22 Cdo 2644/2009
Datum rozhodnutí: 30.08.2011
Dotčené předpisy: § 3 odst. 2 předpisu č. 116/1990Sb., § 3 odst. 4 předpisu č. 116/1990Sb.




22 Cdo 2644/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 7 se sídlem v Praze 7, U Uranie 12/1362, IČO: 48030597, zastoupenému Mgr. Liborem Hronkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu nebytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 122/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. 11 Cmo 206/2008-319, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. 11 Cmo 206/2008-319, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 7. dubna 2008, č. j. 21 Cm 122/2007-264, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu nebytového prostoru nebytové jednotky č. 1475/02 v domě č. p. v ulici U U. v P. 7 včetně společných částí domu č. p. a pozemku parc. č. 632 ve výši spoluvlastnického podílu 1849/22573, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Praha-město na LV č. 1063 pro kat. území Holešovice. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že žalobce je členem žalovaného od 18. 4. 1985. Dne 13. prosince 1990 žalobce požádal ONV Praha 7 o souhlas s provozováním hostinské činnosti v P. 7, U U. 20. Dne 20. prosince 1990 uzavřeli žalobce jako nájemce a právní předchůdce žalovaného jako pronajímatel smlouvu o nájmu nebytových prostor v přízemí domu č. p. v ulici U U. v P. 7 o výměře 145 m2, sloužících k provozu služeb veřejného stravování, na dobu deseti let s účinností od 1. 1. 1991. Dne 24. dubna 1991 uzavřeli další smlouvu o nájmu nebytových prostor tamtéž o výměře 30 m2, ve smlouvě definovaných jako šatna a sociální zařízení pro řemeslníky, na dobu deseti let s účinností od 31. 7. 1991. Dne 21. srpna 1991 Obvodní úřad v Praze 7 povolil žalobci provozovat obchodní činnost označenou jako restaurace Acapulco Club a obvodní rada v Praze 7 udělila žalobci souhlas s umístěním restaurace Acapulco Club v domě č. p. v ulici u U. v P. 7. Dne 14. února 1992 a 15. dubna 1992 vyzval žalobce žalovaného k převodu předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobce. Žalovaný prohlášením vlastníka č. 330/96 ze dne 12. srpna 1996 definoval předmětné nemovitosti jako nebytový prostor jednotka č. 1475/02 o celkové ploše s příslušenstvím 184,9 m2 včetně společných částí domu č. p. a pozemku parc. č. 632 ve výši spoluvlastnického podílu 1849/22573. Sporné nemovitosti žalobce vyklidil v červenci 2001. Za provedení stavebních prací v označené restauraci zaplatil žalobce celkovou částku 2.155.960 Kč. Stanovy žalovaného s platností od 6. 4. 1995 stanoví taxativní kumulativní podmínky převodu jednotek bytových a nebytových prostor do vlastnictví nájemců, a to stávající členství v družstvu (žalovaném), řádný nájem s platně uzavřenou nájemní smlouvou, úhradu veškerých závazků vůči žalovanému, doručení výzvy k převodu jednotky do vlastnictví do 30. 6. 1996 a úhradu zálohy potřebné k převodu jednotky. Soud prvního stupně vázán právními názory Nejvyššího soudu České republiky (dále Nejvyšší soud ) vyslovenými v rozsudcích ze dne 17. prosince 2003, č. j. 28 Cdo 780/2003-167, a 22. srpna 2007, č. j. 28 Cdo 2408/2005-228, jimiž byly zrušeny dřívější rozsudky soudu prvního stupně a Vrchního soudu v Praze vydané v této věci, a také s ohledem na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002, se nejprve zabýval otázkou platnosti nájemních smluv ze dne 20. prosince 1990 a 24. dubna 1991. K tomu uvedl, že nezbytnou podmínkou platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor byl podle tehdy platné dikce § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen zákon o nájmu ), souhlas příslušného správního orgánu. V souzené věci souhlas správního orgánu s nájmem nebytových prostor nebyl udělen a nestalo se tak ani v důsledku vyvratitelné právní domněnky podle § 3 odst. 2 cit. zákona. Žalobce doložil existenci žádosti příslušnému správnímu orgánu o udělení souhlasu s nájmem předmětných nebytových prostor, v průběhu řízení však nebylo osvědčeno doručení (převzetí) Obvodním úřadem Praha 7. Neprůkaznost oprávnění osoby podepsané na řečené žalobcově žádosti jako persóny povolané jménem správního orgánu takový akt učinit je podpořena důkazem týkajícím se neexistence žalobcovy žádosti o souhlas v příslušné evidenci OÚ Praha 7. Vzhledem k datu žalobcovy žádosti, tj. 13. 