22 Cdo 2368/2004
Datum rozhodnutí: 29.11.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 2368/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. Š., zastoupeného obecným zmocněncem V. Z., proti žalované M. R., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 148/87, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 3 C 148/87-595, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2004, č. j. 24 Co 117/2004-626, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 3 C 148/87-595, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2004, č. j. 24 Co 117/2004-626, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 3 C 148/87-595, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobce dům čp. 506 na st. p. č. 1480/2 v k. ú. a obci S., zapsaný na LV č. 1687 u Katastrálního úřadu v S. v hodnotě 1.200.000,- Kč a movité věci v hodnotě 12.379,- Kč. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal movité věci v celkové hodnotě 36.588,- Kč. Žalobci uložil, aby zaplatil žalované na vyrovnání podílu částku 595.821,50 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit, stane-li se splatnou, částku 134.886,50 Kč J. Š., a to každý jednou polovinou, tj. 67.443,25 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení, soudním poplatku a znalečném.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. ledna 2004, č. j. 3 C 148/87-604, odmítl odvolání žalobce s odůvodněním, že bylo podáno opožděně (§ 208 odst. 1 občanského soudního řádu dále OSŘ ).

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 25. března 2004, č. j. 24 Co 117/2004-626, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když rovněž dovodil, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně z 22. 1. 2004 bylo přes správné poučení, jehož se účastníkům dostalo, podáno po uplynutí odvolací lhůty.

Proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 3 C 148/87-595, a usnesení odvolacího soudu ze dne 25. března 2004, č. j. 24 Co 117/2004-626, podal žalobce dovolání.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pokud to zákon připouští pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu.

Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 OSŘ odvolání. Proto občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovémuto rozsudku. Nedostatek funkční příslušnosti je ovšem neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a tak nezbylo, než řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 3 C 148/87-595, podle § 104 odst. 1 a § 243c OSŘ zastavit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000, publikovaný pod C 143 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 25. března 2004, č. j. 24 Co 117/2004-626, není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu je upravena v § 238, § 238a a § 239 OSŘ. Z žádného z těchto ustanovení však nelze dovodit, že by bylo přípustné dovolání proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, vydané podle § 208 odst. 1 OSŘ. Pak ovšem nebylo důvodu vyzývat žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobce musí být v každém případě jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto.

Pokud žalobce v dovolání také namítal, že rozhodovali vyloučení soudci, mohl by dovolací soud přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z tohoto důvodu jen v případě, že by šlo o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 OSŘ). Z uvedeného důvodu lze podat za podmínek stanovených v § 229 odst. l OSŘ žalobu pro zmatečnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení byl učiněn v souladu s § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, když žalované náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2004

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu