22 Cdo 2605/2011
Datum rozhodnutí: 26.02.2013
Dotčené předpisy: § 103 o. s. ř., § 19 o. s. ř.




22 Cdo 2605/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: 1) P. H. , 2) I. H. , oběma bytem v M. L., zastoupených Mgr. Petrem Burečkem, advokátem ve Slezské Ostravě, Občanská 16, proti žalovaným: a) A. S. , b) Ž. V. , oběma bytem v T., c) L. M. , bytem O., o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 38/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2011, č. j. 56 Co 37/2011-63, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2011, č. j. 56 Co 37/2011-63, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 10 C 38/2008-48, v části v níž bylo řízeno zastaveno ve vztahu mezi žalobci a žalovanými a) a c), se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se domáhali určení, že mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. 1438, v katastrálním území a obci M. L.
Okresní soud v Opavě (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 10 C 38/2008-48, ve výroku I. řízení zastavil a ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Protože žalobci nepřeložili důkaz o tom, že žalovaní vzhledem k jejich datu narození - mají způsobilost být účastníky řízení, soud provedl vlastní šetření, a to prostřednictvím Velvyslanectví České republiky ve Spojených státech amerických a příslušného konzulárního úřadu. Z opisu úmrtního listu žalované b) bylo zjištěno, že tato zemřela. O žalovaných a) a c) však vzhledem k neexistenci centrálního registru obyvatel ve Spojených státech amerických nebylo zjištěno nic. Pokud by soud prováděl další šetření, činily by náklady na něj v přepočtu asi 70.000,- Kč.
S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení proto soud prvního stupně řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř. ), protože žalovaní nemají způsobilost být účastníky řízení. Jestliže žalobci argumentovali, že jim tímto byl odepřen přístup ke spravedlnosti, soud prvního stupně uvedl, že ani oni sami nevědí, vůči komu se mají domáhat požadovaného určení. Navíc mají možnost se sami na příslušné orgány obrátit. Soud prvního stupně uvedl, že soudy nelze zneužívat k tomu, aby občanům zjišťovaly informace, vůči komu se mají domáhat svých práv.
K odvolání žalobců vůči usnesení soudu prvního stupně v rozsahu mezi žalobci a žalovanými a) a c) Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,odvolací soud ) usnesením ze dne 28. února 2011, č. j. 56 Co 37/2011-63, usnesení soudu prvního stupně mezi žalobci a žalovaným a) a c) potvrdil (výrok I. usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. usnesení).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně s tím, že z údajů o datu narození lze dovodit, že žalovaní a) a c) již nežijí, tedy nemají způsobilost být účastníky řízení. Žalobci neunesli důkazní břemeno o tom, že žalovaní a) a c) mají procesní subjektivitu. Okolnost, že oba žalovaní v minulosti procesní subjektivitu měli, neboť vystupovali v právních vztazích, je podle odvolacího soudu v řízení nevýznamná.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Uplatňují přitom dovolací důvod zatížení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatelé mají za to, že nalézací soudy pochybily, pokud zastavily řízení toliko na základě pochybností o nesplnění podmínky řízení, spočívající ve způsobilosti být účastníkem řízení, vzhledem k předpokládanému věku žalovaných. Nalézací soudy nepostavily na jisto, zda žalovaní a) a c) způsobilost být účastníky řízení skutečně mají či nikoliv. To navíc v situaci, kdy z provedených důkazů jasně vyplývá a nalézacími soudy to ani nebylo zpochybněno že žalovaní a) a c) v minulosti činili právní úkony. Dovolatelé se domnívají, že je na soudu, aby zkoumal podmínky řízení. Není tedy možné jim uložit důkazní břemeno o tom, zda mají oba žalovaní k datu zahájení řízení způsobilost být jeho účastníky. Namítají také, že přestože nalézací soudy spolehlivě zjistily nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení pouze u žalované b), zastavily řízení v celém rozsahu. V souladu s judikaturou Ústavního soudu měly nalézací soudy podle názoru dovolatelů v případě, že zde byly důvodné pochybnosti, zda žalovaní dosud žijí, ustanovit těmto osobám opatrovníka. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí nalézacích soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní a) a c) se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. února 2011, projednal a rozhodl dovolací soud dovolání dovolatelů podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Jednou z podmínek řízení, jejíž nesplnění vede k zastavení řízení, je způsobilost účastníka být účastníkem řízení.
Podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení (tzv. procesní subjektivitou) se rozumí způsobilost být nositelem procesních práv a povinností, které zákon přiznává, popřípadě ukládá účastníkům. Jde o způsobilost být subjektem procesněprávního vztahu jakožto jednoho ze základních předpokladů pro vznik procesněprávního vztahu v zahájeném občanském soudním řízení.
Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti. Procesní subjektivita tak splývá se subjektivitou hmotněprávní. Ten, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti podle hmotného práva (tzv. právní subjektivitu), může být účastníkem řízení, jen jestliže mu způsobilost být účastníkem řízení přiznává zákon.
Podle § 7 odst. 1, 2 občanského zákoníku způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
Způsobilost fyzické osoby být účastníkem řízení zaniká smrtí nebo jejím prohlášením za mrtvou. Smrt fyzické osoby se prokazuje úředním zjištěním (prohlídkou mrtvého podle § 2 vyhlášky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů, do 31. března 2012, a podle § 83 - § 87 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)) a na základě něj vydaným úmrtním listem (§ 31 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů).
Občanský zákoník vedle toho rozlišuje dva případy, kdy soud může prohlásit určitou fyzickou osobu za mrtvou. Procesní postup upravuje § 195n. o. s. ř. Za mrtvého lze prohlásit člověka: a) jehož smrt je zjištěna jinými důkazními prostředky než ohledáním mrtvoly a vydáním úmrtního listu, b) je-li pravděpodobné, že nezvěstná fyzická osoba se zřetelem ke všem okolnostem případu již nežije.
Ad a) Tyto případy (označované dříve jako případy tzv. důkazu smrti) mají význam při letecké havárii, důlním neštěstí apod., kdy mrtvolu sice ohledat nelze, a tudíž ani smrt člověka nelze prokázat úmrtním listem, ale soud jeho smrt přesto jinými prostředky bezpečně zjistí. Tehdy soud rozhodne o prohlášení za mrtvého na základě zjištění smrti.
Ad b) Za mrtvého může soud prohlásit i nezvěstného, lze-li se zřetelem k věku osoby v době, kdy se stala nezvěstnou, k době nezvěstnosti, jakož i k dalším okolnostem soudit, že nezvěstný již nežije. Takové prohlášení tedy nevychází ze zjištění smrti, ale vychází ze závěru o velké pravděpodobnosti (prezumptivnosti) smrti. Má ale stejné následky jako smrt.
Podmínky řízení představují základní procesní předpoklady, za kterých soud může ve věci jednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu významu musí být případná absence podmínek řízení postavena v průběhu řízení najisto, resp. závěr o nedostatku podmínky řízení musí být v souladu s právními předpisy.
V případě závěru o ztrátě způsobilosti účastníka být účastníkem řízení z důvodu ztráty právní subjektivity právní úpravy výslovně předepisuje způsob, kterým se potvrzuje zánik způsobilosti být účastníkem řízení, a to buď smrtí (a na to navazujícím postupem) nebo prohlášením za mrtvého. Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle § 43 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, cizince může prohlásit český soud za mrtvého podle českého hmotného práva s právními následky pro osoby trvale žijící v České republice a pro jmění zde ležící.
Odvolací soud tímto způsobem důsledně nepostupoval; vyšel z pravděpodobnostního závěru, že vzhledem k věku žalovaných lze usuzovat, že již nežijí. Takový závěr však sám o sobě ještě neprokazuje úmrtí a s tím spojený zánik způsobilosti žalovaných a), c) být účastníky řízení. Pro případy velké pravděpodobnosti smrti stanoví občanský soudní řád výslovný procesní postup vedoucí k rozhodnutí o prohlášení za mrtvého. Z obsahu spisu se však nepodává, že by takové rozhodnutí bylo vydáno. Za této situace je závěr odvolacího soudu o nedostatku podmínky řízení na straně žalovaných a), c) předčasný a rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. proto byl žalobci uplatněn právem.
Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil v části, v níž bylo řízeno zastaveno ve vztahu mezi žalobce a žalovanými a) a c)i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2013
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu