22 Cdo 2641/2005
Datum rozhodnutí: 29.11.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 2641/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. B. proti žalované J. B., o zaplacení 100. 000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 278/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2005, č. j. 28 Co 152/2005-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) uložil žalované zaplatit žalobci 100. 000,- Kč s 2% úrokem od 26. 3. 2004 do zaplacení. Pokud se žalobce domáhal též zaplacení 3% úroku z prodlení za dobu od 18. 12. 1997 do 25. 3. 2004 a 1% úroku za dobu od 26. 3. 2004, žalobu v této části zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobci náklady řízení 4. 000,- Kč.

Městský soud v Praze jako odvolací soud výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 100. 000,- Kč s 2% úrokem od 26. 3. 2004 zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že zavázal žalobce nahradit žalované náklady celkem ve výši 43. 375,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku o nákladech řízení podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.

Z citovaného ustanovení § 167 odst. 1 OSŘ vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy je o nákladech řízení rozhodnuto rozsudkem v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné v případech uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, a dále v případech uvedených v § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm b) OSŘ.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, se ale týká jen těch usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Takovým rozhodnutím rozhodnutí o nákladech řízení není. Přípustnost dovolání pro daný případ nelze dovodit ani z § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Mezi taxativně vyjmenovanými usneseními uvedenými v těchto ustanoveních není totiž usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].

Vzhledem k tomu, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, nemohl být nedostatek povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem, důvodem k zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2005

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu