22 Cdo 2559/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.





22 Cdo 2559/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. P., proti žalované L. S., zastoupené advokátem, o vypořádání členského podílu v družstvu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 270/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 38 Co 46/2006-59, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. 33 C 270/2003-28, zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 650 000,- Kč, a žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 49 355,- Kč.


Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 4. dubna 2006 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně zaplatil částku 24 766,50 Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.


Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm b) OSŘ.


Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu právní věty a rejstříky, C 2458, sešit 28.


Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. září 2006


JUDr. František Balák, v.r.


předseda senátu