12. 1990, nemohla ani v případě jejího okamžitého doručení správnímu orgánu ke dni uzavření nájemní smlouvy ze dne 20. prosince 1990 uběhnout patnáctidenní lhůta nahrazující explicitní souhlas s nájmem sporných nemovitostí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nájemní vztah mezi žalobcem a právním předchůdcem žalovaného platně nevznikl a nebyla tak splněna jedna ze základních podmínek pro vznik nároku žalobce na bezplatný převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobce.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 26. března 2009, č. j. 11 Cmo 206/2008-319, rozsudek (správně usnesení) soudu prvního stupně změnil tak, že nahradil vůli žalovaného přijmout návrh žalobce na uzavření smlouvy o převodu nebytového prostoru do vlastnictví ve znění uvedeném ve výroku usnesení. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o zjištění z fotokopie listiny datované dnem 13. prosince 1990, že žalobce a Lidové bytové družstvo v Praze, obvodní správa v Praze 7, podali žádost, adresovanou Obvodnímu národnímu výboru pro Prahu 7, bytovému odboru, datovanou dnem 13. prosince 1990, o souhlas k provozování hostinské činnosti na adrese P. 7, U U. 20, podle § 3 odst. 2 zákona o nájmu s tím, že vlastník domu Lidové bytové družstvo v Praze 7, U Sparty 10, s jejím provozováním vyslovil souhlas. Listina je opatřena nečitelnými podpisy žadatelů a otiskem razítka Lidového bytového družstva v Praze a dále presentačním razítkem Obvodního úřadu Praha 7 o přijetí listiny, němž je uvedeno: došlo dne a nečitelné datum. Podle názoru odvolacího soudu nečitelné datum o dojití podání žádosti ze dne 13. prosince 1990 na razítku příjemce, jímž je orgán státní správy, nemůže jít k tíži toho, komu podání žádosti bylo razítkem s datem podání potvrzeno. Proto je třeba vycházet z toho, že listina byla u správního orgánu podána v den, kdy byla pořízena, tj. dne 13. prosince 1990. Žalovaný, který měl mít další paré originálu tohoto podání k dispozici, tento závěr nevyvrátil. Tomuto závěru svědčí i výpověď žalobce jako účastníka řízení, v níž věrohodným způsobem vylíčil okolnosti ohledně podání žádosti o souhlas s jeho hostinskou činností v době transformace obvodních národních výborů na obvodní úřady, kdy docházelo i ke stěhování jejich sídel a kdy v této specifické situaci mohlo dojít i k tomu, že podání občanů nebyla řádně evidována. Jestliže tedy žádost byla podána 13. 12. 1990 a nebylo o ní rozhodnuto do 15 dnů, přitom k uzavření předmětných nájemních smluv na nebytové prostory, které jsou předmětem tohoto sporu, došlo ve dnech 20. 12. 1990 a 24. 4. 1991, lze vyjít z fikce, že souhlas byl udělen, neboť s ohledem na okolnosti případu (vysoké investice žalobce do předmětu nájmu a trvání nájmu po celou smluvenou dobu) by opačný výklad k tíži žalobce byl nepřípustným formalismem. Odvolací soud uzavřel, že žalobce splňuje podmínky pro bezplatný převod nebytových prostor do jeho vlastnictví.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, které učinil z fotokopie listiny ze dne 13. prosince 1990 a výpovědi žalobce, i s jeho právním posouzením věci. Poukázal na zjištění soudu prvního stupně, že živnostenský odbor Obvodního národního výboru pro Prahu 7 neudělil souhlas se smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 20. prosince 1990, ani nebyla evidována žádost o takový souhlas. Namítl, že žalobce přes výzvu odvolacího soudu nedoložil originál této listiny a že nijak neprokázal, že by originál této listiny byl předán žalovanému. Kopie žádosti ze dne 13. prosince 1990 nečitelným datem podání úřadu neprokazuje doručení žádosti příslušnému správnímu orgánu. Dále uvedl, že vzhledem k datu žalobcovi žádosti (13. 12. 1990) nemohla (ani v případě jejího okamžitého doručení příslušnému správnímu orgánu) v den uzavírání kontraktu (20. 12. 1990) uběhnout zákonem předpokládaná patnáctidenní lhůta nahrazující explicitní souhlas. Pokud odvolací soud zohlednil vysoké investice žalobce a trvání nájmu po celou smluvenou dobu, žalovaný k tomu uvedl, že žalobcem provedené úpravy předmětu nájmu odpovídaly úpravám v zájmu přizpůsobení nebytových prostor pro jeho podnikatelskou činnost, ve smlouvě o nájmu nebytových prostor bylo sjednáno nízké nájemné ve výši 27.000,- Kč ročně a sjednaná doba nájmu 10 let žalobci zajistila, že bude moci nebytový prostor po tuto dobu užívat. Tyto okolnosti neodůvodňují závěr, že by žalobci měl být nebytový prostor převeden bezúplatně do jeho vlastnictví. K nájemní smlouvě ze dne 24. dubna 1991, kterou byly žalobci pronajaty dvě místnosti za účelem šatny a sociálního zázemí pro řemeslníky provádějící práce pro žalobce, předchozího souhlasu národního výboru nebylo zapotřebí. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., podle kterého je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, uplatnil žalovaný nedůvodně, poněvadž skutková zjištění o době, kdy žalobce podal žádost o udělení souhlasu s nájmem předmětných nebytových prostor mají oporu v provedeném dokazování, jímž odvolací soud doplnil dokazování o fotokopii listiny datované dnem 13. prosince 1990, že žalobce a Lidové bytové družstvo v Praze, obvodní správa v Praze 7, podali žádost, adresovanou Obvodnímu národnímu výboru pro Prahu 7, bytovému odboru, datovanou dnem 13. prosince 1990, o souhlas k provozování hostinské činnosti na adrese P. 7, U U. 20, podle § 3 odst. 2 zákona o nájmu s tím, že vlastník domu Lidové bytové družstvo v Praze 7, U Sparty 10, s jejím provozování vyslovil souhlas. Naproti tomu, námitka nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem je důvodná.
Podle § 3 odst. 2 zákona o nájmu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb., se nebytové prostory pronajímají k účelům, ke kterým jsou stavebně určeny. Místnosti určené k provozování obchodu a služeb lze pronajímat jen po předchozím souhlasu národního výboru. Pokud národní výbor do 15 dnů od obdržení žádosti o věci nerozhodne, má se za to, že souhlas byl udělen.
Podle § 3 odst. 4 téhož zákona pokud je smlouva uzavřena bez souhlasu národního výboru podle odstavce 2 nebo neobsahuje náležitosti podle odstavce 3, je neplatná.
Aplikace uvedených ustanovení odvolacím soudem na daný případ není zjevně v souladu s jejich jasným zněním. Vyjde-li se ze skutečnosti, že žalobce podal žádost o udělení souhlasu Obvodnímu národnímu výboru pro Prahu 7 dne 13. prosince 1990, od uvedeného dne do chvíle, kdy byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, t. j. dne 20. prosince 1990, nemohla fikce udělení souhlasu podle § 3 odst. 2 zákona o nájmu v původním znění nastat, poněvadž doba od 13. prosince do 20. prosince 1990 je kratší než patnáct dnů. Uvedená fikce mohla nastoupit až po dni, kdy byla předmětná smlouva uzavřena. Výklad relevantního ustanovení zákona použitý odvolacím soudem v dané věci je vědomým výkladem contra legem a jako takový neodpovídá pravidlům správného výkladu zákona a jeho správné aplikace na správně zjištěný skutkový stav věci. Stanoví-li zákon, že právní účinky určité skutečnosti nastanou až poté, co uplyne určitá stanovená doba, pak jednoznačný a zákonu odpovídající závěr, že právní účinky spojované s určitou skutečností nemohly nastat, jestliže neuplynula stanovená doba, nelze dobře označovat pejorativně za právně formalistický.
Protože odvolací soud na učiněná skutková zjištění aplikoval relevantní právní předpis nesprávně, dovolacímu soudu nezbylo než usnesení odvolacího soudu opět zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2011

JUDr. František Balák
předseda senátu