22 Cdo 2569/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 120 obč. zák.




22 Cdo 2569/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. Č. , zastoupené Mgr. Alenou Abbidovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Chodská 12, proti žalované CENTRAL GROUP, a. s. se sídlem v Praze 4, Na Strži 65/1702, IČO 63999102, o ochranu vlastnického práva a o zaplacení 9.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 46/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2009, č. j. 23 Co 491/2008-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

Odůvodnění:

V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud Praha-západ ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 2. července 2008, č. j. 4 C 46/2007-112, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému do 2 měsíců odstranit zeď vč. navážek na pozemku v katastrálním území a obci Psáry č. parc. 697/4 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ, LV 1443 pro katastrální území a obec Psáry, dále tento pozemek uvést do původního stavu, tedy obnovit oplocení do původní podoby, tedy vystavět jej tak, aby sestávalo z nízké podezdívky, drátěného pletiva do výše 160 cm, doplněné ostnatým drátem, osadit původní a současně stávající ocelová vrátka na původní místo (osa střed vrátek 3m od hranice s pozemkem v k. ú. a obec Psáry, parc. č. 697/2, zhotovit schody ze žulových kostek (či obdobného materiálu) a to za účelem zajištění přístupu žalobkyně k cestě, vybudované na pozemku parc. č. 1072/2 v k. ú. a obci Psáry, zatravnit výše uvedenými pracemi poškozenou část travnatého prostoru na pozemku v k. ú. a obci Psáry, parc. č. 697/4, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ, na LV č. 1443 pro k. ú. a obec Psáry a obnovit stabilní elektropřípojky pro chaty umístěné na pozemcích v k. ú. a obci Psáry, parc. č. 697/4, parc. č. 697/3 a parc. č. 697/2 . Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zajistit pro dobu výkonu prací, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, ostrahu pozemku v k. ú. a obci Psáry parc. č. 697/4 a na něm stojící nemovitosti . Výrokem pod bodem III. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 9.000,- Kč . Výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. ledna 2009, č. j. 23 Co 491/2008-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Nemohl proto přihlížet k těm dovolacím námitkám, které zpochybňují skutková zjištění, ze kterých soudy vyšly; východiskem k posuzování přípustnosti dovolání tak bylo zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, podle které měla žalovaná vystavět na své náklady spornou zeď.
K otázce, zda sporná opěrná zeď je součástí pozemku, a tudíž je vlastnictvím žalobkyně: Zatímco soud prvního stupně na tuto otázku odpověděl kladně, odvolací soud se jí, jak mu dovolatelka vytýká, nezabýval. Ovšem v odvolacím řízení žalobkyně uvedený závěr soudu prvního stupně nezpochybnila, naopak uvedla, že tato otázka je pro posouzení oprávněnosti zásahu žalované do jejího vlastnického práva k pozemku nevýznamná (č. l. 124); proto odvolací soud neměl důvod se jí zabývat a věnoval se argumentaci odvolatelky, že žalovaná neměla právo zeď na jejím pozemku zřídit. Až v dovolání staví žalobkyně otázku vlastnictví zdi jako zásadní.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 300/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen Soubor ) č. C 4479, se uvádí: Opěrná zeď tvoří součást pozemku, k němuž přiléhá . Pokud dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu SJS 13222/22 (publikované v ASPI), poznamenává se, že jde o rozhodnutí týkající se jen stránky stavebně-technické ; vlastnictví zdi se vůbec netýká a navíc bylo vydáno v roce 1922, kdy úprava vztahu pozemku a staveb na něm umístěných byla zcela jiná než nyní. Navíc otázku, zda určitá stavba je součástí pozemku nebo samostatnou věcí nelze řešit pro všechny myslitelné případy stejně, její posouzení je v hraničních případech na úvaze soudu, a nezakládá přípustnost tzv. nenárokového dovolání (srov. též názor Nejvyššího soudu, vyjádřený např. v rozsudku ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, Soubor č. C 2248, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3510/2007, ASPI, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, Právní rozhledy č. 14/2004) .
Dovolání proti části výroku, kterou byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 9.000,- Kč, není přípustné také s ohledem na § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Žádostí o vrácení přeplatku na soudním poplatku se bude zabývat soud prvního stupně.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu