním okolnostem případu, obzvláště k chování stran sporu během řízení, nakolik zejména postupovaly v řízení konstruktivně, reagovaly na průběh dokazování a postoje a stanoviska protistrany či naopak řízení prodlužovaly a mařily jeho účel. Úspěch ve věci je pak podle dovolacího soudu třeba hodnotit nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i ve vztahu k celému průběhu řízení a k závěrečným procesním stanoviskům účastníků řízení a s případným přihlédnutím k tomu, zda ze strany účastníka řízení nejde o zneužití jeho procesních práv.
Z obsahu spisu, jakož i z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že žalobce v žalobě navrhl zrušit podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a vypořádat je tak, že do jeho výlučného vlastnictví bude přikázán pozemek parc. č. PK 204 v k. ú. S. a do podílového spoluvlastnictví žalovaných budou přikázány všechny ostatní nemovitosti. Dovolatelé ve vyjádření k žalobě se zrušením spoluvlastnictví souhlasili, nikoli však s navrženým způsobem vypořádání, kterým by došlo k nedůvodnému zvýhodnění žalobce. Uvedli, že mají zájem na zachování spoluvlastnictví žalovaného 2), 3) a 4), a že v souvislosti se zrušením podílového spoluvlastnictví hodlají vypořádat společně s podílem žalobce i podíl žalovaného 1), jehož majetek je zatížen exekucemi. S ohledem na exekuce vedené proti žalovanému 1) posléze navrhli, aby bylo řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví zastaveno. Žalobce se zastavením řízení nesouhlasil (viz přípis ze dne 9. 10. 2013) a nadále trval na svém původním návrhu (viz přípis ze dne 1. 2. 2013). Po vyhotovení znaleckého posudku soudem ustanoveným znalcem Ing. Konopáskem změnil žalobce své stanovisko a dne 26. 2. 2014 navrhl, aby jeho spoluvlastnický podíl na nemovitostech byl přikázán do podílového spoluvlastnictví dovolatelů s tím, že na vyrovnání hodnoty spoluvlastnického podílu mu vyplatí částku 154 608 Kč, zjištěnou znaleckým posudkem. Dovolatelé akceptovali návrh žalobce potud, že bude současně vypořádán i podíl žalovaného 1), tzn., že spoluvlastnický podíl žalobce převezme žalovaný 4) a podíl žalovaného 1) převezmou stejným dílem žalovaný 2) a žalovaný 4). Nesouhlasili však s výší vypořádacího podílu (viz přípis ze dne 15. 4. 2014). Po výslechu znalce Ing. Konopáska setrval žalobce nadále na přikázání svého podílu do spoluvlastnictví dovolatelů bez toho, že by byl současně vypořádáván podíl žalovaného 1) a dovolatelé setrvali na návrhu, aby spoluvlastnický podíl žalobce převzal žalovaný 4) a podíl žalovaného 1) převzali stejným dílem žalovaný 2) a žalovaný 4) s tím, že na vyrovnání hodnot spoluvlastnických podílů budou povinni vyplatit žalobci i žalovanému 1) částku stanovenou soudem. Na návrh žalobce ze dne 27. 6. 2014 následně soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 7. 2014, č. j. 4 C 34/2013-192, připustil změnu žaloby tak, že se podílové spoluvlastnictví účastníků ruší, nemovitosti se přikazují do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 3) a 4), tedy dovolatelů, kteří jsou povinni vyplatit žalobci na vyrovnání hodnot spoluvlastnických podílů částku 154 608 Kč a žalovanému 1) částku určenou soudem. Současně nepřipustil původní změnu žaloby navrženou žalobcem dne 26. 2. 2014. Při jednání dne 11. 2. 2015 byl oběma stranami odsouhlasen konečný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví a podle tohoto návrhu bylo i soudem prvního stupně rozhodnuto.
Z uvedeného tedy vyplývá, že obě strany průběžně upravovaly postoj k věci podle aktuálního průběhu řízení, a v době vydání rozhodnutí navrhovaly vypořádání spoluvlastnictví stejným způsobem, jakým bylo soudem rozhodnuto. Měly tedy stejný (resp. částečný) úspěch ve věci. S ohledem na individuální okolnosti případu tedy nelze uzavřít, že by jedna strana měla větší, popř. plný úspěch ve věci, a proto odvolací soud neshledal podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran.
V dané věci je rovněž podstatné, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nemůže jít o tzv. vyúčtovací spor. Jestliže odvolací soud dovodil, že nelze hovořit o plném úspěchu toho kterého z účastníků a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z nich, nejsou jeho úvahy zjevně nepřiměřené a jeho rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Nad rámec shora uvedeného dovolací soud doplňuje, že i pro výroky o náhradě nákladů řízení platí omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jestliže každému z dovolatelů byla výrokem I. usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, uložena povinnost zaplatit na znalečném částku ve výši 1 106,25 Kč, není dovolání proti tomuto výroku o náhradě nákladů řízení přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto usnesením dobrovolně, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2016

Mgr. David Havlík předseda senátu