22 Cdo 2445/2007
Datum rozhodnutí: 30.08.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2445/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. V., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Z. Š., 2) H. V., 3) Ing. P. V., a 4) E. V., zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 187/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 100/2007-152, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-východ (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne


27. října 2000, č. j. 5 C 187/97-57, ve spojení s opravným usnesením ze dne 4. července 2001, č. j. 5 C 187/97-73, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemkové parcely č. 242/5 o výměře 9 987 m2, označené podle dřívější pozemkové evidence, nyní části pozemkové parcely č. 242 role v obci M., zapsané v katastru nemovitostí pro Katastrální území M. na LV č. u Katastrálního úřadu P.-v. . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 22. února 2007, č. j. 27 Co 100/2007-152, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil tak, že návrh na určení, že žalobkyně je vlastnicí shora uvedené pozemkové parcely, zamítl, a žalovaným nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a dovolacím.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to proti výroku o nákladech řízení, podali žalovaní dovolání.


Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.


Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.


Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 167 odst. 1 OSŘ nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.


Z citovaného ustanovení § 167 odst. 1 OSŘ vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, kdy o nákladech řízení je rozhodnuto rozsudkem v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm b) OSŘ.


Přípustnost dovolání v daném případě nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238, § 238a a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K tomu srov. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu právní věty a rejstříky, C 2458.


Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a náklady vzniklé žalobkyni nelze považovat za účelně vynaložené, neboť navrhla dovolání zamítnout, ačkoli postačilo namítnout jeho nepřípustnost (§ 243b odst. 5,


§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. srpna 2007


JUDr. František Balák, v. r.


předseda senátu