22 Cdo 2484/2008
Datum rozhodnutí: 02.10.2008
Dotčené předpisy: § 126 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 2484/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobců: a) A. L., a b) D. L., zastoupených advokátem, proti žalované V. P., s. r. o., o odstranění závad, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 119/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2007, č. j. 11 Co 631/2006-304, ve znění usnesení ze dne 10. prosince 2007, č. j. 11 Co 631/2006-309, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne

1. července 2005, č. j. 18 C 119/98-243, ve znění usnesení ze dne 21. července 2006,

č. j. 18 C 119/98-270, rozhodl ve věci žalobců a) a b) proti žalovaným 1) J. M., a 2) L. M., oběma bytem v J., výrokem pod bodem I. tak, že tito žalovaní jsou povinni zdržet se průsaku žumpy do studny žalobců a), b) na parcele č. 2074/7 zapsané na LV 494 pro obec a katastrální území J. u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště ve F.-M., do 15 dnů od právní moci rozsudku , výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni zdržet se vypouštění povrchových a odpadních vod do sklepních prostorů a garáže domu č. p. 180 na parcele č. 923 zapsané na LV 494 pro obec a katastrální území J. u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště ve F.-M., zdržet se narušení izolace dvojdomku č. p. 180 a 181 v J., ve štítové zdi domu č. p. 181 na parcele č. 2074/8 zapsané na LV 494 pro obec a katastrální území J. u Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrální pracoviště ve F.-M., do 15 dnů od právní moci rozsudku , a dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že rodinné domky účastníků spolu sousedí, a od roku 1984 mezi účastníky docházelo ke sporům ohledně funkčnosti dešťové kanalizace vybudované žalovanými; ta však při průměrných deštích dostačuje a žalobci tvrzené prosakování do jejich domku nezpůsobuje. Podle posudku znaleckého ústavu nebyla svislá hydroizolace domku žalobců provedena v souladu s projektovou dokumentací, což může vést k pronikání vlhkosti; odkud tato vlhkost proniká ústav však nezjistil. Žumpy u obou domků byly z hlediska jejich vodotěsnosti shledány nevyhovujícími. Pokud jde o obsah dusíkatých a organických látek ve studních, jejich nízký obsah svědčí o tom, že ke kontaminaci vody ve studních průsakem ze žump nedochází. Výskyt enterokoků zjištěn byl, avšak pouze ve vodě ze studny žalobců. Podle soudu původem tohoto znečištění může být také kontaminace vody průsakem ze žump , přičemž nelze exaktně určit, která ze žump je zdrojem této kontaminace; velmi pravděpodobně by to byly žumpy obě . Soud věc uzavřel odkazem na § 127 odst. 1 občanského zákoníku ( ObčZ ), s tím, že žumpy u obou domků shledal z hlediska vodotěsnosti nevyhovujícími a že na znečištění studny žalobců se tedy částečně podílí i průsak ze žumpy žalovaných. Ostatní žalobci tvrzené skutečnosti nebyly prokázány.

Krajský soud v Ostravě v průběhu odvolacího řízení rozhodl usnesením ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 11 Co 631/2006-289, že ve věci sp. zn. 18 C 119/98 Okresního soudu ve Frýdku-Místku na místo dosavadních žalovaných J. a L. M. vstupuje do řízení obchodní společnost V. P., s. r. o., se sídlem v O., Ž. 512/7 . Poté jako soud odvolací k odvolání žalobců a původně žalovaných rozhodl rozsudkem ze dne 26. října 2007, č. j. 11 Co 631/2006-304, ve znění opravného usnesení ze dne 10. prosince 2007, č. j. 11 Co 631/2006-309, výrokem pod bodem I. tak, že návrhu, aby na místo žalovaného V. P. s. r. o., se sídlem v O., Ž. 512/7 nastoupili do řízení J. M. a L. M., bytem O., D. 1508/3, se nevyhovuje , výrokem pod bodem II. tak, že rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. ve výrocích I., III. V. mění takto: Žaloba, aby žalovaný byl povinen zdržet se průsaků žumpy do studny žalobců na parc. č. 2074/7 v k. ú. J., se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci jsou povinni zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku 33.370,40 Kč společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku , výrokem pod bodem III. tak, že se rozsudek okresního soudu v odstavci II. výroku potvrzuje , a výrokem pod bodem IV, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení .

Odvolací soud usnesení ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 11 Co 631/2006-289, odůvodnil tím, že rozhodl podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu ( OSŘ ) k návrhu žalobců z 10. 11. 2006, když bylo prokázáno, že nemovitosti žalovaných vydražila obchodní společnost V. P., s. r. o., která je 30. 7. 2007 prodala manželům E. a M. C. Žalobci poté 10. 10. 2007 navrhli, aby na místo žalované společnosti vstoupili do řízení původně žalovaní J. a L. M. Uvedli, že uvedená společnost projevila zájem spor mimosoudně uzavřít, po ověření existence závad projednala s novými vlastníky slevu z kupní ceny a noví vlastníci se zavázali závady do konce roku odstranit. Tento závazek manželé C. splnili. Proto podle žalobců nebyl důvod, aby účastnicí řízení byla společnost V. P., či manželé C. Odvolací soud konstatoval, že návrh žalobců podle § 107a OSŘ, pokud navrhovali, aby do řízení na místo žalované společnosti vstoupili původní žalovaní J. a L. M., nebyl důvodný, neboť ti již nebyli vlastníky předmětného domku. Uzavřel, že za dané situace nebyla společnost V. P. pasivně věcně legitimována, a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. tak, že žalobu zamítl; ze stejného důvodu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( OSŘ ) neboť došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a o § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ ohledně rozhodování o procesním nástupnictví žalovaného. Uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 OSŘ. Poukazují na to, že manželé C. po nabytí sousedního domku do vlastnictví provedli během srpna 2007 žalobci požadovaná opatření a uzavřeli s nimi mimosoudní dohodu, v níž potvrdili, že závady skutečně existovaly, jejich odstranění bylo nutné, že odstraněním závad byly splněny nároky žalobců, jichž se v soudním sporu domáhali a že proto žalobci navrhnou zastavení řízení. Společnost V. P. tím, že zajistila u nových majitelů domku odstranění závad, považovala celou věc za vyřízenou a nepokládala za nutné soudu navrhovat rozhodování o odvolání žalovaných. Původní žalovaní, manželé M., se odstěhovali, resp. nedávali o sobě vědět, a protože vzhledem k požadavku na náhradu nákladů řízení žalobci nemohli navrhnout zastavení řízení s poukazem na odpadnutí předmětu sporu, požádali žalobci, aby odvolací soud rozhodl o vstupu manželů M. do řízení s tím, že náklady byly vyvolány jejich chováním. Žalobci současně uvedli, že po vstupu jmenovaných do řízení by vzali žalobu proti nim zpět, navrhli by, aby soud jejich odvolání zamítl a aby rozhodl o nákladech řízení. Jedině tento postup shledávají dovolatelé spravedlivým. Pokud odvolací soud jejich návrhu nevyhověl a rozhodl tak, že žalobci byli v řízení neúspěšní, postupoval nesprávně. Jeho rozhodnutí nerespektuje skutečnost, že původně uplatněné nároky žalobců byly oprávněné, byly nakonec dobrovolně uspokojeny a nebyl proto důvod, aby o nich soud rozhodoval. Takto byli žalobci vystaveni nebezpečí, že by po nich mohla žalovaná požadovat náhradu nákladů na odstranění závad, jež prokazatelně existovaly a byly způsobeny původně žalovanými. Rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s doloženým skutkovým stavem, když žalobci požadovaná odstranění vad byla plně realizována. Nebyl proto žádný důvod zamítnout žalobu na odstranění průsaku žumpy a není vysvětleno, proč soud nerozhodl o zabránění vypouštění odpadních vod. Jeho rozhodnutí tak změnilo skutkový stav, jako by žaloba byla zcela neoprávněná s cílem zdůvodnit povinnost žalobců uhradit náklady znaleckých posudků. Dovolatelé dále namítají, že není zřejmé, kdo je druhou stranou sporu, tvrdí-li odvolací soud, že společnost V. P., ani noví vlastníci sousedního domku, nejsou ve sporu pasivně legitimováni. Odvolací soud pochybil rovněž v tom, že o návrhu žalobců nerozhodl samostatným usnesením a nedal tak žalobcům možnost opravného prostředku. Rozhodl-li rozsudkem v celé věci, zkrátil tím práva žalobců, které nepoučil podle § 118a OSŘ. Za nespravedlivé žalobci považují, aby náklady znaleckých posudků nesli oni nebo společnost V. P., či manželé C. jenom pro neústupnost původně žalovaných, kteří se své odpovědnosti zbavili; v této souvislosti odkazují na § 3 ObčZ. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení .

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a)

a § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ, že jsou podle obsahu dovolání uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Žalobci netvrdí, že by žalovaná společnost v době vyhlášení rozhodnutí byla vlastníkem nemovitostí, na kterých byly původně závady, nebo že by do jejich vlastnického práva nějak zasahovala. Proto tato společnost není v řízení o žalobě opírající se o § 127 odst. 1 ObčZ pasivně legitimována a zamítavé rozhodnutí je tedy věcně správné. Dovolatelé však namítají, že odvolací soud měl připustit procesní nástupnictví tak, že by namísto žalované společnosti vstoupili do řízení původní žalovaní J. a L. M. Pro takový postup však neexistovala zákonná opora.

Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (§ 107a odst. 1 OSŘ). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (§ 107a odst. 2 OSŘ). Ustanovení § 107 odst. 4 OSŘ, podle něhož ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení, platí v případě procesního nástupnictví podle § 107a OSŘ obdobně (§ 107a odst. 2 OSŘ).

V dané věci po zahájení řízení nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti na původní žalované J. a L. M.; tito žalovaní naopak nemovitost, ze které rušení pocházelo, převedli, takže mohlo dojít k procesnímu nástupnictví žalované společnosti. Proto odvolací soud nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví původních žalovaných. Ustanovení o záměně (§ 92 OSŘ) nelze v odvolacím řízení uplatnit (§ 216 odst. 1 OSŘ).

Dovolání zjevně nerozlišuje účastenství v řízení a věcnou legitimaci účastníků, když tvrdí, že není zřejmé, kdo je druhou stranou sporu. Druhou stranou sporu je žalovaný, určený jen procesně; věcnou legitimací se rozumí stav, kdy účastníci jsou nositeli těch hmotněprávních oprávnění a povinností, o které v řízení jde.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel sice výslovně napadá výrok rozhodnutí ve věci samé, ve skutečnosti mu však jde o náhradu nákladů řízení. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2004, sp. zn. 21 Cdo 2265/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2458), a proto se touto otázkou dovolací soud nemohl zabývat.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalované takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. října 2008

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu