22 Cdo 2500/2006
Datum rozhodnutí: 26.04.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2500/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. V., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 145/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2006, č. j. 30 Co 793/2005-37, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 767,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. P.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se žalobou domáhala vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství, přičemž v žalobě označila majetek tvořící součást společného jmění manželů pouze obecným způsobem a nenavrhla, jak by měl být majetek, který je součástí společného jmění manželů, vypořádán. Její žalobní návrh zněl Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce k rukám jejího právního zástupce částku ve výši 500 000 Kč a převést na navrhovatelku formou darovacích smluv do 30 dnů po nabytí právní moci rozsudku id. ½ pozemku p. č. 427/18 v k. ú. D. .


Okresní soud v Děčíně (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 31. srpna 2005, č. j. 17 C 145/2004-22, které bylo doručeno zástupci žalobkyně 30. 9. 2005, vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, poskytl jí poučení, v čem vady žaloby spočívají a jakým způsobem mají být tyto vady odstraněny, a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalobkyně přes výzvu soudu do dne rozhodnutí soudu vady žaloby neodstranila. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. října 2005, č. j. 17 C 145/2004-24, žalobu odmítl a dále rozhodl o vrácení soudního poplatku a nákladech řízení.


Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 27. února 2006, č. j. 30 Co 793/2005-37, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval správně, když vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, neboť tato neobsahovala tvrzení o rozhodných a podstatných skutečnostech potřebných k rozhodnutí ve věci a v návaznosti na tyto nedostatky byl i neurčitý žalobní petit. Po rozhodnutí soudu prvního stupně žalobkyně sice podáním došlým soudu 14. 11. 2005 na výzvu soudu reagovala, ale nedostatečně, neboť skutková tvrzení jsou nadále neúplná a nelze z nich dovodit žalobní požadavek opírající se o hmotné právo. Odvolací soud považoval žalobu nadále za neprojednatelnou tak, že nelze v řízení pokračovat.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu vad řízení. Namítla, že v žalobě a podání ze 6. 10. 2005 (soudu došlo 14. 11. 2005) včetně soupisu věcí ve společném jmění manželů, jímž reagovala na výzvu soudu k odstranění vad žaloby, vylíčila rozhodující skutečnosti nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout, a podáním ze 6. 10. 2005 také upravila žalobní návrh. Soudu sdělila, že nemůže předložit všechny doklady, neboť žalovaný jí zabránil ve vstupu do domu v J. a v možnosti vzít si doklady potřebné pro toto řízení. Požádala soud, aby vyzval žalovaného k předložení dokladů, a uvedla jména svědků, které žádala vyslechnout. Je toho názoru, že uvedenými podáními dostatečně vyčíslila to, co ze svého vynaložila na společný majetek. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání s tím, že dovolání nemá oporu v zákoně a po stránce materiální není způsobilé k projednání . Zcela se ztotožnil se závěry odvolacího soudu.


Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.


Podle § 79 odst. 1 věty prvé a druhé OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.


Podle § 43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.


Není-li podle § 43 odst. 2 OSŘ přes výzvu předsedy senátu podle odstavce 1 tohoto ustanovení podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.


Společné jmění manželů podle § 149 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) zaniká zánikem manželství. Podle § 150 ObčZ je možné společné jmění manželů vypořádat buď dohodou manželů nebo tak může učinit na návrh některého z manželů soud. Podle § 149 odst. 2 věta druhá ObčZ je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.


K tomu, aby soud mohl vypořádat společné jmění manželů, musí být v žalobě uveden majetek, který má být jako společný soudem vypořádán, případně uvedeno, co z majetku účastníka bylo na majetek tvořící společné jmění manželů z jeho výlučných prostředků vynaloženo nebo co bylo ze společného jmění manželů vynaloženo na majetek, který je v jeho výlučném vlastnictví. Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) neobsahuje takové náležitosti, bez nichž soud nemůže společné jmění manželů vypořádat, jde o nesprávné podání. Tuto vadu je třeba postupem podle § 43 OSŘ odstranit. Označení majetku, který podle žalobkyně tvoří součást společného jmění manželů, bez přesného označení předmětných věcí a konkrétního vymezení investic do majetku tvořícího společné jmění manželů nebo investic do výlučného majetku žalobkyně tak, jak to učinila ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 14. listopadu 2005, nelze považovat za dostatečné, aby mohlo být společné jmění manželů řádně vypořádáno. Petit žaloby je formulován značně nekonkrétně a není zřejmé, jakým způsobem má být společné jmění manželů vypořádáno. Žalobní návrh (petit) je nesprávný také tehdy, pokud vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí nebylo po materiální stránce vykonatelné (nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 352/2000, publikovaný pod č. 38 ve svazku 25 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, vydávané nakladatelstvím C. H. Beck). Jak správně poznamenal odvolací soud odpovědnost za kvalitu žaloby ve sporném řízení nese vždy žalobce. Nebyly-li výše uvedené vady žaloby přes výzvu soudu k jejich odstranění odstraněny, nelze v řízení pokračovat. Takovou žalobu je třeba podle § 43 odst. 2 OSŘ odmítnout. Odvolací soud proto nepochybil, pokud usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud žalobu odmítl, jako věcně správné potvrdil.


Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 2 OSŘ zamítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokáta za jeho zastoupení, která činí podle § 8 písm. a), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb. částku 2 250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb., včetně daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, a která činí 19 % z částky 2 325,- Kč, a celkem tedy činí náklady řízení po zaokrouhlení 2 767,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.


V Brně dne 26. dubna 2007


JUDr. František B a l á k, v. r.


předseda senátu