22 Cdo 2464/2013
Datum rozhodnutí: 14.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



22 Cdo 2464/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. Š., zastoupené Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Dlouhá 17/470, proti žalovaným: 1) Š. J., zastoupenému Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem v Rychvaldě, Bohumínská 1553, a 2) B. J., 3) R. V., a 4) B. V., o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 293/97, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2013, č. j. 8 Co 1216/2012-820, takto:

I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku I. a proti výrokům V., VI. a VII. o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu ze dne 28. února 2013, č. j. 8 Co 1216/2012-820, se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 31. 7. 2012, č. j. 17 C 293/97-762, zrušil právo chůze, jízdy a hnaní dobytka přes pozemek č. 5666 v katastrálním území R. zřízené na základě osvědčení ze dne 14. 7. 1894 ve prospěch vlastníků pozemkových parcel č. 5583, 5584, 5585, 5586, 5582/1, 5587 a 5669 v katastrálním území R. (výrok I.), uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému 1) na náhradě za zrušení věcného břemene 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), náhradou za zrušené právo odpovídající věcnému břemeni podle výroku I. rozsudku zřídil právo chůze a jízdy ve prospěch vlastníků pozemků parcel č. 5887 a 5669 v katastrálním území R., a to právo chůze a jízdy po celé délce a šíři pozemku parc. č. 5594/7 v katastrálním území R. (výrok III.), zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby bylo zrušeno žalované 2) právo chůze, jízdy a hnaní dobytka přes pozemek parc. 5666 v katastrálním území R. zřízené na základě osvědčení ze dne 14. 7. 1894 (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení - výrokem V. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), výrokem VI. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2), výrokem VII. ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) a výroky VIII. X. ve vztahu mezi účastníky a státem.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 28. 2. 2013 8 Co 1216/2012-820, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vztahu k žalovanému 1) ve výroku I., ve výroku II. a ve výroku V., v další napadené části výroku I. a ve vztahu k žalovaným 3) a 4) a ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, a to proti potvrzujícím výrokům o zrušení věcného břemene, stanovení náhrady a nákladech řízení. Jeho přípustnost uplatňuje podle § 237 o. s. ř., a tvrdí, že rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že dovolacím soudem vyřešená otázka by měla být posouzena jinak. Dovolání ohledně náhrady za zrušení věcného břemene a nákladů řízení nijak nezdůvodnil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., účinné od 1. 1. 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V dané věci není rozsudek odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod věc posoudit jinak.
Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. V dovolacím řízení tak lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 562/2009).
Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98).
Dodatečně zajištěný přístup k pozemkům oprávněných osob jinudy než přes zatížený pozemek při existenci věcného břemene spočívajícím v právu cesty může být důvodem pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů ve smyslu § 151p odst. 3 obč. zák. (r ozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 129/2009, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu Dále jen Soubor č. C 9331).
Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 562/2009). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008, Soubor č. C 8278, připustil možnost zrušení věcného břemene pro změnu poměrů i v případě mimořádně konfliktních vztahů mezi účastníky; i když o takto vyhrocené konflikty nejde, může soud při úvaze o zrušení věcného břemene k této skutečnosti přihlédnout, byť nepůjde o rozhodující skutečnost.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; z toho vplývá, že v dovolání nelze uplatňovat skutkové námitky; občanský soudní řád již neupravuje dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudy v nalézacím řízení. Proto se nemohl zabývat námitkami skutkové povahy, uplatněnými v dovolání.
Rozhodnutí odvolacího soudu není s citovanou judikaturou v rozporu a úvaha o tom, že došlo ke změně poměrů umožňující zrušení věcného břemene za náhradu, není zjevně nepřiměřená. Především je třeba uvést, že citovaná právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98, na kterou dovolatel odkazuje, se týká obecně postupu při zkoumání změny poměrů; dovolací soud však nemá pochyb o tom, že zřízení přístupu z veřejné komunikace je skutečností, která má za následek změnu poměrů ve vztahu k věcnému břemenu cesty (viz citované rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 129/2009); pokud dovolatel namítá, že se soud nezabýval hnaním dobytka, je třeba poznamenat, že v řízení nevyšlo najevo, že by k tomuto účelu bylo věcné břemeno využíváno; pokud jde o právo chůze, ani dovolatel netvrdí, že by jej nebylo možno vykonávat po nově zřízené veřejné komunikaci.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 2 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu