22 Cdo 2517/2006
Datum rozhodnutí: 22.10.2007
Dotčené předpisy:




22 Cdo 2517/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň a) S. D., a b) M. Z., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Z. P., a 2) K. P., zastoupených advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 1805/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 14. června 2006, č. j. 26 Co 344/2005-271, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 16. února 2005, č. j. 6 C 1805/2001-171, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k domu stojícím na pozemku parc. č. 117 a k pozemkům parcelních čísel 117, 605/2 a 606/7 zapsaným u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P.-z., na LV, obec a kat. území P., a nařídil prodej těchto nemovitostí s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky každému jednou čtvrtinou. Pod body II. a III. výroku rozhodl o nákladech řízení a pod bodem IV. vyloučil řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy k samostatnému projednání.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý v rozsahu jedné ideální čtvrtiny. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalovaní se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví vyslovili souhlas. Podle znaleckého posudku Ing. B. lze nemovitosti reálně rozdělit, ovšem za vynaložení nákladů na stavební úpravy v rozmezí od 60 000,- do 70 000,- Kč a zřízení řady věcných břemen. Žalobkyně na jedné straně a žalovaní na straně druhé užívají část nemovitostí, obě části jsou stavebně a technicky propojené a v souvislosti s užíváním takto propojených částí vznikají mezi účastníky konflikty. Soud prvního stupně s ohledem na shodné návrhy účastníků zrušil jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a protože žalovaní nebyli ochotni z důvodu nedostatku finančních prostředků nést náklady spojené s rozdělením nemovitostí, považoval nemovitosti za nedělitelné. Prodej nemovitostí nařídil na podkladě zjištění, že žádný z účastníků nemá finanční prostředky na to, aby ostatním spoluvlastníkům zaplatil přiměřenou náhradu za jejich spoluvlastnické podíly.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Do podílového spoluvlastnictví žalobkyň S. D., bytem P., N. V. 111, a M. Z., bytem P., N. V. 111, pro každou v podílu jedné ideální poloviny, přikázal část domu, rodinného domu v obci P., na pozemku stavební parcele č. 117/1, pozemek stavební parcela č. 117/1 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 264 m2 a pozemek parcelní č. 606/7 trvalý travní porost o výměře 590 m2, jak jsou označené v geometrickém plánu č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001, vypracovaném Ing. V. M., včetně vedlejší stavby zděné kolny, venkovních úprav a trvalých porostů. Do společného jmění žalovaných Z. P., bytem P., N. V. 111, a K. P., bytem P., N. V. 111, přikázal část domu, rodinného domu v obci P., na pozemku stavební parcele č. 117/2, pozemek stavební parcela č. 117/2 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 240 m2 a pozemek parcelní č. 605/2 zahrada o výměře 613 m2, jak jsou označené v geometrickém plánu č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001, vypracovaném Ing. V. M., včetně studny, venkovních úprav a trvalých porostů. Nedílnou součástí rozsudku učinil geometrický plán č. 776-41/2001, z 26. 8. 2001, vypracovaný Ing. V. M. Žalovaným uložil, aby každý z nich zaplatil každé z žalobkyň částku 106 913,75 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud po doplnění dokazování smlouvou o budoucí smlouvě o půjčce z 10. 5. 2005, stanoviskem místně příslušného Stavebního úřadu v J. z 9. 3. 2006 a výslechem znalce Ing. J. B. vzal za prokázané, že předmětné nemovitosti jsou reálně dělitelné způsobem vyplývajícím z geometrického plánu č. 776-41/2001 z 26. 8. 2001, vypracovaného Ing. V. M. Samotný dům je reálně dělitelný po provedení stavebních úprav, k jejichž zainvestování jsou ochotné obě procesní strany. Náklady na provedení stavebních prací nezbytných k rozdělení domu, které byly popsány ve znaleckém posudku Ing. J. B., jsou odhadnuty zhruba na částku v rozmezí 60 000,- Kč až 70 000,- Kč, přičemž rozdělením nemovitostí podle předmětného geometrického plánu a znaleckého posudku vzniknou dva hodnotově nestejné celky. Protože účastníci vyslovili souhlas s rozdělením nemovitostí podle geometrického plánu Ing. V. M. z 26. 8. 2001, odvolací soud po zrušení podílového spoluvlastnictví přikázal žalobkyním do jejich podílového spoluvlastnictví, každé v rozsahu jedné ideální poloviny, blíže označenou část nemovitostí podle tohoto geometrického plánu v ceně 2 422 090,- Kč a do podílového spoluvlastnictví žalovaných přikázal druhou část těchto nemovitostí v ceně 3 277 400,- Kč. Odvolací soud neshledal podmínky pro vypořádání podílového spoluvlastnictví v tzv. širším slova smyslu splněny z důvodu, že žádný z účastníků neuplatnil požadovaným způsobem nárok na vypořádání investic. Za neopodstatněný soud považoval požadavek žalovaných, kteří se s poukazem na § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) domáhali snížení finančního plnění náležejícího žalobkyním, a to s ohledem na investice, které do předmětných nemovitostí učinili. Dovodil, že v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze s poukazem na § 3 odst. 1 ObčZ snížit či zcela odejmout nárok na peněžitou náhradu.

Opravným usnesením ze dne 14. června 2006, č. j. 26 Co 344/2005-271, opravil odvolací soud rozsudek ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, tak, že shora určené nemovitosti se nepřikazují žalovaným do jejich společného jmění, ale do podílového spoluvlastnictví, každému v rozsahu jedné ideální poloviny.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítli, že odvolací soud část nemovitostí přikázal žalovaným do jejich společného jmění, přestože tito nejsou manželé, neboť jejich manželství bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze 16. 2. 2005 rozvedeno. Rozhodnutím soudů obou stupňů vytkli, že předmětem vypořádání učinily také nemovité věci, jež součástí podílového spoluvlastnictví nebyly. Uvedli, že žalobkyně se staly spoluvlastnicemi nemovitostí na základě kupní smlouvy z 26. 10. 1999, která ale ohledně příslušenství nemovitostí je pro neurčitost neplatná, neboť tato smlouva sice odkazuje na listinu znalecký posudek M. O. z 8. 6. 1999, ale ten není součástí kupní smlouvy, a kupní smlouva sama nespecifikuje, jaké stavby postavené na pozemcích jsou či nejsou předmětem převodu. Do vypořádání byla mylně zahrnuta stavba, která není dosud zapsána v katastru nemovitostí, je samostatnou věcí v právním smyslu a ve výlučném vlastnictví žalovaného. Pokud jde o investice do předmětu spoluvlastnictví, soud měl podle žalovaných postupovat podle § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), pokud dospěl k závěru, že tvrzení ohledně investic žalovaných do předmětu spoluvlastnictví jsou nedostatečná k tomu, aby mohla být zohledněna v rozhodnutí . Žalovaní proto navrhli, aby byly rozsudky soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalovaných nevyjádřili.

Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 141 odst. 1 ObčZ spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Podle § 142 odst. 1 ObčZ nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita.

Podle § 153 odst. 2 OSŘ soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví patří mezi řízení, v nichž soud ve smyslu § 153 odst. 2 OSŘ není vázán žalobním návrhem účastníků. Soud tedy může podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádat jiným způsobem než navrhují. Může rovněž rozhodnout o přiměřené náhradě podle § 142 odst. 1 ObčZ v jiné výši než účastníci požadují, nebo zřídit věcné břemeno podle § 142 odst. 3 ObčZ, ačkoliv to nikdo nenavrhoval. Předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem však mohou být pouze takové věci, které účastníci k vypořádání navrhnou a označí je v žalobním návrhu s tím, že právě k nim chtějí podílové spoluvlastnictví zrušit. To platí i pro nemovitosti, které - byť jsou příslušenstvím věci hlavní - mají povahu samostatné věci v právním smyslu, zvláště když taková věc je nemovitostí, která se zapisuje do katastru nemovitostí. Vlastnictví k příslušenství věci lze převádět samostatně bez současného převodu věci hlavní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 197, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, publikovaný v časopisu Právní rozhledy č. 6/1998 a rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, publikovaný pod č. 75/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobně lze zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví jen k příslušenství věci a naopak, lze vypořádat podílové spoluvlastnictví k věci hlavní, aniž by se tím bez dalšího vždy zrušilo a vypořádalo podílové spoluvlastnictví k jejímu příslušenství. Pokud tedy soud odvolací učinil předmětem vypořádání podílového spoluvlastnictví i jinou nemovitost (jiné nemovitosti), ohledně níž (nichž) žádný z účastníků vypořádání podílového spoluvlastnictví nenavrhoval, pak (bez ohledu na skutečnost, zda tomu bylo proto, že v podílovém spoluvlastnictví účastníků nebyla nebo proto, že k ní účastníci podílové spoluvlastnictví chtějí zachovat), překročil meze návrhu na zahájení řízení (žaloby) a tím zatížil řízení vadou, která měla vliv na správnost rozhodnutí ve věci.

Námitce žalovaných, že odvolací soud postupoval nesprávně, když nezohlednil jejich investice do nemovitosti a neprovedl tedy vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, nelze přisvědčit. Soud odvolací postupoval v případě posouzení možnosti tzv. širšího vypořádání v souladu s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí. K tomu, aby bylo možné v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví provést vypořádání investic vynaložených na věc v podílovém spoluvlastnictví, je nutné, aby účastník řízení podal návrh na takové vypořádání. Uvedený návrh musí obsahovat všechny náležitosti stanovené zákonem, tedy mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, navržení důkazů k podpoře tvrzení žalobce a uvedení částky, jejíhož zohlednění se při vypořádání podílového spoluvlastnictví domáhá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2503/2004, publikovaný pod C 3380 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.). Takový procesní úkon však žalovaní v předchozím řízení neučinili. Pokud tedy odvolací soud nerozhodl o vypořádání investic do společné věci, postupoval správně a jeho odůvodnění takového postupu je přiléhavé a správné.

Námitka žalovaných, že odvolací soud přikázal do společného jmění žalovaných shora uvedené nemovitosti, ačkoli jejich manželství již bylo v daném okamžiku rozvedeno, se stala bezdůvodnou. Odvolací soud tuto zřejmou nesprávnost svého rozsudku ze dne 5. dubna 2006, č. j. 26 Co 344/2005-254, napravil opravným usnesením ze dne 14. června 2006, č. j. 26 Co 344/2005-271, ve kterém v souladu s provedeným dokazováním opravil výrok rozsudku a jeho odůvodnění tak, že předmětné nemovitosti se žalovaným přikazují do podílového spoluvlastnictví každému v rozsahu jedné ideální poloviny a vyhověl tak předešlému návrhu žalovaných na vydání opravného usnesení.

Jiné vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud podle § 242 odst. 3 OSŘ přihlíží v případě přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolací soud nezjistil.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2007



JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu