22 Cdo 2472/2014
Datum rozhodnutí: 17.12.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 2472/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. A., zastoupeného JUDr. Milošem Vostrovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 6, proti žalovaným: 1) J. H., a 2) Ing. J. H., oběma zastoupeným Mgr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 5, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 230/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2014, č. j. 68 Co 413/2013-202, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.356,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Miloše Vostrovského.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu): Obvodní soud pro Prahu 6 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. 28 C 230/2008-157, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 20. června 2013, č. j. 28 C 230/2008-168, výrokem pod bodem I. určil, že žalobce je vlastníkem sloupkových hodin ( kováře ) typu Biedermeier, doposud uložených v úschově u uvedeného soudu na základě usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 1. června 2007, sp. zn. 2 NZ 3604/2006. Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu o určení, že žalovaní jsou vlastníky empírových stolních zámeckých šesti sloupkových hodin dosud uložených v úschově na základě téhož usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Dále uložil žalovaným zaplatit žalobci a České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 6 náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 27. ledna 2014, č. j. 68 Co 413/2013-202, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ve věci samé potvrdil, změnil ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání tak lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelé v dovolání vymezují. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014). Tvrzené pochybení soudu, který odmítl provést navržený důkaz, by kdyby opravdu o pochybení šlo mohlo založit vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě by však bylo možno přihlédnout jen, pokud by dovolání bylo jinak přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. (viz § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu