22 Cdo 2631/2005
Datum rozhodnutí: 06.12.2005
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 2631/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. E., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 1283/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. 22 Co 249/2004-151, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. 22 Co 249/2004-151, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 17. prosince 2003, č. j. 9 C 1283/2000-98, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu v B. na LV č. 101 pro okres B., obec O. a kat. území O. u V., a to k zemědělské usedlosti č. p. 3 na stavební parc. č. 7, ke stavební parc. č. 7 a pozemkům parcelních čísel 21, 23, 24/1, 24/2, 24/8, 24/9, 915, 949, 958, 974, 1002, 1006 a 1011/1. Pod bodem II. do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal označenou zemědělskou usedlost č. p. 3 se součástmi a příslušenstvím tvořeným stodolou, chlévem, řezáčem, chlívky, hospodářskou komorou, kolnou, dvěmi studnami a venkovními úpravami a dále pozemky parcelních čísel 7, 21, 23, 1011/1 s ovocnými dřevinami a užitkovými stromy. Pod bodem III. do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal blíže označené pozemky parcelních čísel 24/1, 24/2, 24/8, 24/9, 915, 949, 958, 974, 1002 a 1006 s trvalými lesními porosty. Pod bodem IV. žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 217 012,50 Kč. Pod body V. až VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý z nich v rozsahu ideální poloviny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. S jeho zrušením a vypořádáním soudem žalovaný vyslovil souhlas. Účastníci učinili nesporným, že zemědělská usedlost č. p. 3 je stavbou reálně nedělitelnou. Od února 1997 ji užívá žalobkyně, která jí má v úmyslu užívat i nadále. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě jsou předpoklady pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 odst. 1 ObčZ dány. Podílové spoluvlastnictví vypořádal tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal zemědělskou usedlost č. p. 3 se všemi jejími součástmi a příslušenstvím a stavební parc. č. 7, na níž se zemědělská usedlost nachází, a dále pozemky parcelních čísel 21, 23 a 1011/1, které tvoří jeden funkční celek. S ohledem na to, že podíly obou účastníků jsou stejné a žalovaný má zájem ostatní předmětné pozemky užívat, do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemky parcelních čísel 24/1, 24/2, 24/8, 24/9, 915, 949, 958, 974 a 1006 včetně trvalých lesních porostů. Takové rozdělení nemovitostí mezi účastníky považoval soud prvního stupně za účelné z hlediska jejich dalšího využití účastníky. Při stanovení přiměřené náhrady, kterou uložil zaplatit žalobkyni žalovanému, vycházel ze znaleckého posudku J. H. Pokud žalobkyně požadovala, aby při vypořádání bylo přihlédnuto k částkám, které investovala do nemovitostí, soud prvního stupně vzal z její výpovědi za prokázané, že v letech 1993-2003 veškerou údržbu a opravy nemovitostí prováděla na základě svého rozhodnutí, jiné investice než na nezbytné opravy a údržbu nevynaložila, a dovodil, že nebyla-li žalovanému dána možnost vyjádřit se k zamýšleným investicím žalobkyní, jde z hlediska hospodaření se společnou věcí o neplatné právní úkony. Případný nárok žalobkyně proti žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení je samostatným nárokem, který je bez právního významu pro rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť žalobkyně takový návrh v tomto řízení neuplatnila.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 22 Co 249/2004-151, pod bodem I. výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body II. až IV. tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště Benešov, na LV č. 101 pro okres B., obec O. a katastrální území O. u V., a to zemědělská usedlost č. p. 3 na st. p. č. 7 se součástmi a příslušenstvím tvořeným stodolou, chlévem, řezáčem, chlívky, hospodářskou komorou, kolnou, studnou a venkovními úpravami a dále pozemky parcelních čísel 7 zastavěná plocha a nádvoří, 21 zahrada, 23 trvalý travní porost a 1011/1 ostatní plocha, s ovocnými dřevinami, okrasnými dřevinami a lesním porostem. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti zapsané tamtéž, a to pozemky parcelních čísel 24/1 orná půda, 24/2 zahrada, 24/8 orná půda se studnou, 24/9 orná půda, 915, 949, 958, 974, 1002 a 1006 lesní pozemky, s ovocnými a okrasnými dřevinami a lesním porostem. Žalobkyni uložil, aby žalovanému na vypořádání zaplatila 215 168,80 Kč. Ve výroku pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Pod body II. až VII. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil znaleckým posudkem Ing. J. B. o cenách trvalých porostů na pozemcích parcelních čísel 21, 23, 24/1, 24/2, 24/8, 24/9 a 1011/1. Rozsudek soudu prvního stupně změnil s ohledem na upřesnění druhu porostu na tom kterém pozemku a skutečnost, že jedna ze studní se nachází na pozemku přikázaném žalovanému. Dále provedl přepočet cen pozemků parcelních čísel 7, 21, 23 a 1011/1 tak, aby cena odpovídala jejich správným výměrám, což se odrazilo v částce, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na vypořádání. Pokud jde o rozdělení nemovitostí mezi účastníky, ztotožnil se s rozhodnutím soudu prvního stupně. Dodal, že žalobkyni byla přikázána zemědělská usedlost s veškerým příslušenstvím a součástmi, stavební parc. č. 7, na níž usedlost stojí, a pozemky sousedící s touto usedlostí, takže nemovitosti lze užívat jako funkční celek, žalovanému pak s ohledem na preferenci reálného rozdělení podílového spoluvlastnictví a velikost podílů byly přikázány ostatní pozemky.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že jí byly přikázány jenom pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí a všechny ostatní byly přikázány žalovanému. Namítá, že žalovaný bydlí v S. Ú. a do O. u V. dojíždí pouze příležitostně a o pozemky se nijak nestará. Podle názoru žalobkyně má o pozemky spíše zájem otec žalovaného než žalovaný sám. Poukazuje na to, že sporné pozemky leží bezprostředně vedle nemovitosti č. p. 3 na stavební parc. č. 7, v níž bydlí, na pozemcích parc. č. 24/8 a parc. č. 24/9 vysázela ovocné stromy, na což obdržela státní dotaci, o kterou sama požádala. Nemůže souhlasit s tím, že všechny lesní pozemky byly přikázány žalovanému, neboť les je pro zemědělskou usedlost potřebný k opravám a údržbě nemovitosti i jako palivo. Na lesních pozemcích zajistila vlastní prací a najatou mechanizací čištění a úklid. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že rozdělení pozemků neodpovídá skutkovým zjištěním a její péči o pozemky. Podle názoru žalobkyně je možné a spravedlivé všechny pozemky přikázat do jejího vlastnictví. Uvedla, že by přicházelo v úvahu, aby žalovanému byly přikázány pozemky parcelních čísel 29/4, 974, 1002 a 1006, jak již dříve navrhovala, ale žalovaný s takovým návrhem nesouhlasil. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť dovolací soud v dané věci při vypořádávání se s námitkami vznesenými dovolatelkou dospívá k určitému zobecňujícímu právnímu názoru, jež může být přínosným pro řešení řady sporů obdobného druhu.

Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v části, v níž je dovolání přípustné, podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle § 142 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

V nalézacím řízení byla žalobkyni, v souladu s kriterii zákona pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázána reálně nedělitelná obytná část zemědělské usedlosti včetně jejích součástí a příslušenství a s ní související pozemky, které s ní tvoří funkční celek, popř. k nim umožňují přístup. Pokud jde o další společné nemovitosti pozemky, je jejich rozdělení mezi účastníky odůvodněno jen povšechně. Implicitně lze usuzovat, že oba soudy vycházely z toho, že dostalo-li se žalobkyni zemědělské usedlosti, jakožto nejpodstatnějšího a předmětu sporu s vyšší cenou, než je cena ostatních nemovitostí v jejich souhrnu, je namístě zbývající nemovitosti přikázat žalovanému. Odvolací soud v tomto směru dokonce a poněkud nepřesně hovoří o preferenci reálného rozdělení. Reálným rozdělením se ovšem v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozumí reálné rozdělení jedné určité zpravidla nemovité věci v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Přitom (mají-li strany sporu o to zájem) nelze v zásadě nic namítat proti takovémuto rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká. Jde-li však o vypořádání druhově rozmanitých věcí (v daném případě více nemovitostí pozemků s jejich různým účelovým využitím), nemůže být na jejich rozdělení tento princip vypořádávání mechanicky přenášen. Ostatně záleží na účastnících, které ze všech společných věcí učiní předmětem řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a které nikoli. Podle názoru dovolacího soudu v případech jako je tento, kdy předmětem vypořádání je, zjednodušeně vymezeno, jediná zemědělská usedlost a s ní dále sousedící pozemky (parc. č. 24/8, 24/2 a 24/1) a nesouvisející pozemek parc. č. 24/9 a lesy a kdy lze předpokládat i opravdový zájem stran na přikázání a účelném využití dalších pozemků, pak při solventnosti účastníka, jemuž byla přikázána zemědělská usedlost, je na místě, aby druhově obdobné skupiny věcí (polnosti a lesy) byly mezi účastníky rozděleny tak, aby každý z nich mohl nadále užívat a vlastnit část (některé) z těchto účelově rozdílně určených skupin pozemků. Pak ovšem nebylo správné, že žalobkyni nebyl přikázán např. žádný z lesních pozemků. K tomu je však nutno zdůraznit, že ani při rozdělení předmětných pozemků podle představy dovolacího soudu nelze pominout dosud neřešenou otázku hospodářské účelnosti takového rozdělení.

Z výše uvedeného pak vyplývá, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení

§ 142odst. 1 ObčZ, resp. - ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry . Proto dovolacímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit v celém rozsahu a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 242 odst. 2 písm. b) a d) a § 243b odst. 2 a 3 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. prosince 2005

JUDr. František Balák, v.r.

předseda senátu